což u žen nebývá obvyklé. Krátce řečeno, má mimořádné nadání, jaké dámy projevují jen zřídka, a méně často než jakákoliv jiná žena, kterou znám, dává najevo, jakého je pohlaví. V tomto smyslu dokáže ocenit poezii a filosofii stejně jako muž. Nikdy jsem nemluvil s jinou ženou, o níž bych řekl, že mi tak dalece naslouchá, když popisuji nějakou poetickou zkušenost. Jediná, jejíž jméno mne v této souvislosti napadá, je slečna Fullerová, ale usuzuji tak spíše pod vlivem jejího věhlasu než na základě osobního setkání. pátek 14. listopadu Šel jsem na večírek. Nebývá to příjemný zážitek – tři až čtyři desítky lidí, většinou mladých žen, ve vytopené, hlučné místnůstce. Byl jsem představen dvěma mladým dámám. První z nich zvesela štěbetala jako sýkorka – byla zvyklá na lázeňskou společnost, a suchar, jako jsem já, ji proto nemohl nijak osvěžit. Druhá prý byla hezká, já se však málokdy dívám lidem do tváře, a navíc jsem kvůli všemu tomu hlaholu neslyšel, co říká – pouze jsem při pohledu na její ústa postřehl, jak se jí pohybují rty. Pro rozhovor si dovedu představit příhodnější místa, kde by kolem člověka do jisté míry vládlo ticho a kde by nemluvilo čtyřicet lidí najednou. Vždyť dokonce i dnešní odpoledne mi v tomto ohledu přineslo lepší zážitek. Se starým panem Josephem Hosmerem93 jsme v lesích společně posvačili sušenky se sýrem. Moc toho sice nenapovídal, zato jsem slyšel každé jeho slovo, a stejně tak slyšel i on mě. Navíc mluvil s úžasným poklidem – přičemž mezi řečí pomalu ukusoval jednotlivá sousta –, a domnívám se tedy, že cosi z jeho nitra proniklo ke mně a cosi z mého nitra k němu. Myslím, že tyto večírky jsou součástí společenského soukolí a že se konají proto, aby na nich mladí navázali vztahy za účelem sňatku. K čemu je dobré vydat se mezi lidi, se kterými se nakonec shledáte jen letmo? Začínám se domnívat, že kvůli tomu, abychom se míjeli, není nutné se vůbec scházet. Někteří mí přátelé dělají neskutečné hlouposti. Horlivě usilují o to, aby si popovídali s mladými ženami, o nichž si myslí nebo o nichž se doslechli, že jsou krásné, a za každou cenu mě s nimi chtějí seznámit. Jejich půvab může být sice důvodem k tomu, aby se na ně muži dívali, nikoliv však k tomu, aby s nimi hovořili. Přiznávám, že v těchto záležitostech nejspíše nespatřuji žádný smysl, jelikož mne nijak netěší mluvit půl hodiny s nějakou slečnou jen proto, že má pravidelné rysy. Společnost mladých dam je pro mě tou nejméně přínosnou. Jsou tak přelétavé, že si člověk nemůže být jistý, jestli vůbec existují. Raději si 98
1851
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286061