Snění
Nevyhneme se zde otázce, jaká je vlastně spojitost mezi sněním a REM fází spánku. Když si například připomeneme rychlý nástup REM fáze u traumatizovaných veteránů, neunáhlujeme se trochu, když automaticky předpokládáme, že souvisí se sněním jako takovým? Rychlé pohyby očí jsou se sněním spojovány už řadu staletí a dávno před výzkumem Aserinského a Kleitmana se rovněž objevil názor, že by tyto pohyby mohly jistým způsobem odpovídat prohlížení snových výjevů. Stejně jako v bdělém stavu hýbáme očima, abychom si prohlédli okolní svět, možná jimi pohybujeme i ve snu, abychom sledovali jeho děj. Postgraduální student William Dement se ke Kleitmanovu týmu připojil právě proto, aby se pokusil najít odpověď na tuhle a další otázky spjaté se sněním, a první výsledky působily velmi zajímavě. Když se podařilo pečlivě nasnímat pohyby očí, předpokládalo se, že jejich směr a rychlost odpovídají tomu, co dotyčný ve snu sleduje.1 Pokud se oči během REM fáze pohybovaly ze strany na stranu a člověk po probuzení vysvětlil, že se mu zdálo o pingpongovém zápase, působilo to jako důkaz, že mezi pohyby očí a snovými výjevy skutečně existuje spojitost. Výsledky se opíraly i o pohyby celého těla a William Dement 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284039
například uváděl, že pozoroval, jak jeho manželka během REM fáze škube nohama, načež mu po probuzení vylíčila sen, v němž se oddávala náruživému tanci.2 Jiný hojně citovaný příklad se týkal člověka, jehož oči se opakovaně pohybovaly zdola nahoru, a dotyčný následně popsal sen, ve kterém stoupal po schodech. Po několika letech však většina badatelů toto přesvědčení o spojitosti mezi pohyby očí a snovými výjevy opustila. Navzdory úvodním trefám do černého s pingpongovým zápasem a stoupáním po schodech bylo totiž výsledků s přesvědčivými shodami pomálu a skutečnost, že se při REM fázi oči intenzivně pohybují i novorozencům a předčasně narozeným i slepým dětem, hypotézu o sledování snových výjevů vyvracela, nebo přinejmenším zpochybňovala. Navíc se oči v některých případech pohybovaly tak trhaně či divoce, že bylo obtížné najít srovnatelnou situaci, při níž by se takto chovaly v bdělém stavu. Nemluvě o tom, že při pokusu se dvěma skupinami štěňat, z nichž jedna byla vychovávána v úplné tmě a druhá vystavována cyklům světla a tmy, vykazovaly obě skupiny při REM fázích spánku podobnou aktivitu, což naznačuje, že se jedná o endogenní jev. Některým vědcům připadalo pravděpodobnější, že tyto rychlé pohyby očí jsou buďto účinkem náhodných neurálních výbojů, nebo výsledkem nějakého jiného procesu, možná jakési neurologické rozcvičky, která připravuje novorozeně na budoucí učení. Intenzivní aktivita při REM fázích spánku je u novorozenců skutečně často pokládána za aktivační proces rodícího se nervového systému a má se za to, že podporuje růst a plasticitu mozku předtím, než jsou k dispozici pestřejší smyslové prožitky.3 Představa sledování snových výjevů je problematická i z dalšího zjevného, byť zpočátku opomíjeného důvodu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284039
Vezmeme-li v úvahu zmiňované příklady ping-pongu a stoupání po schodech, pohyby očí během REM fáze se tu přirovnávaly k pohybům ze strany na stranu nebo zdola nahoru v bdělém stavu. Pokud by se s nimi neshodovaly, nedalo by se tvrdit, že pohyby očí odpovídají obsahu snů. Jenže když se podíváte, jak se skutečně chovají oči člověka, který v bdělém stavu sleduje pingpongový zápas nebo stoupá po schodech, zjistíte, že se vůbec nepohybují ze strany na stranu nebo nahoru a dolů. To se děje jen v kreslených filmech, ve skutečném životě se oči při podobných činnostech pohybují všemi možnými směry. William Dement, zpočátku svou hypotézou tak nadšený, ji sám po několika letech opustil, ačkoli i proces jejího zpochybňování přinesl jisté zajímavé výsledky. Susan Weinerová a Howard Ehrlichman si povšimli, že člověku, který se snaží vysvětlit význam nějakého přísloví, se oči pohybují výrazně rychleji než člověku, který si prohlíží postavu.4 Další tým zjistil, že se rychlost pohybů očí znatelně zvýší nikoli tehdy, když si člověk prohlíží nějaký obraz, ale naopak, když se ho snaží v duchu potlačit.5 REM fáze by se v tomto smyslu tedy spíše než s prostým sledováním snových výjevů dala spojit se snahou něco pochopit nebo něco nevidět. V běžném životě je koneckonců dobře známo, že pokud je člověk nervózní, často soustředí zrak na něco v okolí, zatímco se v duchu vypořádává se svými prožitky. Jistý pacient mi popisoval, jak ho jednou večer ve West Endu přepadl naléhavý pocit neklidu a posléze až paniky. Opustil svoje přátele a nazdařbůh bloudil ulicemi, dokud se neocitl před kinem, kde ho upoutal titul jednoho z promítaných filmů: Neopouštěj mě. Vešel dovnitř a během filmu se snažil bedlivě prohlížet všechny části plátna, „jako kdybych si prohlížel obraz v Národní galerii“. Teprve toto vytrvalé 100 Ukázka elektronické knihy