Sepište závěrečnou zprávu a spis založte. Jenže proč tu potom stále ještě ti druzí byli? Možná proto, že tu stále ještě byla Ema. Dívka jiných – ale přesto kouzelných – schopností. Teď už bylo jasné, že po své matce nezdědila jen některé rysy obličeje. Dostala toho do vínku víc. Nemohla ji vzít s sebou, řekla mi paní M., když jsem se jednou na Terezu a dítě vyptával. Doufala, že se bude moci vrátit, to je všechno. Stará dáma uměla být nesmlouvavá, a já podle tónu poznal, že to je také všechno, co mi prozradí. Nenaléhal jsem, tehdy vlastně nebylo proč. Tu a tam jsem pak děvčátko zahlédl, ale jen někdy si tím pohledem připomenul svou někdejší přítelkyni. Vlastně jsem téměř zapomněl, že do ulice přišlo zvenku. Co ji znám, podobá se Ema víc Neviditelným než své matce. Z té vnitřní energie vyzařovala takřka viditelně. Tereza vyplňovala prostor kolem sebe, její dcera jako by postávala na prahu světa a dívala se na něj z otevřených dveří. Někoho mi tím připomínala. Samozřejmě i Ema má schopnosti, vymykající se lidským. Možná ne tak zřejmé jako lidé z Koutu nebo její matka, ale má. Dokázala vycítit Neviditelného. Nějak mě dokázala přivolat. To není málo, ozvat se dřív, než k něčemu vůbec dojde. To, čeho jsem se od začátku bál, se teď také potvrdilo: děvče není jen svědek, samo může být cíl. Ač jsem si ze srdce přál, aby věci už konečně dospěly k nějakému závěru, i když jsem si chvílemi myslel, že něčemu už rozumím a něco chápu, situace byla čím dál tím složitější. *** Ještě více otázek. Jako by ty nezodpovězené (tedy prakticky všechny) nestačily. Pokud chci věřit v druhé Neviditelné – a já v ně nejen věřím, já o nich vím, jednoho jsem potkal – pak můžu škrtnout spoustu otazníků. Ten základní, od něhož se všechno odvíjí, ale zatím ne doopravdy. Kam a proč lidé z Koutu zmizeli? Schovali se před nepřáteli. Budiž. Proč tedy už nevylezli? Musel jsem začít z druhé strany. Byli to ti druzí, kteří je vyhnali?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284922