„No, dobře, ale nevěděla jsem, že nás někdo sleduje, dávala jsem si takový pozor. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem si ho nevšimla. Musí být vážně dobrý. Tedy jestli to byl opravdu on.“ Dívky odsunuly postel a z podlahy vyňaly dvě prkna. Do vzniklého otvoru vložily batoh, prkna zase zaklaply a postel vrátily na místo. Takový úkryt bude muset alespoň prozatím stačit. Stále se ještě zcela nevzpamatovaly z toho, jak letouny odletěly a nijak nezareagovaly na multilátor. Aby Kaira neriskovala, že přístroj také někdo objeví, sňala ho z ruky a ukryla spolu s batohem. I přes značnou nervozitu a nejistotu nepřestávala přemýšlet o tom, co bude dál. Rozhodně se nehodlala smířit s doživotním pobytem zde v kolonii. Navíc ke splnění úkolu, tedy dostat Efonu i s daty do bezpečí, měla i jiné důvody. Své poslání hodlala naplnit za každou cenu. Po hlavním
prostranství běžel holohlavý muž. „Zásoby,
zásoby!“ křičel. „Co? Tak brzy?“ ozývalo se od ostatních trestanců, kteří začali vycházet z domků a chýší. Rozruch zaregistrovaly i Kaira s Efonou. Vyšly z chýše a pohlédly k nebi. Skutečně se blížil stříbrný letoun. V obou dívkách se objevila jiskřička naděje. Že by Larkys nakonec dodržel plán a poslal další letoun? Proč to ale nevyšlo včera? Snad nějaký problém s protisignálem? Nebo s něčím jiným? Každopádně to vypadá, že se mu podařilo vše vyřešit a nějak zařídit, aby byly poslány další zásoby. Teď už snad protisignál přijde bez problémů. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284457