DANI WADEOVÁ
Pokrčil rameny. „Romantika a tak.“ „Moc obyčejné,“ mávla rukou. „Já jsem se už v Maison de Jardin zbláznila do superhrdinů. Všechny jsme tam byly oběti nějakého násilí, toužili jsme po hrdinech, kteří by nám dokázali přijít na pomoc. Láska nás po zkušenostech z domovů opravdu moc nebrala.“ „Začínáš se mi líbit víc a víc,“ pronesl. A co když tě vezmu za slovo? napadlo ji. „A vypni si telefon,“ přikázal jí nekompromisně, když zahlédl, jak kontroluje displej svého přístroje. Podívala se na něj ze strany a konstatovala, že i z profilu je jednoduše úžasný. „Myslím to vážně,“ trval na svém. „To poslední, co teď potřebuješ, jsou zprávy o tom, co o tobě zase někdo vyvěsil na internet. Nebylo těch špatných zpráv už dost?“ Na okamžik se zamyslela a dospěla k závěru, že jeho slova ani zdaleka nevystihují všechno, čím si za uplynulých šest týdnů prošla. Snad i proto sjela poslušně k tlačítku na boku přístroje a telefon jednoduše vypnula. „Tak se mi líbíš.“ „A teď ty,“ dožadovala se. To je fér, souhlasil v duchu a provedl, oč ho žádala. Díval se, jak si na svém konci pohovky vyrábí pohodlné hnízdečko a přemýšlel, jestli si opravdu dokáže poručit a nechá své ruce celý den zahálet. Kdesi v jeho útrobách se počínalo rodit vzrušení a napjaté očekávání. Posadil se vedle, blízko ní, ale zdaleka ne tak moc, aby se dotýkali. Trinity stiskla tlačítko a pustila první film. Asi po půl hodině mu podala kyblík s popkornem a zeptala se. „Tak co na to říkáš?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286381
AFÉRKA S DĚDIČKOU
„Že je to to nejunikátnější rande, jaké jsem kdy měl.“ Jakmile svá slova dořekl celý se napjal, když si uvědomil, co to právě vypustil z úst. Vycítil, jak strnula, a když se na ni podíval, naplněný strachem, že zašel až příliš daleko, zjistil, že se nedívá na plátno ale na něj, v očích zamyšlený, pátravý výraz. „Tohle je rande?“ zeptala se nakonec. S takovou otázkou mohl počítat a měl si na ni připravit odpověď, zalitoval. „A byl by to problém?“ Natáhla se k němu a nabrala si plnou hrst popkornu. Netušil, jestli pouze nezdržuje, aby nemusela odpovídat. „Pracujeme spolu,“ řekla nakonec. Žvýkal příjemně slaný popkorn hojně pokapaný máslem. „Na druhé straně jsme už vyslali signál, že spolu nejspíš něco máme, a to i lidem, kteří o nás dosud neslyšeli.“ Takže ze mě nakonec bude místo špeha rytíř na bílém koni? blesklo mu hlavou. „Navrhuju, abychom do toho skočili rovnou a po hlavě.“ Tentokrát už opravdu neplýtval časem, jako by ho cosi hlubšího uvnitř pohánělo nezadržitelně vpřed. „Docela rád bych viděl, kam nás to dostane.“ „Myslela jsem, že na tom grilování jsi to jenom hrál, že jsi mě chtěl dostat z nepříjemné situace.“ To si zpočátku také myslel. Zhluboka se nadechl při vědomí, že se noří stále hlouběji a hlouběji. „Vlastně ani nevím, proč jsem to udělal. Za normálních okolností bych se na veřejnosti takto nikdy nechoval. Už před mnoha a mnoha lety jsem si stanovil jasnou hranici. S klientkami prostě nespím. Ani si s nimi nic nezačínám.“ „Kvůli tvé snoubence?“ Rhett cítil, jak se mu stahuje žaludek, jako by ho někdo praštil pěstí přímo na solar. Chvíli nebyl ve střehu a Trinity jeho zaváhání ihned využila. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286381
DANI WADEOVÁ
„Promiň,“ omlouvala se. „Nechtěla jsem takto vyzvídat.“ „Omluva není nutná… ty sama žiješ jako pod mikroskopem, já nejsem příliš zvyklý, že by se někdo zajímal o můj soukromý život. Klidně se ptej, jestli tě to zajímá.“ „Pracovala s tebou ve firmě?“ „Pokud vím, tak ne.“ Opravdu nechtěl, aby jeho hlas zněl tak hořce, už v sobě koneckonců nenosil žádnou zášť. Zpočátku ano, to jistě, ale dokázal ji přeměnit na pozitivní energii, s níž vybudoval svoji novou společnost. „Tomu moc nerozumím,“ přiznala se upřímně. Odkašlal si a pokusil se zformulovat co nejpřímočařejší odpověď. „Zjistil jsem, že jediné, kvůli čemu mě vlastně chtěla, byl můj bankovní účet. Byl jsem její šance na život na vysoké noze, aniž by musela hnout prstem.“ Na chvíli se znovu zadíval na dění na plátně, aniž by ve skutečnosti vnímal, co se na něm děje. „Je to takový hloupý pocit, který opravdu nikomu nepřeju.“ „Nikdo nechce být využívaný,“ poznamenala a její hlas se ztrácel v nové vlně explozí na plátně. „Nebo obviňovaný z toho, že naopak využívá druhé. Jednu věc nechápu. To si Patricia s Richardem opravdu myslí, že Michael byl tak hloupý, aby se proti něčemu takovému nedokázal zabezpečit?“ „Já takový ale byl.“ Na chvíli se odmlčela, jako by přemýšlela nad jeho slovy, a nakonec se zeptala. „Znali jste se dlouho?“ Zavrtěl hlavou. „Ani ne rok.“ „My jsme byli s Michaelem přátelé víc než patnáct let.“ Rhett musí uvěřit, že Michael dobře věděl, co dělá. „Je mi líto, že sis tím musel projít. A když člověk jednou přestane druhým důvěřovat… z vlastní zkušenosti moc dobře vím, jak těžké je takovou 100 Ukázka elektronické knihy