Záchranka tu byla za deset minut a v sanitce ho stabilizovali. Jenže v noci přišel druhý infarkt… Místo šatiček na sraz jsem si koupila černý svetřík. Hubnutí mi jde samo, nemůžu jíst, ani spát. Obálky na parte jsem nadepisovala na starém psacím stroji… „Tak takhle mi to vyprávěla sousedčina dcera, když mi přinesla tenhle klíček od schránky. Provinile se mi přiznala, že s ní lomcovala tak, že vylomila zámek a musela ho nechat vyměnit. Takže klíček už jí na nic není.“ Pan Sedláček se posadil na židličku naproti paní spisovatelce. „Víte, on jí do té schránky někdo začal házet prázdné krabičky od cigaret. Manžel tu už nebyl, aby zjednal pořádek nebo jí aspoň vzal do náruče a rozehnal tu zlost v konejšivých slovech a ona se cítila tak bezmocná. Osud je někdy nemilosrdný prevít!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285814