Alicin deník Londýn, 30. listopadu 2011
6.05
Č
au Bruci,
dneska v noci jsem toho moc nenaspala. Musela jsem pořád myslet na tu máminu větu: „Scarlett byla vždycky tak obtížná, a s tebou to šlo tak snadno.“ Myslím, že je dost nespravedlivé, zvlášť od mámy, něco takového tvrdit, a nerada bych, aby sis o mé sestře udělal špatný obrázek. Dost dlouho byla Scarlett hodná holčička. Hodná, nebo nesnesitelná, prostě myslím, že se vždycky snažila jakýmkoli způsobem upoutat máminu pozornost. A někdy kolem svých devíti let prostě změnila strategii. Vím, co si myslíš, Bruci. Říkáš si, že teď, když chodím k psychiatrům, tak si hraju na Freuda, ale představ si, že jak jsem se tak dneska v noci převalovala v posteli, vzpomněla jsem si na historku, která podle mě vystihuje přesně ten moment, kdy moje sestra začala „být obtížná“, jak říká máma. Scarlett nesnášela ryby. Bydlely jsme u oceánu, kde se dala rovnou v přístavech nebo v okolních restauracích koupit za směšnou cenu spousta smažených nebo grilovaných ryb, čerstvě vylovených plodů moře, dokonce i celých humrů a krabů. Já tehdy zbožňovala humrovou housku, místní specialitu, která spočívala v tom, že se do pečiva na hotdog vpravilo pár kousků humra s kvantem většinou průmyslově vyráběné majonézy a dvěma listy salátu. Máma nám tu dobrotu připravovala k večeři každou středu, Scarlett celá zelená svou porci •
98
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283589
pořádala celé hodiny, majonéza jí lezla ušima a vypadalo to, že se jí při každém soustu zvedá žaludek. Nesměla odejít od stolu, dokud nedojedla. „Člověk se musí naučit jíst všechno,“ říkávala máma. Vždycky v neděli dělala k večeři lasagne, které moc chutnaly nám oběma. Až do chvíle, než mi moje nejlepší kamarádka Dakota, černošská holčička z naší třídy s dost bujnou fantazií, prozradila, že se lasagne dělají z masa krys žijících v bostonském metru. Scarlett mi nakrásně mohla říkat, že je to nesmysl, máma dělala domácí lasagne z poctivého hovězího od řezníka, já ten den prostě přišla domů s prohlášením, že lasagne už v životě nechci vzít do pusy. Příští neděli máma místo tradičních lasagní připravila obalovanou rybu. Scarlett nad svým talířem svraštila obočí. „Proč nemáme lasagne? Je přece neděle…“ Máma si na rohu stolu luštila křížovku, a aniž by nám věnovala větší pozornost, s brýlemi na špičce nosu odpověděla: „Alici nechutnají.“ „Ale mně zase nechutná nic z moře,“ odpověděla po chvilce mlčení Scarlett s tvářičkou zachmuřenou nepochopením, „a stejně každou středu jíme humry.“ „Člověk se musí naučit jíst všechno.“ „Tak proč Alice nejí lasagne?“ Máma, pořád zabraná do té své křížovky, jen povzdechla: „Neobtěžuj, Scarlett!“ Zmatený výraz ve Scarlettině tváři se změnil ve směs údivu a smutku. Já si v tichosti dojídala obalovanou rybu a její reakci jsem nechápala. Ta nespravedlnost mě nijak nešokovala, byla jsem starší, vždycky jsem měla právo na to, aby se mi nadržovalo, a Scarlett byla první, kdo mi ho přiznával. Kdyby se máma rozhodla udělat kuře, Scarlett by nic neřekla. Myslím ale, že z ryb měla opravdu hrůzu. Vzala tehdy svůj talíř, beze slova ho vyklopila a připlácla mámě na noviny. Pak se před našimi zraky zvedla od stolu a odkráčela do svého pokoje. A od toho dne, Bruci, začala Scarlett dělat potíže. •
99
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283589
P
rávě jsem soustředěně sledovala obrazovku svého počítače, když mě vylekal vibrující mobil.
Saranya Godhwani Aliceeee! Můžeš pro mě něco udělat? Je to otázka života a smrti.
Kondiční trénink se Saranyou jednou týdně už se stal součástí mé dobře nastavené rutiny. Nevěděla jsem, jak se tomu vyhnout. Ta holka má neuvěřitelnou schopnost slyšet jen to, co jí vyhovuje. Běhání mi navíc jde k duhu, vždycky se mi potom trochu líp spí a už jsem si zvykla na veselé švitoření své spoluběžkyně. Se zadržovaným smíchem sleduju defilé zoufalých a sebevražedně vyhlížejících smajlíků doprovázejících její textovku a pak zcela prostě odpovím: Alice Smith Jasně.
Saranya Godhwani Máš auto nebo někoho, kdo má auto a mohl by ti ho na sobotu půjčit? Saranya Godhwani (Promiň, že tak blábolím. Včera jsem vypila spoustu pastisu a dneska jsem se probudila s marseilleským přízvukem.) •
100
•
Ukázka elektronické knihy