Neobjasněné záhady 2. světové války
Šestého května 1945 padlo ceněné moderní výzkumné středisko do rukou americké armádě a týmům britské a americké zpravodajské služby a ty se seznamovaly s jeho bohatstvím. Ve Škodovce se šest let vyvíjely četné vyspělé projekty a západní Spojenci toužili plně využívat jejích objevů. Takový měli alespoň záměr. Bohužel přední představitelé československé vlády v exilu museli od roku 1943 spolupracovat se Sovětským svazem. Exilová vláda dala souhlas, že po válce budou Čechoslováci v ruské sféře vlivu. V lednu 1945 americký Úřad strategických služeb (OSS) ve zpravodajském hlášení uvedl, že si českoslovenští komunisté a sociální demokraté přejí, aby se Československo víceméně úplně ztotožnilo se sovětskou politikou a bylo na ní závislé. Hodnocení uzavřel konstatováním s udivující naivností: „Českoslovenští emigranti jsou přesvědčeni, že SSSR v Československu nezavede hospodářské ani politické metody ruského komunismu.“ Zde stojí za to krátce odbočit do evropských dějin po skončení první světové války. Po porážce Německa, Rakouska-Uherska a otomanské říše vznikla řada nových zemí. Co se týká Evropy, z částí Ruska a většiny Rakouska-Uherska a Německa se zrodily Polsko, Československo, Albánie, Jugoslávie, Rumunsko a Maďarsko. Z převážně německého Gdaňsku se stalo „mezinárodní město“ a Memel, rovněž hlavně německý, byl pod jménem Klajpeda přičleněn k čerstvě nezávislé Litvě. Ze všech těchto nových států se pouze Československu podařilo nastolit opravdu svobodný a demokratický režim. V Polsku, Albánii a Maďarsku vládla vojenská diktatura, zatímco Rumunsko, Bulharsko a Jugoslávie byly jakž takž demokratické, ale se sklonem k častému nástupu autoritářské vlády. Jedině Čechoslováci dokázali za dobrotivého prezidenta Tomáše Masaryka zavést pravou a úspěšnou demokracii. Jeho nástupci se snažili udržet nezávislost navzdory 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284744