my právem již předem zapomenutí básníci vyškrabáváme svá slova trpělivě do kamenné soli vzápětí rozpuštěné v moři času dřív než osud luskne prsty nezoufáme svůj úděl svěřujeme chvilkovému potěšení z prchavých okamžiků složených z tisíců iluzí jež pouštíme po vlnách i větru v bláhové naději že zachytí je kdosi ve svých sítích rybáři slov však do nich loví jen velké lesklé ryby písmenkový plankton propouští dál i ta nejjemnější očka aby ho po milionech stravovala břichatá velryba poezie když ale s trochou štěstí narazí na vorvaně jehož ambra v trusu je základem nejvybranějších parfémů světa v jejich vůni se skryjí bezejmenné kódy našich bláhových metafor aby tak nakonec došly svého anonymního naplnění
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284004
MARIE BRAŠNIČKOVÁ 16 básní
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284004
Pohladila se větvičkou třešňových květů, kde v jeho okrajích na vlnkách zhoupla se rosa. Možná to byla slza. Voní zas májový den. Poslal jí polibek mezi květy si jej uložila. Teď jako by tu stál. Byla nahá a bosá. V srdci jí na struny hrál, milenec, který to tělo znal. I šeřík v dáli se rozvoněl, pod třešní v trávě se leskla postava. Jen jemné rysy pod stínem stromu, svítilo slunce, poslalo hřejivý polibek. Je čas se obléct a jít domů. Tak skončil první májový den.
100 Ukázka elektronické knihy