Neviditelní zabijáci
Pak tu máme celou kategorii pohlavně přenášených infekcí, jež se šíří tím, že mezi partnery při sexu dochází k výměně tělních tekutin. To je odjakživa pro zdravotní úřady choulostivé téma, protože lidé o tom nemluví rádi a spolehlivé informace a kvalitní statistiky se získávají obtížně. Navzdory tomu, že všichni jsme na světě v důsledku pohlavního aktu, smysluplná diskuse zde zůstává jedním z velkých společenských tabu. V případě pohlavně přenášených infekcí se musí epidemiologie vydávat daleko do říše sociologie. A když tam dojdeme, zjistíme většinou – nebo si jen znovu ověříme –, jak je těžké přimět lidi k tomu, aby se začali chovat jinak, a že až příliš často se ženám upírá právo rozhodovat o vlastním sexuálním životě. Syfilis, prastará metla způsobovaná bakterií Treponema pallidum, patří mezi nemoci, ke kterým se nikdo nechtěl hlásit, a všichni z jejího šíření obviňovali jiné národy. Po francouzské invazi na konci 15. století ji Neapolští nazvali „francouzská nemoc“. Francouzi jí zase začali říkat „neapolská nemoc“. Rusové ji označovali za „polskou nemoc“, zatímco podle Poláků a Peršanů to byla „turecká nemoc“. Turci ji měli za „křesťanskou nemoc“, Tahiťané jí říkali „britská nemoc“, podle Indů šlo o „portugalskou nemoc“, Japonci syfilidě říkali „čínské neštovice“ a tak bychom mohli pokračovat. Podobná celosvětová paranoia se objevila s příchodem HIV/AIDS, a mimo jiné i proto Jim Curran z CDC naléhal, aby vědci na celém světě rychle přijali název, který by byl naprosto neutrální a ve všech jazycích stejný. Mnozí z nás sice dospívali za takzvané sexuální revoluce během šedesátých let a následujících dekád 20. století, avšak neměli bychom zapomínat, že šlo jen o krátký úsek dějin, kdy sex nemohl člověka připravit o život: až ve čtyřicátých letech 20. století se široce dostupnými stala sulfonamidová antibiotika, jimiž se léčí pohlavně přenosné nemoci bakteriálního 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284772
7. C e s t y p ř e n o s u a n e b N e t o p ý ř i , h m y z , p l í c e a p e n i s y
původu, a už na počátku osmdesátých let se objevilo AIDS. Ovšem, dnes opravdu máme k dispozici směsi léků, díky kterým se daří držet šíření HIV pod kontrolou, nicméně AIDS dál maří životy lidí v mnoha oblastech chudého a rozvojového světa, kde obyvatelé nemají k moderním léčivům přístup. A abychom ohledně syfilidy, kapavky a ostatních pohlavně přenosných nemocí nepodlehli příliš velkému uspokojení, uvidíme později v této knize, že otázka budoucí účinnosti antibiotik je velice nejistá. Tím vším chceme jen říct, že náš společný nepřítel se boje nikdy nevzdá. Nelze ignorovat ani další aspekt pohlavně přenášených nemocí, totiž že znásilnění je válečnou zbraní. Všichni slušní lidé mají k sexuálnímu násilí odpor a děsí je, když takový zločin vede k pohlavně přenosné nemoci. Odnepaměti však znásilnění bylo prostředkem k zastrašení a ovládnutí civilního obyvatelstva nepřítele a i dnes jsme svědky toho, jak se znásilňování využívá na strategické úrovni při konfliktech v Africe a na Blízkém východě. Postačí, když řekneme, že každý sexuální násilník zbaběle a neomluvitelně kolaboruje se společným nepřítelem lidstva a že si za to zaslouží nejvyšší obvinění, jaké lze proti člověku vznést: obvinění ze zločinu proti lidskosti. O tom, zda nám ten který patogen může přivodit smrt, ublížit nám nebo nás jen obtěžovat, rozhoduje složitá spleť faktorů. Ústředním bodem této spleti je jedna zásadní otázka: Jak se dotyčný mikrob přenáší? V našem oboru, jímž je potírání nemocí, definujeme přenos jako každý mechanismus, s jehož pomocí se mikrob šíří prostředím nebo na dalšího člověka či živočicha. Mezi tyto mechanismy patří například: přímý tělesný kontakt s člověkem či živočichem; vdechnutí vzduchu právě vydechnutého jiným člověkem či živočichem; aerosol úmyslně rozstříknutý do vzduchu nebo pára z chladicí věže nedaleké budovy; konzumace jídla nebo vody; fyzický kontakt 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284772
Neviditelní zabijáci
s povrchem jako třeba dveřní klika; bodnutí komárem nebo kousnutí klíštětem; krevní transfuze; kontakt s krví na už použité nebo kontaminované jehle. K šíření určitých nemocí značně napomáhají všechny tyto mechanismy, avšak nejnebezpečnější je možnost přenosu mikrobu pouhým vdechnutím. Tomu říkáme přenos vzduchem. V realitním byznysu prý je nejdůležitější „lokalita, lokalita, lokalita“. Ve veřejném zdraví je nejdůležitější „přenos vzduchem, přenos vzduchem, přenos vzduchem“. Co může přenos vzduchem dokázat, se jasně projevilo při vyšetřování spalničkové infekce, jež jsem vedl v Minnesotě roku 1991. Nemoc vypukla ve spojitosti se speciální olympiádou a nakaženým dvanáctiletým atletem z Argentiny. Nacházel se ve velice nakažlivém raném stadiu nemoci a během zahajovacího ceremoniálu na zastřešeném stadionu Huberta H. Humphreyho stál několik hodin nedaleko domácí baseballové mety. Poté onemocněli i další účastníci, funkcionáři a členové pomocného personálu, kteří se ocitli v jeho blízkosti. Mezi dalšími případy byli i dva lidé z Minnesoty, kteří se navzájem neznali a po zahajovacím ceremoniálu už žádnou jinou akci speciální olympiády nenavštívili. Oba seděli na tribuně v témže sektoru, více než 130 metrů od domácí mety. Data o cirkulaci vzduchu na stadionu vedla k závěru, že vzduch z místa, kudy mladý atlet vešel na stadion, nebo od domácí mety, kde stál, byl vytlačen nahoru k oběma divákům, kteří poté dostali spalničky. Nejsmutněji proslulou nemocí přenášenou vzduchem je chřipka. Kmeny chřipky klasifikujeme podle podskupin dvou z proteinů na povrchu viru – hemaglutininu a neuraminidázy, HA a NA –, ale zde si pro naše účely rozdělíme chřipkové viry do dvou skupin. Tou první je sezonní chřipka: člověku je při ní mizerně, v zimě bývají kvůli ní plné nemocnice, ve školách a na pracovištích mají spoustu absencí a ve Spojených státech na ni každý rok zemře 3000 až 49 000 lidí. Tou 104
Ukázka elektronické knihy