Zymovrat (Ukázka, strana 99)

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284102

1 Knihy, samé knihy Díky sdílnému jazyku Denzila Prima se informace o Fanguinově vý­tržnictví dostala do večerního bulletinu městského vyvolávače a Orélie se na to konto zamyslela, zda bylo moudré přizvat ho na výpravu na knižní trh v Hoy. Nakonec ale Fanguin uposlechl instrukcí, den předem ukryl svůj bicykl za Severním mostem a následujícího dne přesně v šest hodin ráno se objevil u zahradnických kůlen maskujících Saltův průchod městskými hradbami. „Dobré ráno, spiklenko,“ zašeptal. Byla to žoviální slova, ale pronesl je netypicky zaraženě. Překonali řeku v Saltově koraklu, vytáhli z úkrytu kola a vyrazili do kopce. Fanguinův styl jízdy byl energický, byť poněkud výstřední: vystrkoval kolena do stran a jeho chodidla svírala s pedály pravý úhel. Orélie ho nechala jet napřed. Vzduch byl chladný a v polovině cesty zhoustl lehký opar do pořádné mlhy.

Pohyb rozvolnil Fanguinovu sebekázeň. „Tam nahoře bude urči­ tě pražit sluníčko, ksakru! V Hoy je vždycky krásně a my se tady topíme v mlze husté jako polívka,“ zahlaholil.

Plahočili se kolem obrovského dubu, kde Boris Polk vyzvedával pro Opskurno zboží zvenku a také nepočetné návštěvníky. Jak Fanguin předpověděl, nad okrajem údolí vystřídalo mlhu sluneční světlo a také pokročilejší podzim: stromy byly holé a všechny květiny odkvetlé. Fanguin upozornil Orélii na podivnou ceduli poblíž zatáčky, napůl zapadlou v živém plotě. Do dřeva bylo vypáleno slovo Strázně. Přístupová cesta se vinula zpátky pod okraj údolí a pak mizela v neproniknutelném houští stálezelených rostlin.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284102

„Zajímalo by mě, kdo si takhle pojmenuje dům,“ zvolal Fanguin.

Poté se silnice vyrovnala a cesta k Hoy, po obou stranách lemovaná živými ploty, se obešla bez dalších incidentů. Jakmile dorazili do města, rozdělili si práci. Fanguin si přidělil obchody a nechal stánky a dvoukoláky v kostele a na hřbitově své mladší společ­ nici. Doufal, že tam narazí na Bevise Vibese, majitele Zlomených hřbetů. „Ten člověk se vzpírá veškerému popisu,“ poznamenal Fanguin, „takže se o to ani nebudu pokoušet.“ Orélii Hoy odjakživa připadalo nudné — žádná zajímavá archi­ tektura, žádné věže, žádné visuté chodníčky, žádné groteskní dřevo­řezby, žádný Posel zhouby. Za rozbřesku a za soumraku se nikam nestěhovaly venkovské stánky, nejezdily tam cyklorikši, město neobjímala řeka. Hoy bylo přesným opakem Opskurna: sice pů­vabné městečko (a v jejím podání to znělo jako odsudek), ale hrozně obyčejné.

Orélie očekávala, že ráno stráví fádním a marným pátráním, avšak nyní stanuli tváří v tvář záplavě cedulí, poutačů a plakátů zvou­cích na ÚŽASNÝ HOYSKÝ KNIŽNÍ TRH!, které zdobily celou cestu k High Street. O pozornost příchozích soupeřila omračující hojnost obrazů mnichů, středověkých knihtisků, lidských útrob, vědeckých nástrojů, map a bestiářů. Hlavní plakát zdobila grafika půvabné dívky s knihou zhotovená technikou dřevořezby.

Všechny obchody na High Street byly zrekvírovány prodejci, jejichž výstřední poutače visely přes vývěsní štíty hoyských jedno­ tvárných provozoven, od Lipských letopisů až po Knihy kratochvilného kuráta. Výtečné vazby zabraly papírnictví a Esmeraldina erotika se usadila v nejvyšším patře hoyského elektra. Auta byla vypovězena, aby se na ulicích mohla rozložit flotila dvoukoláků patřících méně zámožným prodejcům.

Orélie došla k závěru, že muže a ženy u dvoukoláků by nejlépe vystihovalo slovo „pomačkaný“, a to nejen co do oblečení, ale i co do rysů, postoje a vlasů. Mnozí si zahřívali ruce otlučenými a ne

100 Ukázka elektronické knihy