Všechna čtyři ramena schodiště zdolala pěšky. Dávala si na čas, aby nedorazila na místo určení zadýchaná, ale nakonec jí to stejně nebylo nic platné. Byla uřícená tak jako tak. V patře bylo ticho. Došla k bytu a ještě jednou zkontrolovala číslo na lístku. V tašce měla balíček s velice zvláštním dárkem. Nejistě na něj pohlédla. Znovu ji napadlo, jestli si Ambrosini, když jí kladl na srdce, aby to vzala s sebou, vůbec uvědomoval, že ji to může stát kariéru. Zaklepala a téměř okamžitě zaslechla, jak se cosi otírá o dveře. Potom se dveře pomalu, opatrně otevřely. Objevila se v nich dívka s modrými vlasy a nejošklivější pes, jakého kdy Teresa viděla. Vyjeveně na ni zírala a teprve po několika dlouhých vteřinách uhnula pohledem, protože jí bylo trapně, že si ji tak neomaleně prohlíží. V duchu si hned nadávala do pitomců. „Máte to?“ zeptala se dívka poněkud bojácně. Jednou rukou hladila vypelichanou hlavu zvířete, které si návštěvu nedůvěřivě prohlíželo. Teresa zvedla balíček. Dívka i pes upřeli oči na šustící celofán v její ruce. Komisařka přemýšlela, komu z těch dvou je ten dar vlastně určen. Uvnitř, opatřena etiketou, kterou Parri pečlivě vyzmizíkoval, totiž byla část lidské kostry. Lebka.
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285926