JENNIFER HAYWARDOVÁ
oba muži Di Fioreovi byli v autě ponořeni do diskuse o práci pro Carla O’Briena. Se svou vzrušující novinkou, která jí ležela v hlavě, musela počkat, až se vrátí do apartmánu, než ji mohla Santovi sdělit. Když byli sami dva uzavřeni v soukromí jejich luxusního šatního prostoru, napětí, které mezi nimi narůstalo po celou noc. Santovi prsty se pozastavily na uzlu jeho kravaty. „Proč nepřijdeš blíž?“ řekl tiše. „Jsi tak daleko.“ Jeho oči byly intenzivní, cítila ten pohled až do malíčků u nohou. „Ještě jsem ti neřekla dobrou zprávu, co mám,“ řekla polohlasem. „Narazila jsem na Ninu Ferroneovou během našeho odchodu dnes večer. Potřebuje někoho, kdo vylepší dekor v The Billiards Room na Upper East Side. Chce, abych to udělala já.“ Santo zmrzl v polovině pohybu. „Kdy?“ „Příští měsíc,“ řekla nadšeně. „Také je ochotná vyjít mně vstříc s časem. Jedinou podmínkou je, že ta práce musí být hotová do jara, což by neměl být s daným týmem problém.“ Sundal si kravatu a hodil ji na židli. „Proč si pohrávat s tím, co máme?“ řekl laxně. „Leovi se daří. Mezi námi je všechno fajn.“ Něco v tom opatrném tónu jeho hlasu ji přinutilo se pozastavit. „Protože miluju svoji práci,“ řekla tiše. „Protože tohle je perfektní příležitost, jak si udělat jméno. S tak významnou klientkou, jako je Nina, mi to může nakopnout kariéru v New Yorku. Je to skvělá příležitost.“ „Ty si ale nemusíš dělat jméno.“ Zkřížil ruce na hrudi a opřel se o šatník. „Moje žena nemusí pracovat, Gio. Leo si právě začíná zvykat. Nepotřebuje teď víc změn. Potřebuje tě celou.“ Nebyla si jistá, co ji dopálilo víc. To, že zpochybňuje její priority po tom, co poslední tři roky dávala Lea vždy na první místo, nebo to, že zametá její kariéru pod kobereček, jako nějakou bezvýznamnou malichernost, která to pro něj očividně byla. Stejně, jako to dělal Franco. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284627
SKRYTÁ NA BAHAMÁCH
Prudce se jí zkazila dobrá nálada. Hodila botu, co držela na zem. „Toho jsem si vědoma,“ řekla stroze. „Leovo blaho bylo pro mě vždy na prvním místě, Santo, a vždy bude. Pracovat a starat se o něho se nicméně vzájemně nevylučuje. Já nepotřebuju pracovat. Já chci pracovat.“ „Tak si najdi nějaké menší projekty,“ navrhl jí klidně. „Vrhni se na ten dům v Southamptonu. Moje loděnice v Maine také potřebuje vylepšit. I moje kancelář. Vše je zastaralé.“ „Chápu,“ řekla a pevně zaťala čelist. „A pak, až budu hotová s tím vším, tak bych ti třeba mohla navrhnout novou šatnu? Vymyslet, jak lépe srovnat ty tvoje parádní obleky? Přijít na nějaké ekonomičtější řešení prostoru pro ty tvoje drahé boty?“ Hodil po ní varovný pohled. „Gio –“ Vztekem se jí chvěly prsty, když si rozpínala pásek u druhé boty. Sundala jí, přešla k luxusnímu botníku a boty hodila na poličku, oběma ale minula a spadly na podlahu. Santo vztyčil ruku, aby jí zbránil v průchodu, s rozhodným výrazem v obličeji. „Co máš za problém?“ zavrčel. „Dávám ti tu všechno, Gio. Nový dům, manželství, trpělivost, kterou prokazuju. Je to příliš chtít po tobě, abys mně vyšla trochu vstříc?“ „Ano, je.“ Horko jí zabarvovalo tváře. „Na Nassau jsem měla život, Santo. Sen. Kariéru. Byla jsem šťastná. A teď jsem zpátky v New Yorku, kde být nechci, vdaná, což taky nebylo moje rozhodnutí, a teď se mi snažíš vzít tu jedinou věc, co mi v životě dává nějaký význam.“ „Nechci po tobě, aby ses vzdala své kariéry. Jen chci, aby sis vzala pauzu. Abys věci nekomplikovala, alespoň dokud Leo nepůjde do školy. Pak si můžeš upravit program, abys byla doma, kdy přijde ze školy.“ „To mě baví,“ poznamenala se vztekem, co se jí vařil v žilách. „Jediný, od koho se očekává dělat tady kompromisy, jsem á. Ty a trajektorie tvé strhující kariéry zůstává nedotčená.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284627
JENNIFER HAYWARDOVÁ
„Já jsem výkonný ředitel. Vedu multimilionovou společnost. Trávím s Leem každou chvilku, co můžu. Jsem s ním každé ráno a každou noc. Myslím, že to perfektně funguje.“ „To se vsadím.“ Dlaně po bocích zatnula v pěsti. „Všechno ti to perfektně vyhovuje, Santo. Ale ne mně“ „Tak co kdybys zkusila soustředit svoji pozornost na mě?“ zasyčel. „Možná to tě rozptýlí. Leovi jsou tři. Čeká na sourozence už dostatečně dlouho. Možná bychom na tom měli začít pracovat.“ To horko, které mezi nimi doutnalo celý večer, vypuknulo v plamen. Byl tak nádherný ve svém obleku a tmavě modré košili, která se obepínala každý mocný centimetr jeho těla, bylo nemožné udržet si zdravý rozum. „Nesnaž se mě rozptýlit,“ vyštěkla na něj. „Štveš mě s těmi tvými archaickými, šovinistickými, maloměšťáckými názory, Santo. S tvým chováním slona v porcelánu.“ „Já jsem ti nelhal,“ namítl. „Jasně jsem řekl, jaký mám názor ohledně toho, že Leo tě musí mít denně.“ „A tu noc, kdy jsem tu stála a říkala, že chci pracovat? A ty jsi mi řekl ‚samozřejmě‘?“ „To je v pořádku. Jen ne teď.“ Oženil se s ní s vědomím, že ji nikdy nenechá pracovat. Věděl, že jakmile se s ním ožení, nebude mít v této věci na výběr. Protože kdo by ji v tomhle městě zaměstnal? Kdo kromě Niny by měl tu odvahu? Udělal krok vpřed. Přejel jí palcem po tváři. „No tak, zlato. Věděla jsi, jaké mám na tohle názory. Nenič to, když konečně máme něco, co je fajn. Když jsem příliš zaneprázdněný na to, aby mi to myslelo.“ Byla to ta poslední věta! To, že jeho práce byla tak důležitá, že naprosto zastiňuje její potřebu být šťastná. Udělala krok zpátky. Zvedla první věc, co měla po ruce, zářivě rudé boty na jehlách, a jednu po něm hodila. Chytil ji ještě za letu, než vůbec přišla do kontaktu s kamennými svaly jeho hrudi. Ale měla z toho tak dobrý pocit, takové uspokojení, že to udělala znova. 100 Ukázka elektronické knihy