CHANTELLE SHAWOVÁ
Proboha! Snad si to na poslední chvíli nerozmyslela! Srdce mu bušilo jako o závod. „Nechci nic slyšet, cara. Chci jen vědět, jestli to chcete – jestli to chceš… Stačí jediné slovo – buď ano, nebo ne.“ „Ano.“ Dál už na nic nečekal, rázně do ní vnikl a… zkoprněl. I Arianna pod ním znehybněla. Ten bolestivý výkřik, co vyšel z jejích úst, znamenal jediné. Ale jak může být Arianna ještě panna? Trvalo hodnou chvíli, než šok vstřebal. Cítil, jak se Arianna pomalu uvolňuje, ale pokračovat v započatém díle nedokázal. Pocit viny se v něm kupodivu mísil s velmi zvláštním pocitem jakéhosi vítězství. Za což se okamžitě proklel. Sex a city nejdou přece dohromady! S obrovským sebezapřením opustil její tělo a nedokázal přesně určit, jestli to, co spatřil v jejích očích, byla úleva nebo spíš zklamání. „Jak je to možné?“ zeptal se. „Ptáš se asi, jak je možné, že jsem panna…“ „Přesně tak, cara. Jak může být panna někdo, kdo svými milostnými avantýrami léta plní stránky bulvárního tisku?“ Zrudla rozpaky, ale pro odpověď nešla daleko. „Copak těm žvástům, co píše bulvár, někdo věří?“ Čímž chtěla bezpochyby naznačit, že ten, kdo jim věří, asi moc rozumu nepobral… Santino se zastyděl. Na svou omluvu si přiznal, že chtěl věřit tomu nejhoršímu, co se o ní píše, aby pro něj nebylo tak obtížné držet si ji dál od těla. „A co ten milenec, za nímž jsi z vily Cadenza utekla do Positana?“ připomněl jí její tajný výlet. Představa, že je v posteli s někým jiným, ho tehdy naplnila sžíravým pocitem žárlivosti. „Žádný milenec neexistuje. Učím se v Positanu šít u švadleny, která má dílnu a butik hned vedle salonu 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284631
SICILSKÁ OBRANA
krásy,“ objasnila mu. „Tebe ovšem nenapadlo nic jiného, než že jsem tam jela za milencem. Protože jsi uvěřil těm lžím, co se o mně šíří, tedy že jsem děvka.“ Santino si povzdechl. Arianna měla bohužel pravdu. „A to tě nikdy nenapadlo se proti těm výmyslům bránit a žádat omluvu?“ Zadívala se na něj tak nevinným pohledem, že ho bodlo u srdce. „Když ti povím pravdu, nebudeš mi věřit. Anebo se mi přímo vysměješ…“ „Zkus to,“ vybídl ji. „Otec mě vždycky ignoroval. Ozval se mi jen tehdy, když jsem se namočila do nějakého skandálu. Nevolal mi proto, že by o mě měl snad strach. Nenáviděl můj styl života a jediné, na čem mu záleželo, byla jeho firma Fitzgerald Design. Nechtěl, abych jeho podnikání svými rošťárnami nějak poškodila.“ Na chvíli se odmlčela, jako by váhala, zda pokračovat, ale pak se přece jen odhodlala. „Když jsem byla malá, věnoval mi pozornost jen tehdy, když jsem zlobila. Tak jsem v tom zlobení pokračovala. Asi před rokem jsem se rozhodla, že nemůžu strávit zbytek života tím, že budu usilovat o jeho pozornost. Asi jsem konečně dospěla,“ usmála se hořce. „Ani bych neřekl,“ dobíral si ji Santino. „Měla jsi mi říct, že budu tvůj první.“ „Snažila jsem se… Ale copak bys mi věřil?“ Posadila se na posteli a rukou si prohrábla vlasy, ve vlnách jí spadající přes ňadra. Nemohl se pohledu na ni nabažit, rychle se ale vzpamatoval. O jejím otci si může myslet cokoli, ale jednou si ho najal, aby ji chránil, a on svůj úkol splní. „A proč jsem to měl být zrovna já?“ vrtalo mu hlavou. „Protože jsem věděla, že s tebou jsem… v dobrých rukách.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284631
CHANTELLE SHAWOVÁ
V dobrých rukách! Tak to se povedlo! „Arianno, já…“ Nenechala ho domluvit. „Od začátku jsi mi pomáhal a staral se o mě.“ „Jsem za to placený,“ upozornil ji. Zavrtěla hlavou. „Ba ne, nedělal jsi to jen proto, že jsi za to placený. Sám dobře víš, že mezi námi vzniklo nějaké pouto.“ Než stačil jakkoli reagovat, dodala: „Chtěla jsem, abys můj první byl právě ty.“ „A jako Arianna Fitzgeraldová jsi přesvědčená, že vždycky musíš dostat, čeho se ti zachce. Bez ohledu na následky,“ obořil se na ni. „Měla jsi mi to říct předem a ne to na mě vybalit pět minut po dvanácté. Cos čekala? Že se pak do tebe zamiluju?“ zlobil se na ni i na sebe. Vstal z postele, oblékl si šortky a snažil se nevnímat její vyjukaný pohled. Přece mu jí nakonec nebude líto! Rozhodl se jednou provždy, že těmhle citům nikdy nepodlehne. Nechce dopadnout jako táta po smrti mámy. Nejlíp mu bude, když zůstane sám. „Ještě před chvílí ses se mnou chtěl milovat,“ připomněla mu. „Myslela jsem, že třeba ani nezjistíš, že jsem byla panna. Jen jsem nečekala, že to bude tak bolet…“ Tu mu byl čert dlužen! „Nechtěl jsem se s tebou milovat. Chtěl jsem se s tebou jen vyspat,“ upřesnil. „A proč ne? Jsi krásná a domníval jsem se, že i zkušená.“ Občas sice zaznamenal v jejím chování jistou ostýchavost, považoval ji ale za předstíranou. Shýbl se pro tričko, oblékl si ho a otočil se k ní. S potěšením kvitoval, že se zahalila do přikrývky, takže mu poněkud usnadnila situaci a nemusel odolávat tak velkému pokušení, jako kdyby před ním ležela nahá. Přešel ke dveřím a tam se zastavil. „Asi vím, co 100 Ukázka elektronické knihy