Heinrich Himmler (Ukázka, strana 99)

Himmler

které vyšlo 2. května 1929, Himmler svým čtenářům vysvětloval, proč má název týdeníku souvislost se selskou válkou, která proběhla v 16. století: Před 400 lety zavlál prapor hnutí Bundschuh poprvé, když německý sedlák povstal proti poddanství a nesvobodě národů, proti útlaku a vykořisťování a pozvedl se na podporu velké říše všech Němců a práva prostého člověka. A proto i my nyní, v podobných časech nouze německého selského lidu, rozvíjíme ‚prapor Bundschuh‘.“ List přinášel směs praktických informací určených čtenářům z řad zemědělců a politicko­ ‑ideologických příspěvků. Zvláštní rubrika byla vyhrazena tématu „Sedlák a Žid“. Zároveň zde svá oznámení zveřejňoval spolek Artam.

Pokud uvážíme Himmlerovu vedlejší roli zemědělského experta NSDAP v těchto letech, ukazuje se, že na jedné straně byly jeho agrárněpolitické představy ideologicky propojeny s lidovým smýšlením, na druhé straně se však nenechal unášet naivními agrárními romantickými představami. Rozhodující pro vyřešení problémů německého zemědělství byla v jeho očích mocenská otázka: Dokud NSDAP neovládne Německo, nemá žádný smysl snažit se dát německému zemědělství novou strukturu prostřednictvím osidlování. Veškeré úsilí, které se této oblasti týkalo, muselo být zahrnuto do propagandy NSDAP.

Od „osamělého lancknechta“ k otci rodiny V pozdním létě 1927 potkal Himmler někoho velice důležitého – svou budoucí ženou Margarete Bodenovou. Ve svém kapesním kalendáři si označil 12. září – možná to byl den, kdy Margarete poprvé spatřil. Tuto domněnku by potvrzoval i fakt, že k jejich setkání došlo v bavorském Sulzbachu, kde Himmler pobýval na jedné ze svých agitačních cest.488 Když vezmeme v úvahu vše, co víme o Himmlerově ženském ideálu, nepřekvapí nás Margaretino zaměstnání – byla zdravotní sestra. Brzy mezi nimi začala probíhat čilá korespondence.489 Její dopisy se dochovaly, jeho dopisy pravděpodobně existují také, ale nejsou přístupné zkoumání.490 V každém případě si Himmler brzy kvůli Margaretiným dopisům pořídil zvláštní seznam, kam si pečlivě poznamenával datum a hodinu, kdy dopis přišel.491 Zprvu k dopisům přikládal články a výstřižky z novin a podával zprávy o svých cestách ve službách hnutí.492 Ona projevovala starostlivost v souvislosti s nebezpečím s tím spojeným a námahou: „Takže jste se v pořádku vrátil zpátky z Brunšviku, i když se to neobešlo bez boje.

Je velice smutné, že k tomu musí vždycky dojít, a to nejen pro zúčastněné.“493 V následujících dnech se dočteme: „Cože? Vy jste musel na dvaceti shromážděních dvacetkrát řečnit? To je 488 489 490 491 492 493

BAK, NL 1126/6.

BAK, NL 1126/6. 29. září a 16. října 1927.

Viz poznámka na složce v katalogu BAK, NL 1126. Podle ní se Himmlerovy dopisy nacházejí v soukromém vlastnictví. Archivář Spolkového archivu, Josef Henke, měl příležitost přesvědčit se pomocí mikrofilmu o jejich pravosti.

BAK, NL 1126/14.

Tamtéž, 21. listopadu 1927.

