dohody měla zůstat Československé republice. Úsilí o „osvobození“ Moravské Chrastové trvalo celý měsíc a svitavští henleinovci využili i K. H. Franka, který kratší dobu sídlil v Šumperku a poslance SdP z Městečka Trnávky Franze Hodinu. Řešením se nakonec stal ozbrojený přepad obce krátce po půlnoci 31. října 1938. Útok provedlo přes 400 vojensky organizovaných příslušníků freikorpsu ze Svitav a okolí s příslušníky SA, SS a německou policií. Podle pamětníka Josefa Teteka byl přepadení Moravské Chrastové přítomen agent abwehru, svitavský rodák a někdejší voják Československé armády Oskar Schindler, který je dnes významnou osobností Pardubického kraje. Do obce vnikli útočníci třemi proudy ( jednomu velel další vlastizrádce, záložní poručík Československé armády Roland Bier ze Svitav) a obsadili důležité body. Při tom zajali 35 vojáků, šest četníků, 11 příslušníků finanční stráže, devět příslušníků Stráže obrany státu a 17 civilistů. Celkem 78 osob. Útok potom postupoval na Chrastovou Lhotu, Půlpecen a Rozhraní. Současně s pokračováním akce došlo k útokům proti místním českým obyvatelům, kteří byli ohrožováni ordnerskými bojůvkami jak na životech, tak na majetku. Rozběsnění nacističtí ordneři rozbíjeli okna a dveře domů i bytů, ničili ploty, rozstřílené byly fasády domů a útočníci se neštítili ani krádeží a loupeží v bytech civilního obyvatelstva (mezi odcize-
der Nachbarkreise beschlaggenommen. Die einzige Gemeinde des einstigen Gerichtskreises Zwittau, die bisher noch nicht in die sog. Fünfte Zone eingegliedert worden war, war die tschechische Gemeinde Mährisch Chrostau (heute ein Bestandteil der Gemeinde Brněnec/ Brünnlitz). Die dortigen Nazis bemühten sich um dessen Anschluss ans Deutsche Reich, obwohl in der Gemeinde 62 % Tschechen lebten, und deswegen sollte sie nach Münchner Abkommen Bestandteil der Tschechoslowakischen Republik bleiben. Die Anstrengung um „Befreiung“ von Mährisch Chrostau dauerte einen ganzen Monat und Zwittauer Henlein-Anhänger nutzten auch K. H. Frank aus, der eine Zeit in Šumperk/Mährisch Schönberg seinen Sitz hatte, sowie den Abgeordneten Franz Hodin aus der Gemeinde Trnávka/Tirnawka. Die Lösung brachte zuletzt ein bewaffneter Überfall der Gemeinde kurz nach der Mitternacht am 31. Oktober 1938. Den Angriff führten mehr als 400 militärisch organisierte Mitglieder von Freikorps aus Zwittau und Umgebung gemeinsam mit Mitgliedern der SA, SS und der deutschen Polizei. Nach dem Zeitzeugen, Josef Tetek, war bei dem Überfall von Mährisch Chrostau ein Agent der Abwehr, Zwittauer Landeskind und ehemaliger Soldat der Tschechoslowakischen Armee, Oskar Schindler anwesend, der heute zu einer bedeutenden Persönlichkeit des Pardubitzer Bezirks worden ist. Die Angreifer drangen in die Gemeinde durch drei Ströme (den einen kommandierte ein anderer Lan-
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284892
nými věcmi byly lovecké zbraně, zlaté a stříbrné šperky, peníze, ale i 2 kg tlačenky, půl dortu a pečená husa). Československá armáda v tomto zcela ojedinělém případě dokázala hájit nové hranice okleštěné republiky a během několika hodin obnovila v této části pořádek. Protiútok řídil velitel 13. pěšího pluku plukovník Karel Čejka, který musel dodržet rozkaz generála Syrového z 9. října zakazující použití zbraně v případě, že německé ozbrojené síly překročí hranici. Po informaci od civilisty, který přijel do Boskovic pro pomoc, řekl plukovník Čejka nastoupeným vojákům, co se děje v Moravské Chrastové a dodal, že tam jede bránit civilní obyvatelstvo a zda jsou mezi vojáky dobrovolníci, kteří pojedou s ním. Jeli všichni – byla jich dvě auta. Později byli vojáci posíleni o část četnického pohotovostního oddílu o 30 mužích a 12 mužů četnické hotovosti. Síly, které měl plukovník Čejka k dispozici, nebyly velké – stál proti téměř pěti stovkám mužů, jejichž výzbroj tvořily i kulomety, lehké a těžké. Účastník bojů Václav Zima vzpomínal: „Od Moravské Chrastové, tehdy ještě obsazené, přijíždělo k nám auto. Vystoupil z něho velitel schutzpolizei major Platzer, který drze žádal, abychom uvolnili cestu na Letovice, které budou rovněž obsazeny. Plukovník Čejka si tehdy získal naše sympatie tím, že dal příkaz zajmout majora Platzera a jeho společníky a jednoho německého vojáka dal poslat zpět s ultimátem vyklidit Moravskou Chrastovou během půl hodiny a okamžitě propustit naše vojáky a české občany…. Platzer vyhrožoval letectvem a dělostřelectvem, ale plukovník
