JESSICA LEMMONOVÁ
výhružných pohledů, které na něj vrhala. „A pak si zdřímne.“ „Opatrně, synku, nebo ti to její pití přistane na kabátě,“ zasmál se George. „Popravdě řečeno bychom rádi měli dům na chvíli pro sebe.“ Objal svou ženu kolem ramen a políbil ji na krk, zatímco Jane se zasmála a šťouchla ho loktem. Tate se té jejich láskyplné třenici smál a byl šťastný, že v době, kdy zmizel, měli jeden druhého. Byl šťastný, že to, co se stalo, jim nezničilo manželství. „Co myslíš?“ zeptal se Tate Hayden, ale když viděl, jak se zeširoka usmívá, uhádl to sám. „Myslím, že by byla věčná škoda být v Londýně a nevidět zrovna Hyde Park,“ mrkla na něj. Pak se obrátila k Jane. „A nikdy bych vás nedokázala připravit o klidný večer s vaším pohledným manželem.“ „Slyšme, slyšme!“ vypískla Drew a pozvedla k přípitku svou sklenici sodovky. „Ale udělejte fotky,“ naléhala Jane. „Vyfoťte zahradu světla, ruské kolo, kolotoče, bruslení!“ „Bruslíš, miláčku?“ zeptala se Hayden trochu ironicky Tatea. „Však dobře víš, jak se umím hýbat,“ odpověděl jí Tate šeptem do ucha. „Co bys tak řekla?“ Pro Hayden byl Londýn tak trochu kulturní šok, takže byla příjemně překvapená, že zimní karneval a slavnosti v Hyde Parku byly velmi podobné tomu, co by čekala doma. Tedy kromě všech těch starých domů, kolem nichž projížděli. Londýn byl úplně jiná éra. Park byl nádherný. Všude visely barevné žárovky, neunikl žádný strom ani keř. Vstup byl zdarma a bylo možné koupit si tady úplně vše: jídlo, košile, šperky i umělecká díla. Kolem parku stály dřevěné bary a mezi nimi pódia pro představení a taky ruské kolo, které se tyčilo uprostřed toho všeho. Bruslařský stadion byl obrovský a na něm bruslily děti pohromadě s dospělými, tedy někteří bruslili, jiní padali, aby byla přesná. Hayden si říkala, že by asi zvládla obojí. Tate jí stiskl ruku. Měli propletené prsty a ona vyšla
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284643
UČITELKA RADOSTI
ven bez rukavic, protože počasí bylo mírné. Bylo chladno, ale ne zima, a ačkoli hrozila mlha, nepřinášela s sebou déšť. „Vzhledem k tomu, že si nemůžu dát pivo, trvám aspoň na cukru,“ prohlásila Drew a ukázala na stánek s lízátky, bonbonovými náhrdelníky, žvýkačkami a dalšími cukrovinkami. „Fajn. Potkáme se v zahradě světla?“ zeptal se Reid. „Jasně, tak za hodinu. Zkusíme si zabruslit,“ zavolal Tate na bratra, který jen přikývl. Tate vzal Hayden za boky a přitiskl si ji do klína. „Tak se podíváme, co předvedeš, krásko.“ Když se obouvali, stroje na umělý sníh začaly rozhazovat sněhové vločky. Hayden si nebyla jistá, do čeho se to dostala. „Určitě to je jako jízda na kole,“ pronesla těsně předtím, než spadla na zadek. Nejistě jednou objeli kluziště a podruhé, i když se zrovna nevznášeli, byla už jejich jízda mnohem jistější. Pak si zuli brusle a vydali se k nejbližšímu stánku, kde prodávali pití. S ním se pak posadili na lavičku. „Díky bohu za moje břišní svaly,“ vydechla se smíchem. „Moc se mi líbilo, jak ses na tom ledě potácela.“ Hayden ho šťouchla, ale ne moc, aby si nevylil pití do klína. „Šlo ti to vážně lépe než mně. Udělalo to na mě dojem.“ Znovu ho šťouchla, tentokrát prstem do břicha, a pod tím dotekem se změnilo v pevnou zeď svalstva. Což jí připomnělo, jak vypadá nahý, a to jí zase připomnělo to, co jim jde spolu nejlépe. „Je to vzrušující.“ „Bruslení tě vzrušuje?“ zvedl Tate udiveně obočí. „Mám pocit, že mě vzrušuje, ať děláš cokoli,“ pronesla skoro zklamaně. Tahle fantazie o zasnoubení a pohádkovém výletu do vánočního Londýna brzy skončí. Snažila se ovládat, mírnit své reakce na něj, ale nebyla vždycky schopna ukočírovat své pravé pocity. Měla by si uvědomit, že si nesmí zvykat na jeho životní styl, to jí bylo jasné. Hayden byla nezávislá vlastně z nutnosti. Od chvíle, kdy pozvala Tatea do svého bytu a do svého života narušoval kousek po kousku stěnu, za níž se
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284643
JESSICA LEMMONOVÁ
skrývala. Cítila k němu takovou náklonnost, že se prostě nedala popírat. „Mohl bych vám říci totéž, slečno Greenová.“ Byla odměněná polibkem, který jí připomněl svařené víno, které pil, cítila z jeho úst hřebíček, skořici, med… „Trochu mě děsíš,“ přiznala se. „Nejsem zvyklá na takový bezbřehý luxus.“ „Prosím? Bezbřehý luxus? Naskočili jsme do letadla. A teď jsme v parku,“ podivil se. „Vždyť jsi nás do Londýna dopravil ve vlastních soukromých boxech první třídy! A teď jsme v Hyde Parku. Vlastníš celé město, já si v něm pronajímám studio a malý byt,“ podotkla. „A to, že ti dopřávám, co si zasloužíš, tě znepokojuje? Je ti to nepříjemné?“ „Já…“ Slova jí však odumřela na rtech. Zaskočila ji ta část, kdy jí řekl, že si to zaslouží. Tate neměl nejmenší problém vzniklé ticho vyplnit. „A ty si to skutečně zasloužíš, Hayden. Dobrý život. Pohodlný. Není rezervovaný lidem, kteří měli dost štěstí na to, aby se narodili do bohaté rodiny. Nebo do ní byli adoptováni,“ dodal tišeji. „Moje babička je alkoholička,“ vyhrkla, jako by už to tajemství o své dysfunkční rodině nemohla déle udržet v sobě. „A moje matka je mistr v pocitech viny, vytváří je a zároveň jimi i trpí.“ Tate svraštil obočí, ale zůstal zticha. Ještě nikdy mu nepředestřela, jak hluboká propast se rozkládá mezi jeho a jejím životem. Připadala by si hrozně, kdyby mu všechno nepověděla, když ona jeho tajemství znala. „Když jsem se osamostatnila, neminul den, kdy bych neslyšela, že jsem je zradila tím nejhorším možným způsobem. A když jsem se potom odstěhovala na Spright Island, žárlili a záviděli mi. Strašně mi záviděli.“ Obrátila oči k nebi a snažila se ovládnout hrozící slzy. „Jen jsem šetřila a šetřila a šetřila. Pracuju a místo na ostrově jsem si vysloužila. Nebylo to zadarmo. Ale nejsem si jistá, jestli mám to, co si zasloužím.“ Smutně se usmála, když si připomněla jiný rozhovor se
100 Ukázka elektronické knihy