98
Ellen Feldmanová
rodiny tu žily už celé generace, o sobě uvažovali jako o izraelitech, pokud vůbec přišla na přetřes otázka jejich náboženského vyznání. Němci žádné takové rozlišení neuznávali. Žid je prostě Žid a jako takový musí být nahnán do psychologického ghetta ponížení a hanby, z něhož není žádného úniku, stejně jako z koncentračních táborů obehnaných ostnatým drátem a hlídaných ozbrojenou stráží se psy. Židé už se nadále nebudou smět maskovat jako obyčejní francouzští muži, ženy a děti. Musí být označeni. Je to pro veřejné dobro. Nejdřív se zdálo, že se proti té vyhlášce zvedne odpor. Někteří ctihodní francouzští křesťané začali nosit hvězdy, na nichž byla natištěna taková slova jako GÓJ nebo SWING. Protest byl míněn spíš posměšně, ale následoval rychlý a citelný trest, a protože ti křesťané byli zadrženi a uvězněni, málokdo už to pak riskoval. Až dosud se Židé vozili bez povšimnutí v metru ve vagonech první třídy nehledě na ujišťování nacistů, že se Židé dají rozpoznat podle dlouhých zahnutých nosů, odulých rtů a dalších nezpochybnitelných tělesných rysů. Když jedna žena vyhlížející úplně jinak, avšak s přišitou hvězdou nastoupila do zakázaného vozu, rozlícený německý důstojník zatáhl za ruční brzdu a vykázal ji ven. Zbytek osazenstva vagonu ji pak následoval a zanechal ho tam samotného v jeho árijské pýše. Jiní křesťané vyjadřovali podporu úsměvy, přikyvováním a povzbudivými slovy, když sami vystupovali. A někteří Židé, kteří byli odhodláni nenechat se zahnat do stáda, si hrdě vykračovali se svými žlutými hvězdami po bulvárech, nesli hlavu vysoko a tvářili se sebevědomě, aby odradili ostatní od projevů nesouhlasu nebo lítosti. Jen několik málo si sedalo vedle Němců v kavárnách. Jednou z těch odvážných byla Simone. Zpočátku odmítala nosit hvězdu; pak ji brala jako zbraň.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284116