CLARE CONNELLYOVÁ
„Nemůžeš se tomuhle poddat?“ Klekl si na zem u lehátka a roztáhl jí stehna silnýma širokýma rukama. Pak jí přitiskl ústa na obnažené pohlaví, až rozkoší vyjekla. Nemluvil – ani nemusel. Jeho činy se vysmívaly jejímu odhodlání po něm netoužit. Ochutnával ji jazykem a prsty jí držel roztažené nohy. Byla jenom jeho. Úplně celá. Vykřikla, když zrychlil a pak do ní vsunul jeden prst, mučil její citlivá nervová zakončení. Blížila se k vyvrcholení, rozkoš nadosah, když zvedl hlavu a zadíval se na ni. „Popros,“ řekl prostě. Frankie zrudla po celém těle. „Popros,“ zopakoval, sklonil ústa a znovu přes ni kmitl jazykem. „Nemůžu,“ vyjekla, ale pak znovu a znovu opakovala jeho jméno. Říkala mu Matthias, protože tady, v jeho království, pod tolmiróskou oblohou, to byl Matthias. Ne Matt, do kterého se zamilovala – jak konečně pochopila. S Mattem se seznámila v jednadvaceti a zamilovala se do něho. Jenže tehdy byla mladá dívka, která věřila snům, která si myslela, že sex a láska patří k sobě. Teď ale viděla, že sex sám o sobě může stačit. „Popros mě a já ti dám vyvrcholení,“ slíbil, zvedl se a vzal jednu její bradavku do úst, zatímco prstem se stále pohyboval v ní a mučil ji vzpomínkami a přísliby. „Proč tohle děláš?“ zeptala se a zabořila mu nehty do ramen. Vzdej se, prosilo její tělo. Vzdej se a přijmi, že to takhle stačí! Samozřejmě že stačí – některým lidem. Ale ne Frankii. Jenomže tělo měla v plamenech, pulz jí uháněl, srdce bušilo. Věděla, že je vyvrcholení nadosah. Stačí jen, když ho poprosí, řekne to slůvko prosím, které se jí příčilo v krku, a on ji přenese přes okraj. Bude se zase cítit skoro naplněná. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285211
PŘEKVAPENÍ V GALERII
Skoro. Ovšem dívce, která celý svůj život touží po lásce, to nikdy nebude stačit. „Nemůžu,“ řekla. „Nenuť mě prosit.“ Když se na ni podíval, ve tváři měl překvapení. „Nepoužívej to, co cítím, abys mě ponižoval,“ řekla roztažená na lehátku a zvedla oči k večerní obloze. „Ponižoval?“ zopakoval ohromeně. „Frankie, tím, že přijmeš to, co chceš, budeš silnější. Silnější, aby sis užívala sex, aby sis užívala tohle mezi námi. Nemám v úmyslu tě ponižovat. Chci, abys byla odvážná, abys čelila tomu, co cítíš. Přestaň se přede mnou schovávat.“ Dlouze se na ni díval, než k ní opět sklonil ústa. Zadržela dech a nadzvedla se na loktech. „Tak to zkusíme jinak,“ řekl chraplavě. „Dovol mi, abych prosil já. Dovol mi, aby prosil, abys mě nechala to udělat,“ a kmitl jazykem. „Dovol mi, abych tě prosil, a řekni prostě jen ‚ano‘.“ Ano. Cítila to slovo v hrdle, poskakovalo nahoru a dolů, prosilo o vyslovení, žadonilo, aby souhlasila, aby ukončila tohle utrpení. „Prostě řekni ano,“ zopakoval a kmital jazykem rychleji a rychleji, až viděla před očima jasné bílé světlo a už nedokázala rozumně uvažovat. „Řekni ano,“ žádal a zmocňoval se jí víc a víc. Vzal ji rukou za zadek a nadzvedl si ji a Frankie zaslechla, jak znovu a znovu křičí, jak se vzdává části své duše, o níž si myslela, že ji dokáže schovat. „Ano, Matthiasi, prosím. Prosím!“ Zíral na obraz, na tváři pochmurný výraz. Nepoužívej to, co cítím, abys mě ponižoval. Její slova, pronesená v žáru smyslné vášně, ho pronásledovala, převracela se mu v hlavě, až skoro nemohl rozumně uvažovat. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285211
CLARE CONNELLYOVÁ
Nepoužívej to, co cítím, abys mě ponižoval. Copak tohle dělá? Od jejího příjezdu do Tolmirósu se ji snažil svést, chtěl ji donutit, aby se přestala schovávat před jejich vzájemnou přitažlivostí. Matthias, se svými zkušenostmi se ženami, věděl, že to, co je mezi ním a Frankií, je vzácné. Tak vzácné, že dokonce ani tři roky po jejich prvním setkání ji nedokázal vyhnat z hlavy. Uběhly tři roky a on nepotkal nikoho, kdo by ho takhle přitahoval. Tahle vášeň byla výjimečná a zasloužila si řádné prozkoumání. Ale za cenu její hrdosti? Potichu zaklel a přešel k oknu vyhlížejícímu na moře. Když přijeli, všechno se to zdálo tak jednoduché. Sex byla jednoduchá transakce. Přeměna chtíče v uspokojení. Frankie však jeho postoj nesdílela. A přesto jazykem ochutnal její vyvrcholení, těšil se z jejího naprostého odevzdání, i když mu teď docházelo, že měl přestat. Myslel si, že bude cítit vítězství. Jenže necítil. Vnímal jen cosi velice blízkého oslepující panice. Ochutnal ji, když se rozpadla na milion kousíčků, a jeho vlastní tělo ho prosilo, aby se do ní zabořil. Přesto to neudělal. Odtáhl se, i když kolem nich jejich vášeň vířila. Byl té touze oddaný stejně jako ona, ale nakonec na tom nezáleželo. Protože měla pravdu. Byl odhodlaný přimět ji, aby čelila tomu, co k sobě cítí. Ale proč? Proč mu tolik záleží, aby se poddala téhle přitažlivosti? Protože ji chce. Touží po ní silou tisíců hvězd a ví, že ona cítí to samé. Jenomže její odhodlání a síla vůle jsou mnohokrát silnější než jeho. Proč? Co chce? Nejen od něho, ale všeobecně? 100 Ukázka elektronické knihy