Odložená spravedlnost (Ukázka, strana 99)

12:05 LENKA KULICHOVÁ, druhý úryvek z deníku oběti Kopie stránek z deníku Lenky Kulichové, které byly zalo­ ženy do spisu a čteny jako důkaz na žádost státní zástup­ kyně JUDr. Markyty Rabštejnové: včera jsem venčila čokla s JS ! je děsně chytrej a zatím neudělal nic co bych mu sama nedovolila !! kdyby si zkusil něco víc tak bych ho hned poslala do háje !!! ale bylo by to škoda protože je obrovsky štědrej ! JS vždycky říká že umí ocenit každou moji laskavost včera jsem mu dala jako dárek takovou vyřezanou postavičku hodně vyvinutý černošky JS měl radost ale je na něm vidět že chce úplně jiný laskavosti JS je sice zajímavej a ví spoustu věcí ! jen kdyby nebyl tak

nesmyslně žárlivej !! navíc je strašně starej !! a ta jeho šeredná jizva ! já bych se jí hned zbavila !!

JS určitě chce sex nadrženec stará ! ještě pořád cítím ten

včerejšek !! ráda bych se některý zkušený holky ze školy zeptala co mám dělat ale nejspíš by mi pořádně neporadila protože takovýho ctitele jako já určitě žádná nemá !!!!

– 98 –

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286342

12:45 MAREK ALTMAN, soudní znalec Stojím stále v jednací síni číslo sto čtrnáct a čelím státní zástupkyni Rabštejnové, která nečekaně zvýšila kadenci svých otázek. Poněkolikáté se během posledních deseti minut ptá na tutéž pasáž mého posudku. Na poměrně ob­ sáhlý odstavec připouštějící možnost, že Sklenář může mít pod vlivem silnějších drog závažné problémy s pamětí. Sna­ žím se její všetečné otázky zdvořilým způsobem zahrávat do autu. Zpočátku se mi to docela daří, nicméně pak si jedna z mých odpovědí vyslouží od Rabštejnové označení poněkud absurdní. No, já nevím, ale já si pod tímhle slovem předsta­ vuji něco úplně jiného. Například dobrého vojáka Švejka, vo­ jína Kefalína z Černých baronů nebo dva jiné literární hrdiny v uniformě, Hellerova Yossariana z mé oblíbené Hlavy XXII a zakrslého Oskárka Matzeratha z Grassova Plechového bu‑ bínku, který zrovna moc nemusím. Je docela zajímavé, že knihy Josepha Hellera miluji, zatímco vysoce oceňovaný Günter Grass mne nikdy příliš neuchvátil. Přitom mají tihle dva slavní spisovatelé spoustu věcí společných. Oba se na­ rodili ve dvacátých letech, hlásili se k odkazu pražského ro­ dáka Franze Kafky, své nejznámější dílo oba vydali kolem roku 1960, přičemž absurdní děj shodně umístili do období druhé světové války. Jenomže zatímco někdejší člen Hitler­ jugend Günter Grass letos získal Nobelovu cenu za litera­ turu, celoživotní pacifista Heller dostal před pár dny těžký infarkt a zemřel bez Nobelovky. Taková absurdita v praxi.

– 99 –

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286342

To mi bleskově projede hlavou, když si Rabštejnová dovolí označit mou odpověď za poněkud absurdní. Mám sto chutí se vehementně ohradit, nicméně namísto toho se na ni laskavě usměji, svou odpověď mírně přeformuluji a připojím nachys­ taný latinský blábol clausus rebus sic stantibus. Funguje to jako nějaké kouzlo! Rabštejnová na mne uznale pokývá hla­ vou a brzy prohlásí, že už nemá žádné další otázky.

Bohužel stejného názoru nejsou páni soudci ani obhájkyně Zemanová. Jejich dotazy značně impertinentně směřují ke Sklenářově sexualitě, vztahu k ženám a schopnosti ženy re­ spektovat. Zemanová přitom dvakrát použije v souvislosti s pohřešovanou Lenkou Kulichovou termín oběť, ačkoliv by jako Sklenářova obhájkyně neměla podle mého názoru vůbec připustit, že je ta dívka stoprocentně mrtvá. Vždyť Sklenář vinu nepřiznal a tělo se nikdy nenašlo. Každopádně se s Kulichovou mohlo teoreticky stát cokoliv. Například šestého října tvrdili v Mladé frontě, že Dívky odjíždějí do ci‑ zích nočních klubů. Oficiálně jako servírky nebo tanečnice, ale skutečnost bývá zpravidla úplně jiná. Však hned o pět dní později stejný deník přinesl pod titulkem Policie osvobo‑ dila české otrokyně informaci o tom, že ve Stockholmu po­ licisté zachránili dvacet děvčat, násilím nucených k prosti­ tuci. Čistě teoreticky mohla být jednou z těch zachráněných dívek právě Lenka Kulichová, ale v tom případě by se tenhle dnešní soud vůbec nekonal. Několik doplňujících otázek mi teď klade soudce Schnirch. Slyšel jsem o něm, že údajně těžce ujíždí na Franzi Kafkovi. Prý zná zpaměti celé dlouhé pasáže z Kafkových knih a s velkou chutí je cituje. Nebo ale­ spoň při hlasových projevech zdůrazňuje názvy Kafkových románů a povídek. Na rozdíl od předsedy Hampla mají jeho dotazy logiku. Stejně je pro mne nepochopitelné, že takový

– 100 –

Ukázka elektronické knihy