TARA PAMMIOVÁ
jako jiné ženy, Alisho. Nikdy pro mě nebudeš jako ostatní. Buď moje manželka, Alisho. Přísahej mi. Slib mi závazek na celý život. Nebude to jen krátká aférka, po které by ses mohla otřepat a odejít, jakmile se ti to bude hodit nebo hned, sotva to začne být těžké nebo všední. Prokaž aspoň jednou v životě odvahu zůstat. Mezi námi to musí být buď všechno, nebo nic.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283351
DEVÁTÁ KAPITOLA Prijd za mnou, Alisho. Jeho zprávu, která jí přišla už přede dvěma hodinami, si snad posté opakovala i cestou výtahem do jeho apartmá. Těžko mohla přehlédnout, že Dante odešel beze slova vysvětlení na celý večer s Franceskou a že se ji ve zprávě ani neobtěžoval poprosit či přemlouvat. Zpráva jí připadala spíše jako rozkaz. Rozkazoval jí, jako by to považoval za svoje nezadatelné právo a nepochyboval, že jeho rozkazy bez odporu splní. Když se nad tím znovu zamyslela, usoudila, že jako rozkaz koneckonců vyznělo i přesvědčování, aby se stala jeho skutečnou manželkou. To si myslel, že po něm tak zoufale toužíš, že všeho necháš a budeš jen jeho? Nepochybovala o tom, že právě tak si Dante jejich vztah vždy představoval. Pobouřeně si pomyslela, že právě tak jí mohl rozkázat, aby se mu oddala celou duší a srdcem. Její potíž ovšem spočívala v tom, že k němu opravdu chtěla patřit. Ne snad proto, že si teprve nedávno uvědomila, že její nezakotvenost byla jen výsledkem touhy někam patřit, ale především proto, že teď už zcela jistě věděla, co celou tu dobu hledala. Dantea. Nerada připouštěla, že se nemýlil. Opravdu ji už věčný útěk začínal unavovat. Unavoval ji i neustálý
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283351
TARA PAMMIOVÁ
a těžko popsatelný strach, který ji na všech cestách provázel už od chvíle, kdy odešla z otcova domu. Chtěla se konečně postavit světu čelem a bojovat za Dantea, za jejich vztah, za ně za oba. Po dlouhých chvílích sebezpytování však zvítězily staré návyky. Když se ještě jednou zamračila na jeho zprávu, odepsala na ni jen: Rekni prosim. Od odeslání odpovědi už uběhla více než hodina. Prožila ji úzkostným sledováním prázdného displeje a marnou touhou dočkat se odpovědi. Když pak ticho a tmu studia přerušilo zapípání a bliknutí displeje, které ohlašovalo novou zprávu, poskočilo jí srdce radostným očekáváním. Roztřeseným prstem prošla došlé textovky. Jen prosim, cara mia? Prijd za mnou a ja ti klesnu k noham. Jsi moje, Alisho, tak prestan hrat na trucovanou. Vydej se mi o krok vstric a ja ti ukazu nebe. Napadlo ji, že Danteova povaha se dovede projevit dokonce i v textovkách. Z chladného displeje telefonu jako by přímo vyzařovala jeho majetnickost i vášeň. Nepochybovala o tom, že i kdyby hledáním prožila celý zbytek života, nenašla by muže, který by se mu podobal. Stanula přede dveřmi jeho ložnice s pocitem, že za nimi leží její budoucnost. Bylo už po půl druhé v noci a v celém apartmá vládlo hrobové ticho. Snažila se zapomenout, že jen o pár dveří dál přebývá Danteova matka a bývalá snoubenka. Nechtěla myslet ani na to, že do agentury nakonec musela jít sama, protože Dante v půli cesty prohlásil, že se musí vrátit do kanceláře. Zdůvodnil to tím, že v japonském podniku došlo k dalším komplikacím. Cítila, jak jí buší srdce, a do poslední chvíle nevěděla, jestli v sobě dovede najít dost odvahy, aby mu dala ještě jednu příležitost. Dlouze se nadechla, sáhla po klice a stiskla ji. 100 Ukázka elektronické knihy