v té krásné duši, kde se mi otvíral zázračný svět opětovaných citů. Hodinu za hodinou, chvíli od chvíle se upevňovalo naše bratrské spojení, založené na důvěře. Každý z nás se držel své pozice. Hraběnka mě zahrnovala péčí pěstounky a halila mě do bílých závojů mateřské lásky, zatímco moje láska, v její přítomnosti zcela andělská, se proměňovala, když jsem byl daleko od ní, ve vášeň, sžíravou a žíznivou jako rozžhavené železo. Miloval jsem ji dvojí láskou, která vypouštěla střídavě tisíce šípů touhy a ztrácela je v nebi, kde zanikaly v nedostižných dálkách. Zeptáte-li se mě, proč jsem já, mladý muž plný vznícené touhy, stále ještě žil stravující vírou v platonickou lásku, přiznám se vám, že jsem ještě nebyl natolik mužem, abych dokázal uhranout tu ženu, která se věčně třásla o děti a neustále očekávala výbuch nebo bouřlivou změnu nálady svého manžela. Když neměla zrovna těžkou hlavu z nemoci Jacquese nebo Madeleiny, týral ji muž. Když se muž uklidnil a mohl jí dopřát trochu odpočinku, seděla už zase u postele některého z dětí. Příliš vroucí slovo ji celou roztřáslo, žádostivost ji urážela. Potřebovala zahalenou lásku, sílu smíšenou s něhou, zkrátka všechno to, co sama dávala druhým. A pak, vám to mohu říci, jste přece ztělesněná ženskost, tato situace v sobě měla okamžiky opojného roztoužení, sladkých závratí a přinášela úlevnou rozkoš, jakou dává tichá oběť. Čistota její duše byla nakažlivá, učarovala mi vytrvalou oddaností, za kterou ji na této zemi nečekala žádná odměna. Tato opravdová a mlčenlivá zbožnost, která k sobě poutala její ostatní ctnosti, působila na okolí jako duchovní kadidlo. A pak, byl jsem mladý! Dost mladý na to, abych dokázal soustředit všechnu svou vroucí přirozenost do políbení ruky, které mi zřídkakdy povolovala: vždycky mi nabídla jen hřbet ruky, nikdy dlaň – to asi byla hranice, za kterou pro ni začínaly smyslné rozkoše. Jestli se nikdy dvě duše k sobě netiskly s takovým 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284683