Emil Hruška: Henlein: vůdce sudetských Němců
o rozhovor s Henleinem, a k několika krátkým rozhovorům mezi nimi pak skutečně došlo. Krebs také Tinsovi tehdy údajně řekl, že Henlein musí převzít novou politickou organizaci sudetského němectví. „Bez této žatecké turnerské slavnosti by pravděpodobně nebylo žádné Sudetoněmecké vlastenecké fronty a žádné Sudetoněmecké strany a Konrad Henlein by nemohl vyrůst do role, pro kterou se o málo měsíců později rozhodl,“ napsal po letech, dodejme, že v tomto případě popravdě, Walter Brand. (Jeho vzpomínky, vydané v Německu v roce 1985, jsou totiž nejen zdrojem využitelných informací, ale také kvalifikovaných mystifikací a účelových dezinformací – zejména pak pokud šlo o proces vedoucí ke vzniku SHF. Brand se totiž až do konce svého života choval jako disciplinovaný člen Svazu kamarádů!) Vražda německého emigranta prof. Theodora Lessinga, kterou spáchali 30. srpna 1933 v Mariánských Lázních přívrženci DNSAP, urychlila jak rozhodování státní moci ohledně dalšího postupu proti sudetoněmeckým nacistům, tak přeskupování sil v nacistickém a nacionalistickém táboře. O hrozícím rozpuštění strany jednalo vedení DNSAP 2. září 1933 v Ústí nad Labem. Pobouřené veřejnosti bylo určeno Jungovo lišácky „rozhořčené“ odmítání obvinění, že nacionální socialisté usilují o sudetoněmeckou jednotnou frontu jen proto, „aby se za jejími zády mohli lépe chránit proti politickému pronásledování. Právě proto, že příliš dobře známe malost boje vedeného proti našemu hnutí […], nepostoupili jsme v otázce jednotné fronty vpřed“. Byla to a zároveň nebyla pravda.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284708
Ve velké politice Založení Sudetoněmecké vlastenecké fronty a „henleinovská legenda“ Jako kdyby se nemohl upamatovat na tu dobu, na ten hektický proud událostí z pozdního léta a raného podzimu roku 1933… Možná, že vše si už opravdu nepamatoval. Ale to hlavní, podstatné, přece nemohl zapomenout. On to ani nezapomněl. Šlo mu totiž o něco jiného. Počátkem září roku 1939, v době, kdy bylo v plném běhu Heydrichem zaštítěné pomstychtivé tažení tzv. ortodoxních nacistů proti svým rivalům z někdejšího Svazu kamarádů a v souvislosti s tím bylo zpochybňováno i postavení samotného Henleina, rozhodl se tehdy už sudetský gauleiter pro získání dalších důkazů, dosvědčujících, že jeho jednání v září roku 1933 bylo v naprostém souladu s intencemi „ortodoxních nacistů“, tedy především sudetoněmecké DNSAP. Tedy že proces vzniku Sudetoněmecké vlastenecké fronty (SHF) byl připraven ruku v ruce s ortodoxními nacisty a jimi koordinován. O podstatné roli Svazu kamarádů nemohlo, nesmělo být v roce 1939 ani řeči! Henlein tehdy oslovil některé z někdejších hlavních aktérů se žádostí, aby mu po šesti letech vydali písemné svědectví o tom, co se v roce 1933, při zakládání Sudetoněmecké vlastenecké fronty, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284708
Emil Hruška: Henlein: vůdce sudetských Němců
odehrávalo. Jak to tehdy bylo? otázal se Henlein v září 1939 Hanse Krebse, Othmara Kalliny a Benno Tinse. Jimi vypracované elaboráty se možná někde lišily v detailech, ale v tom hlavním se shodovaly: Proces vzniku SHF probíhal jako koordinovaná akce DNSAP, DNP a Svazu kamarádů, reprezentovaného Henleinem a Brandem (Henlein však z taktických důvodů v květnu 1933 formálně z KB vystoupil). Hlavními vyjednavači byli Henlein (provázený obvykle Brandem), Krebs a Kallina, podle potřeby se jednání účastnily i další osoby. Celkově tato memoranda významně přispívají k rekonstrukci událostí vrcholících rokováním v Chebu 29. září 1933 a vydáním prohlášení Ke všem sudetským Němcům, datovaného k 1. říjnu toho roku. K rekonstrukci, bořící další velký mýtus týkající se Konrada Henleina a jeho „historických činů“. V tomto případě mýtus, respektive legendu o tom, že založení SHF bylo dílem jen a jen Henleina a že zakládací prohlášení datované 1. října 1933 pocházelo jen a jen z jeho pera. Ani jedno, ani druhé není pravdou. Leč tato „henleinovská legenda“ má natolik dlouhý dech, že vane i do 21. století. Legenda o tom, kterak Henlein jako deus ex machina sestoupil k ubohému osiřelému sudetoněmeckému lidu, rozhodnut ujmout se jej a sjednotit, a jako sjednotitel stanout v jeho čele – a to bez jakýchkoli vnějších zásahů. Profesor Josef Pfitzner, platící ve třicátých letech minulého století za jakéhosi oficiálního historika henleinovského hnutí (za okupace bude náměstkem pražského primátora, krátce po válce pak v Praze veřejně popraven), označil založení SHF za „sudetoněmecký zázrak“. „Všechny dosavadní sjednocovací pokusy ztroskotaly na těchto otázkách: kdo bude sjednotitelem, politická strana, silná osobnost politická či neutrální,“ napsal prof. Pfitzner, jenž stál u zrodu této henleinovské legendy. Ale 100 Ukázka elektronické knihy