CLARE CONNELLYOVÁ
mu zcela oddala. Jaká to krutá ironie osudu, že právě žena, kterou opovrhuje, je pro něj dokonalou partnerkou v posteli. A nejen to, je to rovněž matka jeho syna a on s ní chce spojit svůj život, aby jejich chlapec byl šťastný. Což nepůjde, pokud jí bude neustále spílat za její minulé hříchy. Musí se pokusit ji pochopit. Měl všechny důvody pro to jen tak někomu nedůvěřovat. Vzhledem k tomu, že jeho dětství bylo křtem ohněm, měl silně vyvinuté obranné mechanismy a dával si velký pozor, koho si pustí k tělu – až doposud to byl vlastně pouze Noah. A teď i Raf. Otevřel oči a jeho pohled okamžitě spočinul na Abby. Smála se, a přestože jí jejich synek – sedící v kočárku a nabalený tak, že vypadal třikrát větší než obvykle – nejspíš nemohl rozumět, mluvila na něj, zatímco stavěla obrovského sněhuláka. Gabe přihlížel, jak Abby bere trochu sněhu mezi prsty a zlehka ho Rafovi tiskne k tvářičce. Chlapeček vykulil oči a pak se usmál. A když Abby vzápětí jeho úsměv opětovala, v Gabeovi se cosi pohnulo. Jaké to asi je cítit takovou náklonnost? Mateřská láska pro něj byla naprosto cizím pojmem. Vlastně jakákoli láska. Abby se znovu otočila ke sněhulákovi a pokračovala ve stavění. O něco později, když se svým dílem byla dostatečně spokojená, sáhla pod kočárek a vytáhla odtamtud něco červeno-bílého. Byla to šála! Omotala ji sněhulákovi kolem krku a zavázala na uzel. Potom se znovu sehnula. Tentokrát pro santovskou čepici! Stavěla na jeho trávníku sněhuláka, který vypadal jako Santa. S jejich synem. Bude na tom Gabe vždycky takhle? Bude vždycky stát stranou? Byl to snad trvalý odkaz jeho vlastního dětství? Nevěřil v lásku – dokonce ani jako kluk. Poté, co byl svědkem toho, jak láska postupně zahubila duši jeho matky, se zapřísáhl, že se nikdy neožení a nikdy 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284628
TAJEMSTVÍ LOŇSKÝCH VÁNOC
nebude mít děti. Ve skutečnosti o to ani nestál. Potřeba milovat nebyla něčím, po čem by prahnul. Omlouvalo to jeho chování? Mohlo ho vůbec něco omluvit? Postarat se o to, aby se za něj Abby provdala, byla jedna věc, ovšem využívat její nevinnosti a touhy k tomu, aby ji udržel ve své posteli, to bylo něco jiného. Políbil ji a ona se zachvěla. Řekla, že nebyla s nikým jiným, a on jí věřil. Ne že by měla hromadu příležitostí, když jí v době, kdy nosila pod srdcem jeho dítě, bylo pořád tak špatně. Ale kdyby ji nepřivezl do Itálie? Nepochybně by si někoho, s kým by mohla sdílet svůj život, našla. Jen ta představa stačila k tomu, aby Gabeova ústa zaplnila pachuť zloby. Byla v jeho rukách tak tvárná a on ji toho v posteli mohl tolik naučit. Mohl jí pomoct zapomenout na to, jak bizarní jejich situace je, a udržovat ji v erotické mlze tak, aby neměla šanci začít uvažovat nad tím, jak moc je jejich počínání šílené. Byl by toho opravdu schopen? Dokázal by klesnout tak nízko? Zachmuřil se, neboť mu bylo jasné, že dokud bude Abby pod jeho střechou – a bude nosit jeho prsten –, udělá cokoliv, aby ji měl. Nikdy ji nebude milovat, nikdy jí nebude důvěřovat a nikdy jí neodpustí. Bude s ní však často sdílet lože, protože to oba chtějí. To jediné na celém tomhle plánu dávalo smysl, zbytek připomínal minové pole… Znovu se zasmála a on v tu chvíli věděl s naprostou jistotou, že tahle žena je jeho. „Musím jet do Říma,“ ozval se ode dveří jejího pokoje Gabeův hlas. Abby přestala číst, zabodla prst do knihy a zvedla oči. Přitom se modlila, aby nepoznal, jaký vliv na ni jeho přítomnost má. „Do Říma?“ Srdce jí tlouklo jako splašené. Měl na sobě oblek – jako toho večera, kdy se spolu setkali poprvé – a vypadal tak zatraceně hezky a elegantně, že měla co dělat, aby nezapomněla, jak strašně ji zklamal. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284628
CLARE CONNELLYOVÁ
„Hm. Užij si to,“ pronesla chladně. Gabe vešel do pokoje, zavřel za sebou dveře a zamířil k posteli, na níž Abby seděla. „Víc bych si to užil tady,“ opáčil chraplavým hlasem. Jeho silné ruce ji sebejistě chytily za stehna a přitáhly k okraji postele. Abby zatajila dech a zírala na něj s natolik zjevnou touhou, že to nemohl přehlédnout. „Vzpomínáš, o čem jsme se bavili?“ nadnesl a naklonil se k ní tak blízko, že mezi nimi zůstalo sotva pár centimetrů. Zavrtěla hlavou – jenom proto, že nemohla rozumně uvažovat a potřebovala získat trochu času. Zvedl prst a přejel jím po její tváři a čelisti až ke krku. „Jsi moje,“ prohlásil. Otevřela pusu, aby se ohradila, on však využil příležitosti, přitiskl své rty na její a tlačil ji zpět do postele. „Chci, abys se mnou sdílela pokoj,“ šeptal svůdně, zatímco prohluboval svůj polibek, hladil ji po těle a laskal její ňadra. Souhlasně zasténala. „Přestěhuješ se ke mně,“ řekl už o něco sebevědoměji. Pořád to ale bylo na hony vzdálené jeho obvyklé aroganci. „Už jsem se k tobě přestěhovala,“ odvětila a opětovala jeho polibek. „Víš, jak to myslím.“ Znělo to jako žádost. Ne jako příkaz. Naklonila tedy hlavu na stranu a odpověděla: „Budu o tom přemýšlet.“ Přestože jeho oči zaplály, moudře se rozhodl, že na Abby nebude tlačit. „Jak dlouho budeš pryč?“ Snažila se, aby ta otázka zněla nenuceně, ačkoli ve skutečnosti ji představa, že Gabe bude tak daleko, trápila… třebaže to vůbec nedávalo smysl. „Den. Možná dva.“ Pomalu se chystal k odchodu. „Buď hodná, zatímco budu pryč. A, jenom abych ti 100 Ukázka elektronické knihy