98 •
SIMONA AHRNSTEDTOVÁ
„Těžko říct. Netvářila se Offi celou dobu nějak naštvaně?“ staral se Leo. „Byla rozhodná,“ namítla Lexia. Jen proto, že se žena celou dobu neusmívá, nemusí být naštvaná. „Dost nás chválili a já z toho mám dobrý pocit.“ „Whatever,“ odtušil Leo. „Myslím, že to máme v kapse,“ zavolala Lexia na zbytek kanceláře. Někdo místo odpovědi pískl. „Dobrá práce,“ pochválil Adam, když se ostatní začali rozcházet. „To byl dobrý pitch, nejlepší, co jsem viděl.“ „Asi taky jediný,“ podotkla laškovně Lexia. „To taky. Ale byli jste fakt dobří.“ Dina se na Adama tázavě podívala a on jí něco naznačil. Dina postavila psa na zem a zatleskala, aby upoutala pozornost ostatních. „V lednici jsou bublinky,“ zavolala slavnostním hlasem, „oslava! Na Adamův pokyn.“ Lidé byli nejdřív zticha, pak někdo zavolal hurá a zatleskal, ale rychle se zase rozhostilo ticho. Ještě si ohledně Adama nebyli jistí. Jeden kluk z prodejního zapnul na počítači playlist a kanceláří se rozlehla hlasitá hudba. „Tak, a je oficiálně po pracovní době,“ podotkla Dina. Začaly létat špunty od šampaňského. Všichni vypnuli počítače a hluk stoupal. Nálada se uvolnila. Jestli lidé z reklamní branže něco umí, tak slavit. Lexia koutkem oka viděla Adama. Vyhrnul si rukávy, hrozně mu to slušelo. Lexia si prohlížela jeho svalnaté opálené ruce, takové se jí líbily. Napínala oči. Že by na té ruce měl tetování? Toho si předtím nevšimla. Z půlky mu ho zakrýval rukáv košile. Lexia se odvrátila, nechtěla na něj zírat, nechtěla fantazírovat o jeho rukou, hrudi nebo jakékoli jiné části jeho těla. Vzala si skleničku a nechala se unášet nadšením ze zdařeného pitche. Uvolnila ramena, zahnala napětí, přiťukla si s kolegou, zasmála se nějakému vtipu, chtěla se bavit. Když se příště podívala
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284318