CAITLIN CREWSOVÁ
Možná, že měl společnou krev s tím povýšeným aristokratem, kterého viděl na obrazovce v londýnské kanceláři, ale rozhodně neměli společný… vkus. Starobylé domy zařízené takovými starožitnostmi a uměleckými předměty, na nichž bylo naprosto jasně patrné, kolik stály. Bylo to už téměř dvě stě let. Právě na tomto místě, kde teď stojí Dominik, stávaly generace mužů a z oken knihovny, nacpané knihami, které spíše než ke studiu sloužily jako dekorace, shlížely dolů do vesnice. A zatím se zástupy jiných mužů dřely, aby plnily pokladnice Combeových. Dominikovi bylo jasné, že rodina Combeových patřila k těm novým zbohatlickým rodinám, v porovnání s vlivem a historickou mocí, která se pojila s rodem San Giacomových. Možná mu v žilách kolovala jejich krev, on sám byl však sirotek. Dítě ulice, které se roky muselo postarat samo o sebe a těžce si vybojovat jídlo, oblečení i přístřeší. Voják plnící svou povinnost a rozkazy, který se ocitl v situacích, o nichž se ve společnosti civilistů vůbec nezmiňoval. Společná krev nebyla nic ve srovnání s jeho dosavadním životem. Vlastně bylo docela překvapení, že se tenhle okázalý, nevkusný dům před Dominikem nezhroutil. Ale když za sebou uslyšel klapot až příliš vysokých podpatků, otočil se. Jako by si nedokázal pomoct. Dům však stál pořád pevně na svém místě, navzdory Dominikově skoro až neuctivé přítomnosti. Připadal si, že tam nemá co dělat. Ještě víc byl ovšem ohromený tím, že ta žena, která mu šla vstříc, se zářícími blonďatými vlasy a obezřetným výrazem ve tváři, je jeho manželka. Jeho žena. Obřad proběhl podle očekávání hladce. Oddávající 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285201