Tamtéž, 21. listopadu 1927.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286344

Mladý Himmler

přece hrozné! A tak to bude pokračovat až do Vánoc.“494 Opakovaně se vyptávala na jeho zdravotní stav.495 V listopadu získala korespondence osobnější ráz. Poté, co Himmler naznačil, že nebyl posledním dopisem úplně nadšený, Margarete odpověděla: „Na rovinu, myslím, že byste si mohl laskavě povšimnout, že jste ode mě v poslední době obdržel dva dopisy.“496 A proč byl Himmler zklamaný? Margarete sice vytrvale vyzvídala, ale Himmler se do objasnění této otázky nechtěl pustit.497 Již od prvních dopisů bylo patrné, že Margarete Bodenová byla zatrpklá žena: „Vaše dopisy často mluví o ‚nedůvěře‘ z mé strany a přání, abych s tím přestala. Ano, je to tak. Ztratila jsem důvěru v lidstvo, a především v ty věci, které se týkají čestnosti a upřímnosti mužů vůči ženám. A to je, věřte, horší, než když je člověk pouze nedůvěřivý. Právě proto se obávám věřit ve slovo ‚pravda‘.“498 Přesto nakonec souhlasila s tím, aby se jejich známost prohloubila. Sešli se v Berlíně.499 Zdá se, že během tohoto setkání padly Himmlerem úzkostlivě zachovávané zásady celibátu. Po návštěvě Berlína si začali tykat a v jejich dopisech se od této doby nacházejí slůvka jako „můj milý, milovaný“, „můj milovaný paličáku“ nebo „paličáku a miláčku“.500 Když se nakonec zeptala, jak by ho měla v dopisech oslovovat,501 navrhl Himmler pro jednoduchost „Heini“ – tak, jak mu říkali, když byl malý chlapec. „A jak máme teď říkat ‚většímu‘ chlapci?

Jinak?“ laškovně mu odvětila nazpátek.502 V první fázi vztahu s Margarete zůstal Himmler stále věrný své roli „muže­‑vojáka“. Považoval se za lancknechta a v dopisech se jí svěřuje: „My lancknechti musíme vždy žít a zůstat sami a zavrženi.“503 Lancknecht se však nestyděl přiznat ke svým slabostem. Například si jí stěžoval na svou stále trvající podřízenost vůči svým rodičům. „Přece sám nevěříš tomu, že si doma Tvé podřízenosti všimnou,“ napsala mu na to. „Za prvé u tvého charakteru vůbec není možné, aby ses změnil, a za druhé by to také nebylo hezké. Pokud ale sám od sebe dospěješ k závěru, že v něčem ustoupit můžeš, tak to přece uděláš, že ano, Ty můj tvrdohlavče?“504 Neskrýval se ani se svým odporem k velkým městům a strachu z metropole. Na to mu konejšivě odpověděla: „Nemusíš se bát ‚velkých měst‘, já udělám všechno pro to, abych Tě ochránila.“505 Opakovaně se ptala na jeho problémy se žaludkem, na které si v následujících měsících stěžoval, vyptávala se a starala se o výsledky jeho návštěv u lékaře. „Byl jsi u ‚strýč494 495 496 497 498 499 500 501 502 503 504 505

Tamtéž, 22. listopadu 1927.

Tamtéž, 2., 4. a 12. listopadu 1927.

Tamtéž, 22. listopadu 1927. Již ve svém dopise ze dne 21. listopadu se zeptala na důvod jeho „zklamání“.

Tamtéž, 26. listopadu 1927.

Tamtéž, 26. listopadu 1927.

Tamtéž, 26. listopadu a 13. prosince 1927.

Tamtéž, 20., 21. a 22. prosince 1927.

Tamtéž, 22. a 24. prosince 1927.

Tamtéž, 24. prosince 1927.

Tamtéž, 20. prosince 1927.

