Neviditelní zabijáci
Pak tu máme celou kategorii pohlavně přenášených infekcí, jež se šíří tím, že mezi partnery při sexu dochází k výměně tělních tekutin. To je odjakživa pro zdravotní úřady choulostivé téma, protože lidé o tom nemluví rádi a spolehlivé informace a kvalitní statistiky se získávají obtížně. Navzdory tomu, že všichni jsme na světě v důsledku pohlavního aktu, smysluplná diskuse zde zůstává jedním z velkých společenských tabu. V případě pohlavně přenášených infekcí se musí epidemiologie vydávat daleko do říše sociologie. A když tam dojdeme, zjistíme většinou – nebo si jen znovu ověříme –, jak je těžké přimět lidi k tomu, aby se začali chovat jinak, a že až příliš často se ženám upírá právo rozhodovat o vlastním sexuálním životě. Syfilis, prastará metla způsobovaná bakterií Treponema pallidum, patří mezi nemoci, ke kterým se nikdo nechtěl hlásit, a všichni z jejího šíření obviňovali jiné národy. Po francouzské invazi na konci 15. století ji Neapolští nazvali „francouzská nemoc“. Francouzi jí zase začali říkat „neapolská nemoc“. Rusové ji označovali za „polskou nemoc“, zatímco podle Poláků a Peršanů to byla „turecká nemoc“. Turci ji měli za „křesťanskou nemoc“, Tahiťané jí říkali „britská nemoc“, podle Indů šlo o „portugalskou nemoc“, Japonci syfilidě říkali „čínské neštovice“ a tak bychom mohli pokračovat. Podobná celosvětová paranoia se objevila s příchodem HIV/AIDS, a mimo jiné i proto Jim Curran z CDC naléhal, aby vědci na celém světě rychle přijali název, který by byl naprosto neutrální a ve všech jazycích stejný. Mnozí z nás sice dospívali za takzvané sexuální revoluce během šedesátých let a následujících dekád 20. století, avšak neměli bychom zapomínat, že šlo jen o krátký úsek dějin, kdy sex nemohl člověka připravit o život: až ve čtyřicátých letech 20. století se široce dostupnými stala sulfonamidová antibiotika, jimiž se léčí pohlavně přenosné nemoci bakteriálního 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284772