„No jo, bylo to jenom takový náhlý vzplanutí,“ řekla Klára. „Vlastně jsme se znali jenom asi tři měsíce. Byl to hezkej kluk, ale každou chvíli jsme se hádali. Moc pil a blbě řídil. Byla to ošklivá bouračka. Měla jsem štěstí, že to tak dobře dopadlo. Tedy, aspoň pro mě,“ dodala chvatně. Odmlčela se a zahleděla se do jídelního lístku. „Je to tu pekelně drahý,“ konstatovala a podívala se lítostivě na Kolouška. „Abych vás nezruinovala… I když vy jste říkal, že jste doktor, že jo? Tak to vás nemusím šetřit?“ podívala se zkoumavě na Václava. „Ne,“ přikývl Václav. „Dejte si steak. Tady je umí.“ Dívka přikývla a Václav přivolal číšníka. „Dvakrát steak Orinoko,“ objednal. „A láhev Cabernetu Sauvignon.“ „Máme výborný pozdní sběr z Valtic,“ nabídl číšník. Doktor Koloušek přikývl a číšník odkráčel. „Čeho jste doktor?“ zeptala se Klára. „Práv. Kancelář Brůha a Rokos je vám k službám.“ Sáhl do kapsy a podal Kláře vizitku. „Dobrý právník se vždycky hodí,“ podotkla Klára. Přehlédla vizitku s adresou kanceláře a několika telefonními čísly označenými office. Pod tím jako private bylo i číslo Václavova mobilu. „Pořád jsem čekala, jestli zavoláte,“ řekla vyčítavě a schovala vizitku do kabelky. „Byl jste na mě tak milý. Všichni mě hejtili, a vy jste se mě zastal. Přímo z vás vyzařoval… takový optimismus. Radost ze života. Nejradši bych vám byla dala pusu.“ „To pořád ještě můžete,“ usmál se a naklonil se přes stůl. Dívka ho něžně políbila na čelo. „A co děláte vy?“ zeptal se Václav. „Jsem v pátém roce na medicíně. Zrovna jsem obhájila diplomku z biomechaniky.“ Viděla Václavův nechápavý výraz a vy-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284850