Nedostatek venkovního prostoru té ponorkové nemoci nijak nepomáhal. Bytový dům stál na hlavním tahu hrnou cím se jihem Londýna a přes sluncem zažloutlé sklo bylo vidět, jak se město rozpíná. Ale já se dívala dolů na uprave né záhonky dlážděných zahrádek desítky metrů pod sebou. Ukázalo se, že zahrádkám výsadba rostlin svědčí, byly zde bohaté záhony bohyšek, vysokých natolik, že se vyhnuly pustošení hlemýžďů, změť rozkvetlých pelargonií, úhledně ostříhané keře a spousty jasmínu, dávka sladké vůně protí nající zápach léta ve městě. Zmatek a vzdor toho, jak jsem se snažila se vším vypořádat, se opřel o teplá okna a zane chal jen mdlé obláčky ušmudlaného vzduchu. Ty týdny mi připadalo, že se svět skládá jen z krabic. V jedné jsem se probouzela, v další jsem po kolejích přejela do práce, kde jsem naštěstí seděla u okna, byť příliš vysokého a velkého na to, abych ho mohla otevřít. Při pohledu ven jsem viděla jen další sklo rozdělené do kójí zaplněných řadami stolů stejných jako ten, u něhož jsem seděla já. Nedokázala jsem spočítat, kolik let života jsem už strávila přilepená k pra covnímu stolu, jejž jsem zavalila knihami a poznámkovými bloky, abych mu dodala zdání identity. Přišlo mi to jako ztráta času. Snažila jsem se tomu ujet na kole. Města vytvářejí tolik hradeb. Přivazují si nás k sobě ambicemi, dlážděním a do pravou. Červená na semaforu drží autobus na lesknoucím se asfaltu v nesnesitelném parnu letního dne a vzduch ko lem vře. Projíždí policejní auto a siréna se odráží od nepod dajného vedra. Ale jízdou na kole získává člověk nezávislost. Battersea, vklíněné mezi řeku a čtyřproudovou dálnici, bylo na kole snadné sjet a já si užívala rebelství jízdy po dlouhých, linem lemovaných chodbách tohoto zvláštního,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284251