budete pro ně ještě podezřelejší.“ „Pane Skála, zcela upřímně,“ poposedl holohlavý mnich ke mně, „poslal vás sem někdo? Nebo alespoň tušíte, kdo by za tím vaším skákáním mohl být?“ „Ano. Zcela jistě jsem agentem cizí rozvědky a plním úkoly, jimiž jsem byl pověřen člověkem organizujícím zmatení v historiích.“ Nezmohl jsem se než na pošetilou odpověď na tak nesmyslný dotaz. „Chápejte, musíme vyloučit všechny eventuality, pane Skála. Nezlobte se na kolegu,“ mírnil mě Znojemský. „Možná byste měl, pane Rada,“ obrátil se Znojemský na holohlavého mnicha, „obeznámit pana Skálu se všemi našimi poznatky.“ „Zprvu jsme možnost skákání přičítali kolapsu vln způsobenému mozkem. Uzavřený ve tmě, pouze s přísunem informací všech smyslů, vytváří tahle organizovaná hmota model bytí. Model se na základě nových a nových událostí upřesňuje. Evolučně je pak mozek zaměřen na modely sloužící k přežití. Je mu jedno, zda pobýváte v té či oné historii. Jenže vaše skoky mimo prožívaný historický kontext ohrožují váš život. Mozek tedy za tím být nemůže. Dnes bychom se klonili spíše k systémové chybě.“ „To by ale znamenalo, že někdo řídí naše životy. To si tam do neznámé rovnou dosaďte Pána Boha,“ ušklíbl jsem se. Do cely vpadl Zábranský, který měl být dole, ve městě, a ještě ve dveřích spustil: „To jsem mohl předpokládat, že tady pánové,“ schválně přítomné neoslovil jako bratry, „budou hned, jen co odejdu, kout něco za mými zády.“
Jakeš-Falešná realita_tisk.indd 97
97
23.09.2020 13:39:20
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283987
Popadl mě za ruku a vytáhl z cely ven. „Nechcete mít žádné trable, Skála. Těch už jste si snad užil dost. Věnujte se laskavě meditaci a celé své snažení veďte buddhistickou cestou,“ hlasitě tleskl. Po večeři jsem zavřel celu, posadil se na pryčnu a přemýšlel o proběhlých událostech a setkání s Hedvikou. Přetahovaná o mě mezi vědci a věřícími začala nabývat nepříjemné intenzity. Co to ale ten přívrženec Znojemského vykládal o chybě v jakémsi organizovaném skákání? Ráno jsem se poctivě vyhýbal kontaktu s dalšími mnichy, abych nezavdal nejmenší příčinu k problému, jenž by vedl ke znemožnění rande s Hedvikou. Po čtvrté odpoledne jsem s plným košem, tentokráte pouze jídla, neboť jsem si usnadnil žebrání pouze po místních restauracích, čekal na lavičce na starém místě. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že mě někdo sleduje. „Jsem ráda vaší přítomnosti, Ondřeji,“ Hedvika se znenadání usadila vedle mě. „Jaká byla směna?“ zeptal jsem se hloupě. Měl jsem k ní tak důvěrně blízko. Tolik mi připomínala manželku. Ona mě, bohužel, vůbec neznala. Byť sympatického, teprve si mě zkoušela zařadit. Hovorem se naše názory sbližovaly, až jsem, bůhvíproč, začal klást rovnítko mezi moji ženu a tuhle neznámou, která se jí nevídaně podobala. „Někdy si přeji, abych se z tohoto snu probudil,“ svěřil jsem se jí. Hned jsem se však stylizoval do role supermana: „Ale tohle přemísťování mi skýtá možnost žít mnoho životů.“ „Nevím, jestli vám mám závidět, 98
Jakeš-Falešná realita_tisk.indd 98
23.09.2020 13:39:20
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283987
nebo vás litovat,“ prohlásila váhavě. „Na jedné straně dobrodružství, na druhé problémy spjaté s novými, nepoznanými podmínkami, jako agent. Nejedete vy, nakonec, v něčem velkém?“ Zachoval jsem dekórum tajuplného muže a významně mlčel. Prohlížel jsem si ji zblízka a téměř nedokázal odolat jejím pro mě tolik známým vnadám. Co ty ženské s námi někdy dělají, přemýšlel jsem. Na lavičce jsem se přisouval blíž a blíž a v podstatě myslel už jen na naše objetí. „Vás sem někdo poslal, viďte, Ondřeji.“ Přešel jsem to, protože pravda by v této chvíli všechno zkazila. „Pojďme se radši bavit o vás, Hedviko,“ vzal jsem ji za ruku. Nechala mi ji v dlani a ani se nesnažila vymanit ji z mého sevření. „Jsem lékařka, dělám na neurologii. To už jsem vám přece všechno říkala.“ „A ve které nemocnici?“ ptal jsem se, abych udržel konverzaci. Nastala odmlka, neadekvátní tak banálnímu dotazu. „Ve Vše obecné nemocnici u řeky,“ vypadlo z ní konečně. Znejistěl jsem. Proč někdo tak dlouho váhá s odpovědí na téma, kde pracuje? Nedalo mi to a znovu jsem se optal na její profesi neurobioložky. Jen tak nahodile jsem prohlásil cosi o problémech s lokalizací vědomí. Odpovědí mi bylo ticho a neurčité informace. Lékařka, a ví méně o mozku než já, laik? „V klášteře, v tom mniši také nejsou zajedno, kde se bere vědomí. Někteří považují cestovatele po realitách za lidi, kterým to podvědomí umožní. Jiní v něm vidí kvantové důsledky dopadající na naše myšlení a vědomí. Nemusím dlouze vysvětlovat,
Jakeš-Falešná realita_tisk.indd 99
99
Ukázka elektronické knihy
23.09.2020 13:39:20