98
Laurence Anholt
smrt byla perfektně naaranžovaná. Nemyslíš si, že Tyronovu stylu by víc slušelo spontánní napadení?“ „Hm, možná máš pravdu,“ pokývala uznale hlavou. „Vypadá to, jako by se vrah snažil vyslat signál, kterým by šokoval co nejširší veřejnost.“ „Pokud jde o mě, rád bych vystopoval některé z jeho milenek. Také bych si chtěl znovu promluvit s Vulou Plentyovou – myslím, že o něm ví víc, než nám zatím řekla. Podle všeho bych řekl, že ji jeho smrt silně zasáhla.“ „Pořád přemýšlím o setkání tvé sestry s Ethanem. Měl strach, že po něm někdo jde?“ „Nebo to byla jenom jeho rozháraná romantická duše?“ „A teď máme novou stopu,“ připomněla Shanti. „Mystickou Meg, kterou navštívil včera. Jakže se jmenuje?“ „Medúza Cole.“ „Hodiny tikají, Caine. Tik tak. Potřebujeme plán. Benno si myslí, že Queenie Flynnová už bude zítra schopná výslechu. Jejich dům je nedaleko Frome, což je asi dvacet minut odtud. Navrhuju, abychom ráno vyrazili nejdříve tam.“ „Souhlas. A pokud ti to nebude vadit, požádám Benna, aby domluvil další schůzku s Vulou na odpoledne. Myslím, že by bylo lepší navštívit ji v jejím království. Podle všeho má jurtu.“ „To je domácí mazlíček? Nebo nějaká nemoc?“ „Kulatý stan, který používají nomádi.“ „A dneska odpoledne bychom mohli vyslechnout i několik těch tarotových tanečníků. Jenom mě, prosím tě, nenuť, abych si povídala s Jiskrou Mudgetem.“ „Ale on tě zbožňuje.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283627
SMRT na FESTIVALu 99 Caine vrátil sklenky na bar. Jeho byla stále z poloviny plná. „Takový chlap jako vy, a nezvládne sklenku cideru?“ Barmanka se mu hluboce zahleděla do očí. „Byl výborný, jenom trochu…“ „Silný, podmanivý.“ „Ano…“ „Hřejivý a sladký na jazyku.“ „Já…“ „A také nádherně napěněný…“ Při odchodu od baru Caine našpicoval uši, aby odposlechl útržky rozhovorů, ale ve skupince štamgastů starého hostince se rozhostilo spokojené ticho, přerušované pouze vrčením psa. Když se vynořil do vlahého dopoledne, pocítil příjemnou závrať. Spatřil Shanti, jak se zalíbením laská očima svého saaba, a srdce mu radostí poskočilo. Kráčeli spolu uličkou plnou zeleně směrem k bez přestání pulzujícímu festivalu. Pod nimi se tyčily kulaté věžičky i překvapivě ambiciózní hranaté věže farního kostela v Kiltonu. „Omlouvám se, Shanti. Dej mi pět minut, jo?“ Caine otevřel postranní branku hřbitova. „Proboha, Caine. Kam to zase sakra jdeš?“ povzdechla si útrpně a spěchala za ním, aby se jí neztratil. „Já to tak prostě mám. Nedokážu odolat hřbitovům. Považuju je za autobiografie společnosti. Mniši v Thajsku vždycky meditovali v kostnici.“ „Caine, je skoro poledne. Jsme na začátku případu, máme sotva pár stop, a ty se tady procházíš mezi náhrobky. Mě osobně zajímá jenom jedno tělo, a to uškvařená polovička Stigmy.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283627
Laurence Anholt
100
„Vezmi si třeba tenhle. Čerstvé květiny. Podle toho, jak vypadají, je sem někdo přinesl dneska.“ „Proč bych se tím měla do háje zabývat?“ „Přečti si nápis: MYRTLE VOWLESOVÁ, MILOVANÁ MAMINKA A BABIČKA. ODEŠLA PŘÍLIŠ BRZY.“ „Caine, jsi úplně vedle, tohle je falešná indicie. V městečku, jako je Kilton, jsou všichni příbuzní. Dokážu si představit, že polovina místních se jmenuje Vowles.“ „Podívala ses na datum? Je to skoro na den deset let, co zemřela.“ „Aha, už chápu – Myrtle Vowlesová vylezla ve věku osmdesáti tří let z hrobu a přeinstalovala dráty v Ethanově zesilovači. Nemůžu uvěřit, že mě to nenapadlo dříve.“ „Máš pravdu. Pravděpodobně to nic není. Můj mozek ale takhle zvláštně funguje.“ „Neber si to osobně, Caine, ale ten zvláštní způsob, kterým funguje tvůj mozek, je jeden z důvodů, proč žiješ sám v chatrči někde na Undercliffu.“
Ukázka elektronické knihy