rád, že nalezl pozorného a vášnivě zaujatého posluchače, který si od něho chce dát vyprávět o jeho zašlých válečných činech, odpoví obratem, aby Balzac přijel. Mnoho zavazadel si devětadvacetiletý Balzac s sebou nebere. Ještě ho jako v pozdější době nenutí ješitný snobismus, aby si ze sto třiceti vest vyvolil tu nejokázalejší a nejdražší. Ještě necestuje ve vlastním kočáře provázen livrejovaným sluhou. Velmi skromně, ba dokonce ošuměle ustrojený mladý muž, který nevypadá ani trochu impozantně, se vyšplhá na nejlacinější místo v poštovním dostavníku, a ani tento přepych veřejného poštovního dostavníku si nemůže dovolit až k samému cíli své cesty. Poslední úsek cesty musí ze spořivosti klusat na svých krátkých nohou pěšky, a tento pochod po vojenské silnici nepřispěje právě ke kráse už dost nevalného úboru mladého básníka. Když upocený a zaprášený zaklepe na dveře generála de Pommereul, je nejprve pokládán za tuláka. Sotva však vkročil do domu a oddal se s veškerou svěžestí svého mládí pocitu štěstí, že je konečně v bezpečí, že má na několik týdnů nebo měsíců postel a dobrou stravu, zmizí první trapný dojem. Madame de Pommereul později vylíčila toto první setkání, které nám názorně zobrazuje živost, jež tehdy vyzařovala z očí, slov a každého pohybu mladého Balzaca. Byl mladík malé, v pase silné postavy, což špatně střižený oblek ještě více zdůrazňoval. Jeho klobouk byl hnusný, ale jakmile ho sňal, všechno ostatní zmizelo před výrazem jeho tváře. Viděla jsem pak pouze jeho obličej. Kdo ho neviděl, nedovede si udělat představu o tom, jaké to bylo čelo a jaké měl oči. Velké čelo, jakoby zalité září, žlutohnědé oči, které byly stejně výrazné jako jeho slova. Nos byl silný a čtverhranný, ústa nesmírně velká a vždycky roztažená smíchem, třebaže měl vadné zuby. Kníry nosil husté a vlasy velmi dlouhé, sčesané na ramena. Byl tehdy, zejména když byl u nás na návštěvě, celkem spíše hubený, a měli jsme dojem, že je vyhladovělý. V celém jeho chování, v jeho pohybech, v držení těla a způsobu, jak mluvil, bylo tolik dobrosrdečnosti, naivnosti a otevřenosti, že si ho člověk musel 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284703
zamilovat, jakmile ho spatřil. Ale jeho nejskvělejší vlastností byla jeho neustále dobrá nálada, jež byla tak bujná, že každého nakazila. Krmili ho tak dobře, že „své nové tělnatosti a své svěží barvy“ pozbude teprve po týdnech v Paříži. Místo plánovaných čtrnácti dní zůstane dva měsíce. Dává si vyprávět, potuluje se krajem, píše a dělá si zápisky. Zapomene na Paříž, zapomene na své přátele, zapomene dokonce na madame de Berny, které svatosvatě slíbil, že jí bude posílat deník s každodenními dojmy. Žije s onou monomanickou intenzitou, která bude vždycky podmínkou všeho jeho zdaru, jedině v práci, a po několika týdnech může již Latouchovi v Paříži předložit velkou část svého románu. Latouche, jehož proutkařský instinkt pro cizí talent je jediným jeho talentem, vycítí okamžitě v Balzacovi počínajícího velkého spisovatele. Jeho důvěra, byť sebepoctivější a sebepřesvědčenější, projeví se bohužel materiální formou. Rozhodne se, že „vsadí“ na tohoto příštího favorita Balzaca, a jelikož ví o jeho tísni, nabídne mu tisíc franků za nakladatelská práva románu, ještě ani nedokončeného. Balzac nemá jiné volby; třebaže za své dřívější, bez námahy slátané výrobky shrábl až patnáct set, ba dokonce i dva tisíce franků, nemůže hotově vyplacenému tisíci franků odolat. Obchod je uzavřen a při tom, jak tomu obvykle bývá, zahyne přátelství. Latouche se dožije nepříjemného překvapení. Byl zvyklý dívat se na Balzaca jako na rychlého, hbitého pracovníka, který přesně na den dodá smluvené kvantum vražd, jedu a sentimentálních dialogů, a teď musí ke své nevoli přihlížet, jak se Balzac dává upomínat. Neodevzdá rukopis dříve, dokud s ním není sám spokojen. A nové zpoždění; sotvaže Balzacovi vyrval rukopis a poslal jej do tiskárny, vracejí se kartáčové obtahy tak zkorigované a změněné, že je nutno sázet je znova. Latouche zuří, že se těmito neustálými opravami ztrácí čas a peníze – a nebude posledním nakladatelem, který si na ně naříká. Ale Balzac se už nedá pohánět. Někdejšího velkovýrobce kolportážních 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284703
románů se zmocnil umělcův pocit odpovědnosti. Cítí poprvé, čím je povinován jménu Balzac, které je odhodlán učinit nesmrtelným, a jak málo ho po celý život budou znepokojovat jeho hmotné dluhy, tak velice cítí tuto povinnost jako nezvratný závazek. V polovině března 1829 vychází konečně POSLEDNÍ ŠUAN NEBOLI BRETAŇ V ROCE 1800 od Honorého Balzaca – tedy ještě ne od „de Balzaca“ – ve čtyřech svazcích u nakladatele Canela. Není to ještě opravdový úspěch, a to právem. Osnova a rozvržení jeví poprvé mistrnou ruku velkého epika; krajina je úžasně rozvinuta, všechno vojenské vykresleno se skvělou plastičností, postavy generála Hulota, tajného policisty Corentina jsou jakoby modelovány přímo podle skutečnosti, a smysl pro politické pozadí, který později bude románům propůjčovat jejich nevyrovnatelný dobový ráz, vyhmatává postavu Fouchého, jež Balzaca vždycky fascinovala, ze stínů, do nichž se tento nejsilnější Napoleonův protivník po celý život dovedl ukrývat. Jen vlastní zápletka ještě podezřele prozrazuje svůj původ, kolportážní román. Slečna de Verneuil, přenesená z anonymního škváru Kytarista, který Balzac před několika roky zhotovil pro své obskurní zákazníky, je v každém výjevu nepravdivá. Právem také poukazuje pařížská kritika, která se přes všechnu Latouchovu a Balzacovu snahu chová dost vlažně, na devergondage du style, ledabylost slohu, a Balzac sám se nemůže ubránit poznání, že jeho ruka dlouholetým bezstarostným šlendriánstvím příliš zlajdačila. Ještě po pěti letech, když s největší možnou péčí opravil sloh nového vydání, píše baronu Gérardovi, jemuž posílá svůj „starý škvár v obnovené podobě“: „Ať dělám co dělám – ruka začátečníka, obávám se, bude vždycky patrna.“ Rovněž čtenáři se pro nového francouzského Waltera Scotta nebo Fenimora Coopera zvlášť nenadchnou. S námahou a těžkostí se prodá se za celý rok 445 výtisků. Znovu musí ten, kdo Balzacovi předčasně důvěřoval, zaplatit za tuto důvěru značnou ztrátou. 102
Ukázka elektronické knihy