NESTVŮRNÉ
D Á M Y N A C E S TÁ C H
na muže s jedním okem modrým a druhým zeleným, který unikl z purfleetského blázince, a tajemnou slečnu Jenksovou. Zajímalo by mě, jak si vede Cat. Co když odhalila ještě něco dalšího?“ „Jestli ano, tak nám nejspíš pošle do Vídně telegram,“ řekla Justine. MARY: Jak mají naši čtenáři vědět, kdo je slečna Jenksová? Objevila se jenom v první knize. CATHERINE: Tak se budou muset vrátit a tu první knihu si přečíst. Stojí pouhé dva šilinky, v knihkupectvích a na nádražích. Zmínila bych se o tom, ale řeklas mi, že mám s reklamou přestat. „Jak to, že já pistoli nemám?“ Diana sebou zase plácla na sedadlo, založila si ruce na hrudi a zamračila se. „Já ji přece taky nemám,“ namítla Justine. „Víš, zbraně nejsou vždycky nutné.“ „Jo, jenže ty dokážeš zabíjet lidi holýma rukama,“ prskla Diana. „Cože! Nic takového bych nikdy neudělala.“ Justine se tvářila šokovaně. Mary neodpověděla – nebylo by zdvořilé ani laskavé upozorňovat, že Justine vlastně zabila několik lidí přesně tímto způsobem. Raději otevřela kufr a začala vytahovat věci na noc – svou noční košili a pyžamo pro Justina Franka, který bude spát v kupé s jiným mužem, úplně cizím. Dělalo jí to trochu starosti – ale on samozřejmě nebude vědět, že Justin je žena. Justine to určitě zvládne. Každopádně se umí ubránit. Diana noční košili neměla, a tak bude muset spát v košilce. Teď jenom zírala na Justinu s povytaženým obočím. „Totiž, nikdy bych nezabila úmyslně. Ten chlap na ulici v Cornwallu a Prasečí muž v Maryině domě, k tomu došlo nedopatřením. Nikdy jsem nechtěla nikoho zabít.“ Justine vypadala, jako by jí bylo do pláče. „Ovšemže ne,“ konejšila ji Mary. „My víme, že bys nic takového nikdy neudělala. Nepotřebuješ ještě něco? Mám tady pro tebe pyžamo a župan, ale měla by sis asi vybrat na zítra věci na převlečení. A kde máš pantofle? Pro lásku boží, Diano, nemůžeš být trochu užitečná? Jsi ke kufru blíž než já.“ – 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285919