Tamtéž, 24. prosince 1927. Poté, co ho lépe poznala, napsala 11. března 1928: „Víš, miláčku, jsem ohromena tvou povolností. Nemohu ti říct nic jiného než: jak si kdo ustele, tak si taky lehne.“ Tamtéž, 4. ledna 1928; 5. ledna 1928: „Proč se bojíš Berlína?“

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286344

Himmler

ka doktora?‘“506 Z jejích dopisů můžeme usoudit, že Himmlerovy časté bolesti žaludku byly zapříčiněné psychosomaticky, a můžeme je přičítat jeho snahám o neustálou sebekontrolu a sebedisciplinaci – snahám „být silný a spořádaný“, jak sám říkal. Projevil před Margarete přání, aby mohl být z terapeutických důvodů jednou „slabý a neslušný“.507 Zdá se, že jí Himmler rovněž přiznal problémy, které měl se svým vzhledem. Nelíbila se mu zejména jeho nevýrazná, ustupující brada, která tak málo odpovídala jeho vojenské sebestylizaci. „Proč máš ruku na obličeji?“ – komentovala fotografii, kterou jí poslal. „Abys schoval bradu?“508 Brzy se objevily první konflikty, které se týkaly citového základu jejich vztahu. Vnímal její city jako zátěž? Pochyboval o tom, že její láska k němu je tak silná jako ta jeho k ní? „Láska, kterou k Tobě cítím, pro Tebe nesmí být žádným břemenem! To znamená, že jí nikdy nebude příliš ‚mnoho‘. Ale Ty jsi přesvědčen o tom, že jsem nikdy nedosáhla toho správného stupně, protože, když se mě zeptáš, nemůžu říkat nic jiného než to, co cítím v hloubi srdce. Pokud to ještě existuje, dám Ti to najevo, nechám Tě to pocítit. Tvá věta ‚vždy budu cítit to samé a milovat Tě nekonečnou láskou‘ je navzdory tomu, co píšeš dále, velmi tvrdá. […] Je skoro k neuvěření, že si doopravdy můžeš myslet, že Tě nedokážu milovat tak, jako miluješ Ty mě.“509 Když tedy vyjádřila obavu nad tím, že by její láska pro něj mohla být až příliš, začal ji rozčilovat otázkami, zda jí snad nepíše příliš často. V odpovědi se ho zeptala, zda to tedy neznamená, že jí tak často psát vlastně nechce?510 Margarete Bodenová byla samostatná žena, která ve své profesi vynikala a její zaměstnání – byla vrchní sestra na malé soukromé klinice, ve které vlastnila podíl – pro ni bylo zdrojem vysokého sebevědomí. „Když jsem si znovu pročítala Tvůj dopis, všimla jsem si, že jsi napsal ‚malá‘. Měl by ses kát, neodpovídá to skutečnosti, kdybys tak mou kliniku viděl…“511 Toto profesní sebevědomí však zakrývalo hlubokou nejistotu.

Blížící se svátky na konci roku v ní vzbudily chmurné myšlenky: „Děsím se Vánoc, které jsou sice svátky klidu, ale pro mě byl tento rok hrozný. Letošní podzim byl však hezký a vrátil mi víru v lidi. Víru, že mohu někomu opět důvěřovat. […] Teď musím jít vstříc svátkům. Kéž by tak bylo po nich, tak nerada jsem ‚vrchní‘.“512 Den před silvestrem napsala: „Zítra je ten příšerný den, kdy všichni budou slavit, a já budu sama. To je přece hrozné. Vidíš, co jsem

506 507

508 509 510 511 512

Tamtéž, 21. prosince 1927. 24. prosince 1927 se ptala: „Co říkal doktor?“ O žaludečních problémech je pak řeč od 9. do 12. dubna 1928.

Tamtéž, 4. ledna 1928; Téma „slušnosti“ a „neslušnosti“ se v jejích prvních dopisech opakovaně objevuje: „A boj o neslušný a neposlušný. Rovněž jsem nechtěla, abys takový chtěl najednou být, a chtěla jsem Ti pomoci“ (31. prosince 1927). „Včera večer jsem četla Tvé docela staré dopisy, můj milý tvrdohlavče, který chce být slušný.“ (4. ledna 1928.)

Tamtéž, 24. prosince 1927.

Tamtéž, 27. prosince 1927.

Tamtéž, 29. prosince 1927.

Tamtéž, 22. prosince 1927.

Tamtéž, 22. prosince 1927.

100

Ukázka elektronické knihy