desverräter, der Reserveleutnant der Tschechoslowakischen Armee Roland Bier aus Zwittau) und sie besetztenen wichtige Punkte. Dabei nahmen sie 35 Soldaten, 6 Gendarmen, 11 Mitglieder der Finanzwache, 9 Mitglieder der Wacht der Staatsverteidigung sowie 17 Zivilisten gefangen: 78 Personen insgesamt. Der Angriff setzte dann in der Richtung von Chrostau, Chrastová Lhota/ Ölhütten, Půlpecen/Pulpetzen und Rozhraní/Roßrain fort. Zugleich mit der Fortsetzung der Besetzung kam es zum Angriff gegen dortige tschechische Einwohner, die Ordner-Truppen gefährdeten sowohl ihr Leben wie auch ihren Besitz. Wütende Nazi-Ordner zerschlugen Fenster und Türe der Häuser und Wohnungen, zerstörten Zäune, zerschossen wurden Hausfassaden und die Angreifer scheuten sich vor Diebstählen und Raub in Wohnungen der Zivilbevölkerung nicht (unter den entwendeten Sachen befanden sich Jagdwaffen, goldene und silberne Juwelier, Geld aber auch 2 Kg Presswurst, eine Hälfte Torte sowie eine gebratene Gans). Die tschechoslowakische Armee konnte in diesem völlig seltenen Fall die neue Grenze der eingeschränkten Republik verteidigen und im Laufe von einigen Stunden wurde die Ordnung in diesem Teil der Republik widerhergestellt. Den Gegenangriff leitete der Kommandant des 13. Infanterieregiments, Oberst Karel Čejka, welcher den die Verwendung der Waffe im Falle, dass deutsche Wehrkraft die Grenze überschreitet, verbietenden Befehl
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284892
Čejka byl neoblomný. Vzhledem k tomu, že ordneři nerespektovali ultimátum, dal plukovník Čejka příkaz k rozvinutí rojnice směrem na Moravskou Chrastovou.“1) Boj trval do 10.10 hodin, kdy byli útočníci vytlačeni za demarkační čáru a střílelo se jen ojediněle. Před polednem nastal klid. Tlupy ordnerů byly rozprášeny, část jich ustoupila severním směrem. Českoslovenští vojáci, většinou mladí chlapci, kteří právě prošli prvním bojem, splnili čestně svoji povinnost a vraceli se do kasáren v Boskovicích. Nebyli mezi nimi svobodník Antonín Černý (narozen 1915 ve Slaném) a vojín Bedřich Stuchlík (narozen 1913 v Nezdicích u Uherského Brodu), kteří v boji padli. Jejich tělesné pozůstatky byly převezeny do Letovic. Zranění byli odvezeni vlakem do Brna a zde do sborové nemocnice – byli to poručík Bohuslav Nedbal, desátník aspirant Jan Poles a vojíni Pavel Bartoš, Karel Pazdera, Václav Rosenkranc a Antonín Suchý. S těžkými zraněními byli tamtéž převezeni i dva mladí chlapci, kteří svým zraněním později podlehli – vojín Tomáš Morávek (narozen 1915 v Javorníku nad Veličkou, zemřel 2. listopadu 1938) a vojín Alois Žatka (narozen 1913 ve Střeni u Litovle, zemřel v blíže nezjištěné době). Oba byli střeleni zezadu. Podle povahy zranění bylo protivníkem použito střel dum-dum (ty skutečně na místě bojů nalezl můj otec). Zastřelen byl 1) GRUNTOVÁ J., VAŠEK F.: Boj o hranici. Moravská Chras-
des Generals Syrový vom 9. Oktober einhalten musste. Nach der Mitteilung eines Zivilisten, der in Boskovice/ Boskowitz ankam Hilfe bringen, sagte der Oberst Čejka den angetretenen Soldaten, was in Mährisch Chrostau vor sich gehe und führte hinzu, dass er hin fahre Zivilbevölkerung zu schützen und ob es unter den Soldaten Freiwillige gebe, die mitfahren möchten. Alle fuhren mit – es waren zwei Autos. Später wurden die Soldaten um einen Teil der 30 Männer zählenden Gendarmbereitschaftstruppe sowie um 12 Männer der Gendarmerie verstärkt. Die dem Oberst Čejka zur Verfügung stehenden Kräfte waren keineswegs groß – er stand gegen beinahe 500 Männer, deren Ausrüstung auch Maschinengewehre bildeten. Ein Teilnehmer der Kämpfe erinnerte: „Von Mährisch Chrostau, damals noch besetztem, fuhr ein Auto zu uns. Ein Kommandant der Schutzpolizei stieg daraus aus, der frech verlangte, dass wir den Weg nach Lettowitz freimachen, das auch besetzt werden wird. Der Oberst Čejka gewann damals unsere Sympathien dadurch, dass er den Befehl gab, den Kommandanten und seine Partner gefangen zu nehmen und einen Soldaten schickte er mit dem Ultimatum zurück, man sollte Mährisch Chrostau im Laufe von einer halben Stunde räumen und unsere Soldaten bzw. tschechische Bürger sofort freilassen … Platzer hat mit Luftwaffe und Artillerie gedroht, der Oberst Čejka war jedoch unbeugsam. Im Hinblick darauf, dass die Ordner das Ultimatum nicht respektiert haben, gab der Oberst Čejka den Befehl eine Schützenkette in der
tová 1938. Litomyšl 1998, s. 40.
98 Ukázka elektronické knihy