106
DUCH ATEISMU
padě žádná ho nedosáhne absolutně. Bůh není teorém. Ne‑ jde o to, jej dokázat ani jej vyložit, ale věřit v něj, či nevěřit. Namítnete mi, že stejně tak není důkaz, že Bůh neexistuje. To rád připouštím. Přesto je věc méně problematická pro atei‑ smus než pro náboženství. Nejen proto, že důkazní břímě, jak se říká, spadá na toho, kdo věc tvrdí, ale také proto, že v nejlep‑ ším případě můžeme na úrovni nekonečna dokázat pouze to, co je, nikoli to, co není. Nicota je ze své definice bez účinku. Jak by mohla nebýt bez důkazů? Zajisté mohu s určitou dáv‑ kou štěstí dokázat, že jsem neprovedl čin, z něhož mě obvi‑ ňují: k tomu postačí, abych prokázal jeho nemožnost, např. jestliže dokážu, že v okamžiku, kdy byl přečin spáchán, jsem byl tisíc kilometrů daleko. Tomu se říká mít alibi. Na to po‑ stačuje vnější svědek. Pro nicotu však možné alibi neexistuje ani neexistuje vnější svědek pro Celek.14 Jak bychom mohli dokázat neexistenci? Pokuste se např. dokázat, že neexistuje Ježíšek nebo že neexistují upíři, víly, vlkodlaci… Nepodaří se vám to. To není důvod pro to, abychom v ně věřili. To, že jsme nikdy nebyli schopni prokázat jejich existenci, je naopak silným důvodem pro to, abychom v ně nevěřili. Stejně tomu tak je, bereme‑li v úvahu všechny okolnosti (uznávám, že jde o zásadnější věc a o nižší pravděpodobnost) ohledně existence Boha: absence důkazů je, co se Boha týká, argumentem proti Ve francouzštině „tout“, což jako podstatné jméno (se členem) znamená stejně tak „vše, všechno“, jako „celek“. Zde i dále v textu se přikláníme k pojmu „celek“. Při psaní podstatných jmen velkými písmeny respektu‑ jeme fr. originál. – Pozn. překl. 14
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285096