98 •
SIMONA AHRNSTEDTOVÁ
„Těžko říct. Netvářila se Offi celou dobu nějak naštvaně?“ staral se Leo. „Byla rozhodná,“ namítla Lexia. Jen proto, že se žena celou dobu neusmívá, nemusí být naštvaná. „Dost nás chválili a já z toho mám dobrý pocit.“ „Whatever,“ odtušil Leo. „Myslím, že to máme v kapse,“ zavolala Lexia na zbytek kanceláře. Někdo místo odpovědi pískl. „Dobrá práce,“ pochválil Adam, když se ostatní začali rozcházet. „To byl dobrý pitch, nejlepší, co jsem viděl.“ „Asi taky jediný,“ podotkla laškovně Lexia. „To taky. Ale byli jste fakt dobří.“ Dina se na Adama tázavě podívala a on jí něco naznačil. Dina postavila psa na zem a zatleskala, aby upoutala pozornost ostatních. „V lednici jsou bublinky,“ zavolala slavnostním hlasem, „oslava! Na Adamův pokyn.“ Lidé byli nejdřív zticha, pak někdo zavolal hurá a zatleskal, ale rychle se zase rozhostilo ticho. Ještě si ohledně Adama nebyli jistí. Jeden kluk z prodejního zapnul na počítači playlist a kanceláří se rozlehla hlasitá hudba. „Tak, a je oficiálně po pracovní době,“ podotkla Dina. Začaly létat špunty od šampaňského. Všichni vypnuli počítače a hluk stoupal. Nálada se uvolnila. Jestli lidé z reklamní branže něco umí, tak slavit. Lexia koutkem oka viděla Adama. Vyhrnul si rukávy, hrozně mu to slušelo. Lexia si prohlížela jeho svalnaté opálené ruce, takové se jí líbily. Napínala oči. Že by na té ruce měl tetování? Toho si předtím nevšimla. Z půlky mu ho zakrýval rukáv košile. Lexia se odvrátila, nechtěla na něj zírat, nechtěla fantazírovat o jeho rukou, hrudi nebo jakékoli jiné části jeho těla. Vzala si skleničku a nechala se unášet nadšením ze zdařeného pitche. Uvolnila ramena, zahnala napětí, přiťukla si s kolegou, zasmála se nějakému vtipu, chtěla se bavit. Když se příště podívala
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284318
VŠECHNO, CO CHCI
• 99
na Adama – jen náhodou –, on její pohled opětoval. Lexia ztuhla. Když se Adam na někoho podíval, tak člověka pohledem úplně vtahoval. Pozvedla k němu skleničku, profesionálně, ani trochu soukromě, a bodlo ji v hrudi. Sakra, ten je tak sexy. Adam chvíli zaváhal a pak k ní zamířil. To nečekala. Ale dokud ho opilecky nelíbá a nemele o své váze, mělo by být všechno v pohodě. „Tak co?“ zeptal se, když prošel mezi halasícími kolegy. Ti už se šampaňskému věnovali s velkým zápalem. Hudba byla skoro ohlušující a Lexia se musela předklonit, aby Adam měl šanci slyšet, co mu říká. Ovanula ji jeho voda po holení a jí se trochu zatočila hlava. Prostě nešlo nenechat se strhnout jeho vůní, rukama, případným tetováním a vůbec vším. „Zrovna teď si připadám úplně nepřekonatelně,“ oznámila mu. Promluvila naprosto správným tónem a pochválila se za to. Tohle jí šlo. Adam dokázal dělat obrovský dojem. A ona byla cool holka z velkoměsta, co si dokázala se vším poradit. „To je hezký pocit,“ uznal Adam. Šedé oči neměl tak chladné jako během posledních dní. Opatrně, Lexie, nabádala se v duchu. „No možná to trochu souvisí tady s tím,“ nadhodila a zvedla sklenku se šampaňským. Adam pozvedl tu svou, přiťukli si, napili se a dívali se vzájemně do očí. Jen běžná zdvořilost, namlouvala si Lexia a nechtěla si připustit, že se jí stahuje žaludek a touží jen po něm. Ona. Tohle. Zvládne. Adam zjevně nikam moc nepospíchal a Lexii nevadilo si s ním slušně povídat. Znovu se napila šumivého vína, usmála se nad salvou smíchu a cítila, jak jí tělem pulzuje hudba. Adam byl těsně vedle ní a jí to připadalo naprosto v pořádku. Podívala se na něj a zjistila, že si ji upřeně měří. „Co je?“ zeptala se.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284318
100 •
SIMONA AHRNSTEDTOVÁ
Lexia se k němu naklonila, on k ní sklonil hlavu tak blízko, že cítila teplý vzduch mezi nimi. „Miluju tuhle práci. A tuhle agenturu. Je to tady super.“ Adam pozvedl sklenici, přiťukli si. Zase. Lexia si usrkla. „Dneska jsi byla úžasná,“ sdělil jí polohlasem Adam. „Díky.“ Lexia byla ráda, že mluví jen o práci. „Úplně jsi to tam ovládla, bylo skvělé to pozorovat. A i když už jsem většinu slyšel dopředu, tak na mě ten pitch udělal opravdu dojem. Lidi od Offi O byli podle mě taky spokojení.“ „Díky,“ zopakovala Lexia a cítila, jak rudne. Zase se odmlčeli. „To tys zařídila, že jsme tam mohli jít na pitch, viď?“ zeptal se Adam. „Kdo ti to řekl?“ „Mám pravdu?“ Lexia pokrčila rameny. Adam se pousmál. Při tomhle pousmání se mu dělaly drobné vrásky kolem očí. Adam Nylund oděný do vrásek smíchu. „Vím to. Já vím všechno.“ „To teda nevíš,“ kontrovala Lexia, ale Adam se tvářil tak spokojeně, že si musela znovu připomenout, že s ním prostě nesmí flirtovat. Nesmí, nesmí, nesmí. „Máš pravdu. Ale tohle jsem věděl. Nikdo mi nic neřekl, ale protože jsem hrozně chytrý, tak jsem na to přišel sám.“ Adam odložil sklenici. Lexia se zasmála. „To byla přece týmová práce, ten pitch.“ „Ale dostali jsme se tam díky tobě. Zásluhy by měly patřit tobě.“ Lexia by chtěla, aby ji Adamova pochvala tak hrozně nezahřála. Jenže zahřála a ona ji slízla jako smetanu. „Bála jsem se, že když ti to řeknu, budu působit trapně,“ přiznala. „Takže jsem nic neřekla hlavně z pudu sebezáUkázka elektronické knihy