Neobjasněné záhady 2. světové války
Šestého května 1945 padlo ceněné moderní výzkumné středisko do rukou americké armádě a týmům britské a americké zpravodajské služby a ty se seznamovaly s jeho bohatstvím. Ve Škodovce se šest let vyvíjely četné vyspělé projekty a západní Spojenci toužili plně využívat jejích objevů. Takový měli alespoň záměr. Bohužel přední představitelé československé vlády v exilu museli od roku 1943 spolupracovat se Sovětským svazem. Exilová vláda dala souhlas, že po válce budou Čechoslováci v ruské sféře vlivu. V lednu 1945 americký Úřad strategických služeb (OSS) ve zpravodajském hlášení uvedl, že si českoslovenští komunisté a sociální demokraté přejí, aby se Československo víceméně úplně ztotožnilo se sovětskou politikou a bylo na ní závislé. Hodnocení uzavřel konstatováním s udivující naivností: „Českoslovenští emigranti jsou přesvědčeni, že SSSR v Československu nezavede hospodářské ani politické metody ruského komunismu.“ Zde stojí za to krátce odbočit do evropských dějin po skončení první světové války. Po porážce Německa, Rakouska-Uherska a otomanské říše vznikla řada nových zemí. Co se týká Evropy, z částí Ruska a většiny Rakouska-Uherska a Německa se zrodily Polsko, Československo, Albánie, Jugoslávie, Rumunsko a Maďarsko. Z převážně německého Gdaňsku se stalo „mezinárodní město“ a Memel, rovněž hlavně německý, byl pod jménem Klajpeda přičleněn k čerstvě nezávislé Litvě. Ze všech těchto nových států se pouze Československu podařilo nastolit opravdu svobodný a demokratický režim. V Polsku, Albánii a Maďarsku vládla vojenská diktatura, zatímco Rumunsko, Bulharsko a Jugoslávie byly jakž takž demokratické, ale se sklonem k častému nástupu autoritářské vlády. Jedině Čechoslováci dokázali za dobrotivého prezidenta Tomáše Masaryka zavést pravou a úspěšnou demokracii. Jeho nástupci se snažili udržet nezávislost navzdory 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284744
Neobjasněné záhady 2. světové války
Hitlerově výbojnosti, ale skončilo to nezdarem. V roce 1939 byla celá země připojena k německé říši. Na základě Atlantické charty z roku 1941 se všechny východoevropské země připojené nacisty měly po válce vrátit na cestu k demokracii. Stalin byl připraven se k tomuto ideálu hlásit jen naoko – především v roce 1941, kdy se válka v Rusku nevyvíjela pro Sovětský svaz dobře –, protože ve východoevropských zemích, které chtěl mít pevně pod kontrolou, neměl v úmyslu zavést demokracii. Do roku 1948 se mu podařilo zmocnit všech zemí dané oblasti kromě Jugoslávie a Albánie, z kterých se sice staly také komunistické státy, ale zachovaly si nezávislost na Moskvě. Rozsah, v jakém sovětští agenti za války pronikli do východní Evropy, západním Spojencům v těchto státech velice ztěžoval úspěšnou práci. KLACKY POD NOHY SPOJENCŮM
V důsledku toho se stávalo, že když se Američané a Britové snažili ve Škodovce dostat k jejím tajemstvím, na každém kroku jim někdo házel klacky pod nohy. Voss se k českým dělníkům choval dobře, a tak se Spojencům zdráhali pomáhat. Navíc jim sovětští agenti doporučovali, aby se Spojenci nespolupracovali, a upozorňovali je, že továrna bude brzy v ruských rukou a noví pánové budou pozorně sledovat, jak si v „přechodném období“ počínají. Britové se dověděli, že kopie všech dokumentů a výkresů na mikrofilmech byly převezeny na nedaleké místo. Požádali, aby do nich směli nahlédnout, avšak čeští zaměstnanci podniku energicky popřeli, že nějaké takové mikrofilmy existují. Každý pokus vyloudit informace skončil stejnou výmluvou, že „veškeré zařízení a písemnosti“ jsou zničené. Britové nedokázali z českých dělníků ze Škodovky vytáhnout 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284744
Neobjasněné záhady 2. světové války
žádné informace, zato Američané měli částečný úspěch. Povedlo se jim zajistit dvě rakety a určité vědecké údaje. Dalšími příklady záměrné neochoty zaměstnanců Škody byla náhlá „nedostupnost“ vozidel, která by západní inspekční týmy odvezla k návštěvě různých poboček. V září 1945 je všechny zcela ovládal Sovětský svaz a veškeré informace směřovaly rovnou do Moskvy. Patřily k nim továrny na obráběcí stroje, naftové motory, elektropříslušenství, automobily a vybavení pro doky a také zbrojovka. Ještě předtím, než Škoda přešla oficiálně do ruských rukou, již vyráběla křídlové čluny a hnací vrtule pro ponorky sovětského námořnictva. Vzdorovitost českých zaměstnanců byla možná nečekaná, ale určitě obrala Západ o některé z nejvyspělejších německých tajných projektů. To je jisté. Západní Spojenci s tím nemohli nic dělat. Něco úplně jiného se však stalo 10. května. Ať se to dělo z neschopnosti, slepého plnění rozkazů, nebo šlo o vědomou strategii, důsledky měly dopad na Evropu po dobu následujících čtyřiceti let. SPOLUPRACOVAL AMERICKÝ DŮSTOJNÍK S RUSY?
Dne 10. května Voss cestoval do Škody. Dělníci si ho tam stále hluboce vážili a on se vydal do závodu s nebezpečným posláním. V roce 1949 řekl: Doufal jsem, že se mi podaří přesvědčit americké důstojníky, kteří měli závod na starosti, než ho předají Rudé armádě, že je pro americkou národní obranu záležitost prvořadé důležitosti, aby se zachránilo, co se dá, z velmi pokročilých výzkumných dat a výkresů. Kdyby totiž tyto materiály padly do sovětských rukou, veškerá tato technologie by samozřejmě představovala hrozbu pro bezpečnost Západu. 100
Ukázka elektronické knihy