DANI WADEOVÁ
Pokrčil rameny. „Romantika a tak.“ „Moc obyčejné,“ mávla rukou. „Já jsem se už v Maison de Jardin zbláznila do superhrdinů. Všechny jsme tam byly oběti nějakého násilí, toužili jsme po hrdinech, kteří by nám dokázali přijít na pomoc. Láska nás po zkušenostech z domovů opravdu moc nebrala.“ „Začínáš se mi líbit víc a víc,“ pronesl. A co když tě vezmu za slovo? napadlo ji. „A vypni si telefon,“ přikázal jí nekompromisně, když zahlédl, jak kontroluje displej svého přístroje. Podívala se na něj ze strany a konstatovala, že i z profilu je jednoduše úžasný. „Myslím to vážně,“ trval na svém. „To poslední, co teď potřebuješ, jsou zprávy o tom, co o tobě zase někdo vyvěsil na internet. Nebylo těch špatných zpráv už dost?“ Na okamžik se zamyslela a dospěla k závěru, že jeho slova ani zdaleka nevystihují všechno, čím si za uplynulých šest týdnů prošla. Snad i proto sjela poslušně k tlačítku na boku přístroje a telefon jednoduše vypnula. „Tak se mi líbíš.“ „A teď ty,“ dožadovala se. To je fér, souhlasil v duchu a provedl, oč ho žádala. Díval se, jak si na svém konci pohovky vyrábí pohodlné hnízdečko a přemýšlel, jestli si opravdu dokáže poručit a nechá své ruce celý den zahálet. Kdesi v jeho útrobách se počínalo rodit vzrušení a napjaté očekávání. Posadil se vedle, blízko ní, ale zdaleka ne tak moc, aby se dotýkali. Trinity stiskla tlačítko a pustila první film. Asi po půl hodině mu podala kyblík s popkornem a zeptala se. „Tak co na to říkáš?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286381