CAROL MARINELLIOVÁ
„Já?“ „Pokud se o tebe patřičně nepostarám, nic ti nezabrání nesednout do letadla a odletět…“ Na chvilku zavřel oči, protože jeho máma udělala přesně to samé. Jenže tohle je jiné, řekl si v duchu. „Manželství, pečlivě naplánované, nás ochrání oba dva.“ Přešel k dalšímu bodu. A to bylo něco, co vlastně nechtěl říct nahlas nikomu. „Můj otec na tom není dobře,“ začal. „Je to konečné stadium.“ „To je mi líto.“ „Nikdo to zatím nesmí vědět,“ varoval ji Ethan. „Aha, zrovna jsem chtěla zvednout telefon a zavolat to do recepce.“ Neusmál se, jen na ni zíral. „Dělala jsem si legraci,“ povzdechla si Merida a pak zavřela oči, protože dělat si legraci v okamžiku, kdy jí někdo oznámí, že mu umírá táta, asi vážně není nejlepší nápad. „Samozřejmě, že to nikomu neřeknu. Jak dlouho už to víš?“ „Na tom nezáleží.“ Ale záleželo na tom. Vypadalo to, že se toho stalo tolik, zatímco se neviděli. „Jak jsem řekl,“ pokračoval Ethan tak věcným tónem, že se málem ohlédla, jestli za ní nesedí nějaká sekretářka a nedělá si poznámky. „Vnouče na cestě určitě zajistí…,“ luskl prsty, jak hledal vhodné slovo. „Může dát tvému tátovi naději – něco, na co se může těšit?“ navrhla Merida. „Spíš jsem myslel na naše akcionáře. Dá jim to pocit jisté stability.“ Pokud by měla stanovit nějaký okamžik, kdy se pro ni stal úplným cizincem, tak to bylo přesně teď. Ale varovali ji, že je chladný a vypočítavý, stejně jako všichni z jeho rodiny. Nemělo by ji překvapovat, že je to vážně pravda, ale přesto z toho byla rozhozená. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283352
NEVĚSTA Z BROADWAYE
„Kdo vlastně jsi?“ vyjela na něj. „A co se stalo s tím mužem, kterého jsem poznala?“ „Ten si tenkrát vzal volno ze svého obvyklého života!“ odvětil rozzlobeně Ethan. „Tohle jsem já. Takový doopravdy jsem. Možná sis měla předtím o mně zjistit trochu víc, než jsi –“ „No jen pokračuj,“ vyzvala ho Merida. „To je jedno.“ „Mně to jedno není.“ „Dobrá. Než jsme se potkali, byla jsi jen herečka vedlejších rolí v maličkém divadle. Pokud si dobře pamatuju, říkala jsi něco o tom, že se budeš muset vrátit domů, jestli se to rychle nezmění. Neříkám, že ses nechala zbouchnout úmyslně, ale každopádně jsi zrovna nespěchala, aby sis vzala svou pilulku.“ Když viděl, jak její už tak pobledlá tvář zbělela ještě víc, pocítil bodnutí viny. Popravdě, on sám toho dne, když od ní odešel a slyšel, že jeho táta umírá… No, zapomněl se i najíst, natož aby myslel na nějakou pitomou pilulku. Jenže teď už nemůže couvnout. Tohle je příliš důležité na to, aby do toho pletli sentiment. „Tohle ti nikdy nezapomenu, Ethane.“ „To je v pořádku,“ pokrčil rameny. „Nepotřebuju tvé odpuštění, ani život strávený hrou na lásku.“ Sdělil jí, že se po roce rozvedou a pak ji seznámil s podrobnostmi své další podpory a o bytě, který jí zařídí, zatímco tam Merida seděla jako opařená. „Nechci strávit první měsíce života našeho dítěte strávit dohadováním s právníky na druhé straně Atlantiku. Ve chvíli, kdy naše manželství skončí, budeme, doufejme, mít hotový plán, přijatelný pro nás oba.“ Merida cítila, jak se jí krátí dech. Ano, možná to byla první ona, kdo vyhrožoval právníkem, ale to poslední, co si pro své dítě přála, bylo, aby se ocitlo uprostřed právní bitvy svých rodičů. Ona sama to prožívala dost dlouho. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283352
CAROL MARINELLIOVÁ
Ethan má pravdu – vůbec ho nechápe, ale v něčem má pravdu. Oni musí dělat to, co je nejlepší pro jejich dítě, a právě teď to znamenalo, že tady musí zůstat. A bude potřebovat jeho finanční podporu. „Chci, aby to dítě mělo moje jméno,“ připomněl Ethan znovu. „A vzhledem k tomu, že můj otec umírá, byl bych rád, aby se narodilo tady a…“ Nedokončil, co chtěl říct. Meridě se dokonce zdálo, že slyší v jeho hlase lehké zakolísání, ale když k němu zvedla oči, měl stejně kamenný výraz jako předtím, takže si řekla, že se asi přeslechla. „V klidu si to přečti,“ vyzval ji Ethan. Merida si pročítala smlouvu, ale slova jí splývala před očima. Náhle z ní byla dotyčná a z jejich dítěte osoba závislá. Nemusela to ani číst celé, aby pochopila, že tam není ani jediná zmínka o lásce. „Chceš se na něco zeptat?“ podíval se na ni Ethan. Merida se cítila absolutně vyčerpaná. „Ne.“ „Když mi dáš kontakt na rodiče, můžu jim dát vědět, že rád zorganizuju jejich přítomnost na svatbě. Helene zařídí letenky a ubytování.“ Merida přikývla. „A to myslím že to bude všechno.“ Ethan vstal. Po tváři se jí skutálela veliká slza a za ní další. A přestože se v hodinách herectví učila, jak se rozplakat, když to role vyžaduje, nejspíš chyběla, když se učili, jak slzy zastavit, protože se jí to nedařilo. „Přestaň ronit krokodýlí slzy, Merido.“ Hlas měl jako led. „To nejsou krokodýlí slzy!“ vyhrkla Merida, ale Ethan se zjevně rozhodl, že to na něj hraje. „A neboj se, že by ses musela vzdát kariéry,“ dodal, když papíry podepsala a on sklízel ze stolu. „Právě jsi podepsala nejlepší smlouvu svého života.“ Ethan se na ni hořce usmál. „Budeš hrát mou milující manželku.“ 100 Ukázka elektronické knihy