Sebevýchova pro samouky I (říjen) Pomoz každý především sám sobě… … a neobtěžuj druhého. Autorem této rady je T. G. Masaryk, jehož si zvláště letos připomínáme jako politika a státníka – náš první prezident byl však také filozofem, sociologem a v neposlední řadě pedagogem. Ne náhodou ho jiný velký myslitel té doby, profesor Josef Král, nazval vychovatelem národa. Masaryk byl však přesvědčen, že každý má být především sám sobě vychovatelem a tím sloužit ostatním za příklad. Výše citovaný a možná trochu provokativní výrok je nutno chápat tak, že se člověk nemá zříkat každodenní drobné práce, včetně práce na sobě – práce, která je cennější než lecjaká velká gesta a nezdolatelná předsevzetí. Začíná další školní rok a mnozí do něj vstupují s obavami. Zvládnu všechny nároky, které škola letos přinese? Nepřestane mě práce za kated‑ rou těšit? Mám dost sil na celých deset dlouhých měsíců? Není žádným tajemstvím, že pedagogičtí pracovníci musí snášet opravdu velkou zátěž a nároky na ně spíše stoupají. Mnozí se k tomu staví zodpovědně a proaktivně, snaží se předejít nadměrnému stresu a možnému vyhoření rozmanitými způsoby. Někteří již zkoušeli relaxovat, meditovat, sportovat, změnit stravovací režim, či se dokonce nechat koučovat. Možnosti zvyšování vlastní odolnosti jsou vskutku nepřeberné a každý si může vybrat tu, která nejlépe vyhovuje jeho naturelu: od staré dobré jógy až po techniku kvantového doteku matrixu. Potíž je v tom, že ani ty nejlepší metody a techniky často nevedou k dlouhodobému úspěchu. Ten povzdech jsme všichni už mnohokrát slyšeli: Vyzkoušel(a) jsem už všechno a pořád nic! Existuje ještě nějaký (pokud možno zázračný) lék, který nám pomůže zvládat nároky dnešního světa a přivede nás ke zdraví a štěstí? Odpovězme si po masarykovsku: Ano, ale…
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284326
Změnit svět kolem nás není snadné. O něco málo snazší je změnit svět v nás, tedy změnit sama sebe. A to je podstatou sebevýchovy, sebevlády, v jejíž takřka zázračnou moc věřil už J. A. Komenský. U něj a Karla Havlíčka ostatně nalezl Masaryk inspiraci, když zdůrazňoval význam drobné všední práce, kterou člověk prospěje nejen sobě, ale i celému národu. Odložit strach a změnit sebe sama a svůj život k lepšímu – to je naučení, které nám dává i naše křesťanská tradice. Proč je však právě taková, zpravidla zásadní, změna pro většinu lidí jedinou možnou cestou ke spokojenosti? Je to proto, že většina z nás opakuje stále stejné chyby, a dokud se nezměníme, budeme je opakovat stále dál. A netýká se to jen lidí. Znal jsem německého ovčáka, který si nechal čtyřikrát ukrást nový kožený obojek přímo z krku a po páté k tomu nedošlo jen proto, že mu jeho pán dal ten nejobnošenější zašlý obojek, jaký sehnal. Východiskem je tedy práce na sobě. Je to důležité mj. i proto, že potíže nám nezpůsobují stresory přímo (např. neukázněné chování žáků, nesnesitelné projevy vlastních dětí atp.), nýbrž naše reakce na tyto stresory. A tato reakce je závislá na celé řadě proměnných, mezi něž patří prostředí i naše osobnostní dispozice. Mnohé z těchto proměnných lze alespoň částečně změnit, máme‑li k tomu dostatečnou motivaci. Tou by mohlo být třeba poznání, že jen málokdo využívá svůj potenciál ke spokojenému životu tak, jak by měl a mohl. Jinými slovy, jsme mnohem méně zdraví a šťastní, než bychom mohli být, kdybychom se o trochu víc snažili. Prostor ke zlepšování tedy máme. Sebevýchova jako nástroj personalizace (tzn. procesu dotváření osobnosti, který je z velké části v naší režii) je však v první řadě tvrdou prací na sobě, prací, které se snadno zalekneme. Profesionální vychovatel by se však k cestě sebevýchovy rozhodně odhodlat měl. Kdo chce vychovávat jiné, měl by umět vychovávat i sám sebe. Někdo teď možná namítne, že přece ani sebelepší stomatolog sobě samému nevytrhne zkaženou osmičku. To je jistě pravda, nicméně zubař se zanedbaným chrupem si důvěru pacienta rozhodně nezíská, a to ani tehdy, pokusí‑li
Pokus o popularizaci sebevýchovy
Změna (k lepšímu) je život!
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284326
se situaci bagatelizovat pohotovým žertováním o kovářově kobyle. Ne vždy je však deficit kompetencí na první pohled viditelný. Svěřit svou kštici kadeřnici, která má na hlavě nevzhledné rousy? Nikdy! Svěřit své dítě pedagogovi, který nevládne sám sebou? A jak to mám poznat?! Výchova je v každém případě velice odpovědná činnost, přičemž tato odpovědnost bývá často dosti složitě distribuována. Nejjistější však je, když začneme sami u sebe.
Přijmete největší pedagogickou výzvu? Chcete‑li se sebevýchově, té největší pedagogické výzvě, věnovat zodpovědně a systematicky, tento pravidelný sloupek vám bude po celý školní rok průvodcem. Přečíst si ho však samozřejmě nestačí. Ano, tušíte správně, bude to chtít tu obyčejnou, všední, drobnou, každodenní práci. Nabízím vám proto dobrovolný domácí úkol. Nikoho nepřekvapí, že předpokladem úspěšné sebevýchovy je co nejdůkladnější sebepoznání. K tomu slouží rozmanité metody; známý klasik sebevýchovy, psycholog Libor Míček, k nim řadí například pravidelné registrace vlastního jednání a jeho reflexe, vedení deníku, sebepoznávání prostřednictvím druhých lidí nebo současné sebepozorování zaměřené na emoce. Existují však i další metody. Výše citovaný státník doslova říká: „Prací teprve poznáváme svou sílu. Práce je sebepoznávání.“ Tož chopte se nějakého užitečného nástroje, třeba vysavače nebo sekačky na trávu nebo čehokoli jiného a oddejte se na pár desítek minut manuální práci. Ale jinak než jste zvyklí! Tentokrát se plně soustřeďte právě a jenom na zvolenou činnost. Může jít o jakoukoli užitečnou práci, pro začátečníky se však nejlépe hodí – a to mi věřte – uklízení. Přemýšlejte o tom, čemu všemu se můžete při zvolené činnosti naučit, co všechno si můžete uvědomit či připomenout a co všechno tím zjistíte o sobě. Německý pedagog a pacifista F. W. Foerster ve stati nazvané Čemu naučíme se při oprašování připomíná, že každá ruční práce je zároveň prací duševní, je‑li ruka vedena přemýšlením, trpělivostí a opatrností a vypočítává, kolik příležitostí ke vzdělávání dává i ta nejnepatrnější domácí práce. 100 Ukázka elektronické knihy