98
KAPITOLA 8
F
allon si zařizovala velení v Arlingtonu, Duncan totéž v Utahu, ačkoli zdaleka ne v takové komfortu jako ona. Seděl nad seznamy a mapami v mizerném přístřešku, protože zabezpečenější budovu obsadili zajatci. Měl již zhruba sepsaný seznam potřebného vybavení – a to nejen pro úřad velitele, ale především pro životaschopnost základny včetně prostor pro ubytování. Zásoby trvanlivých potravin a hospodářská zvířata pro rozšíření chovu bleskem přesunou z Nové naděje a víly dostaly za úkol začít pěstovat zeleninu a ovoce na každé úrodnější pídi země. Právě uvažoval, jak se co nejdřív zbavit zajatců, a poznamenával si návrhy na budování vězeňských táborů, když vešel Mallick. „Vyslal jsem pátrače. Ve vzdáleném okolí možná najdou něco užitečného,“ řekl a zrak mu zabloudil k řadám lahví whisky, džinu, piva a vína. „U mě je tenhle proviant bezpečnější. Občas něco nabídnu na rozptýlení vojákům, něco vyměníme za jiné zboží.“ Mallick přikývl, vybral láhev vína, otevřel ji a přičichl. „Splašky, ale když není nic lepšího…“ Pokrčil rameny, nalil do dvou plechových hrníčků a přiťukli si. „Vedl sis velice dobře, veliteli,“ pochválil Duncana. „Ty taky. Nebyla to náročná akce.“ „Protože jsme ji důkladně naplánovali a postupovali podle plánu,“ připomněl Mallick. „A protože byla většina nepřátel namol.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284334
99
No
r a
Ro
b e r t s
• P
r a m e n
m o c i
„To jo, ale i opilci můžou zabíjet. Neztratili jsme jediného muže.“ Mallick se posadil. „V Jižní Karolíně padlo osm lidí,“ pokračoval s pohledem upřeným do hrnku s vínem, „a v Arlingtonu šedesát tři. Devadesát osm je raněných.“ Duncan odložil hrníček, vstal a přešel k oknu. „Podle Antonie to tam bylo hodně zlé. Flynn přišel o Lupu. Vím, že vlk i Eddieho Joe žili déle, protože jim páníčci dopřávali magickou léčbu, ale přesto… Nedovedu si představit Novou naději bez Lupa,“ dodal. „Máš seznam padlých?“ Mallick položil na stůl list papíru. Duncan si přečetl jména, pak jedním douškem dopil víno. „Znal jsi je, viď?“ „Se dvěma jsem chodil do školy. S Lenem jsme hrávali basket, s Marly jsem byl párkrát na rande. Ben Stikes rád brnkal na verandě na ukulele. Margie Frostová mě učila chemii. Všechny jsem je znal.“ A teď je viděl, slyšel. Znal jejich rodiny, kamarády. Vzpomínal, že s Marly randil hlavně kvůli jejímu výbušnému, nakažlivému smíchu. „Fallon je zničená.“ Duncan si přitiskl prsty na víčka. „Není divu. Nezaslouží si –“ „Vím, co myslíš, chlapče. Připravoval jsem ji, sledoval jsem, jak se mění ve válečníka a vůdce. A ačkoli jsem té povinnosti zasvětil život, když se blížil čas jejího odchodu, přepadl mě hluboký smutek. Na rozdíl od ní jsem totiž věděl, jaké břímě celý život ponese.“ „Zamiloval sis ji jako dceru!“ „Ano. Bylo to naprosto nečekané. A dnes v noci, kdy začalo něco nového, projevila v těžkém boji schopnosti silného vůdce.“ „Vítala ten útok. Tady ne, tohle nebyla válka; Arlington byl něco jiného.“ „Udrží si ho,“ předvídal Mallick. „Já vím. V některých věcech mám jiný názor, ale jinak ji absolutně věřím.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284334
100
No
r a
Ro
b e r t s
• P
r a m e n
m o c i
„Rozumím. Děláš své krvi čest, Duncane.“ „Wow!“ zvolal Duncan. Mallickova chvála ho upřímně překvapila a chvilku hledal ta správná slova. „To chce další drink,“ řekl nakonec se smíchem a oběma dolil víno. „Tohle místo přestavím na pevnost, odkud začneme expandovat na západ. Pověz jí… Hergot, vlastně ani nevím, co jí chci říct.“ „To přijde samo, až se potkáte.“ „Nejsem si jistý. Možná.“ Duncan se momentálně musel soustředit na praktické záležitosti.„A víš co? Budeš mi moc chybět, Mallicku. Naprosto nečekané, viď?“ dodal. Mallick zvedl hrnek s vínem. „Na světlo a všechno nečekané,“ pronesl. Pak si přiťukli a mlčky popíjeli mizerné víno. Fallon se zdržela v Arlingtonu dva týdny, aby pomohla zorganizovat nezbytné – bydlení, výcvik. Dohlédla na přesun vězňů, bývalých otroků a zajatých mágů, kteří si přáli odejít. Těšilo ji, že většina si přála zůstat a pracovat na základně. Využila systém z Nové naděje – vytvořila soupis nových osadníků podle dovedností, zkušeností nebo zájmu. K prvnímu menšímu útoku došlo třetího dne za svítání po Fallonině poselství. Fallon se na možnost napadení připravila a ozbrojeným jednotkám – armáda se pojmenovala Světlo pro život – se podařilo zneškodnit nepřítele ani ne za hodinu. Podle Fallonina odhadu šlo spíše jen o odvetu ze vzteku než organizovaný útok. Bylo jasné, že přijdou další. Na konci druhého týdne Fallon svěřila Colinovi a jeho mužstvu obranu základny a obyvatel, kteří se usadili v těsné blízkosti. Ve stejnou dobu již byl umístěn památník padlým při dobývání Arlingtonu – bílý mramor ve tvaru jehlanu symbolizujícího plamen životadárného světla se jmény obětí. Vespod byl vytesán nápis SVĚTLO PRO ŽIVOT. „Pár týdnů se tu ještě občas objeví Mallick. Víš, jak pro něho nebo pro mě v případě potřeby poslat. Na konci týdne mi posílej podrobná hlášení. Počítej s dalšími útoky ze
Ukázka elektronické knihy