J JALTSKÁ KONFERENCE (4.–11. únor 1945) – druhá konference Velké trojky (J. V. Stalin, F. D. Roose velt, W. Churchill) konaná v Jaltě na Krymu dohodla koordinaci postupu vojsk v závěru války včetně rozdělení operačních zón a vlivu v nich. Dále byly dohodnuty zásady poválečného uspořádání Německa: zničení německého militarismu a nacismu, rozdělení Německa na okupační zóny (vedle americké, britské a sovětské rozhodnuto i o přidělení okupační zóny Francii v Německu i v Rakousku). Rozhodnuto o potrestání německých válečných zločinců, ustavena Spojenecká reparační komise. Polské východní hranice měly vést po tzv. Curzonově linii navržené v roce 1920, což SSSR ponechávalo východní území předválečného Polska. Polsko mělo být odškodněno územím na východě Německa. Základem polské vlády měla být levicová lublinská vláda, doplněná o některé představitele polské exilové vlády z Londýna. V Jugoslávii měla být vytvořena společná vláda z domácího komunistického odboje a londýnské exilové vlády. Přijata Deklarace o osvobozené Evropě (viz). V tajné dohodě se SSSR zavázal dva až tři měsíce po skon-
čení bojů v Evropě vstoupit do války proti Japonsku. Sovětskému svazu byl za to slíben jižní Sachalin a přilehlé ostrovy a další výsady. Bylo dosaženo shody o hlasování v Radě bezpečnosti OSN a dohody, že vedle SSSR budou v OSN zastoupeny také Bělorusko a Ukrajina.
JANOVSKÁ KONFERENCE (10. duben – 19. květen 1922) – mezinárodní hospodářská konference s cílem upravit rozvrácené ekonomické vztahy po válce. Konference v Janově se zúčastnilo na třicet států, mezi nimi i Německo a sovětské Rusko. Německo vidělo v konferenci šanci využít rozporů mezi Francií a Velkou Británií a dosáhnout zmírnění ustanovení Versailleské mírové smlouvy (viz). Sovětské Rusko šlo na konferenci s očekáváním, že se mu podaří překonat mezinárodněpolitickou izolaci a získat diplomatické uznání. Předpokladem k tomu bylo vyřešení otázky vzájemných náhrad. Základem pro jednání se mělo stát tzv. londýnské memorandum. Věřitelské nároky západních vlád a bank představovaly 18 miliard zlatých rublů, sovětská vláda vyčíslila své pohledávky za škody způsobené zahraniční intervencí ve výši 30 miliard
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283152
Smlouvy, pakty, dohody
zlatých rublů. Zejména pro odpor Francie však jednání skončilo neúspěšně. O to překvapivější byla normalizace vzájemných vztahů mezi Německem a Ruskem (viz Rapallská smlouva).
JASSKÝ MÍR (9. leden 1792) – byl uzavřen v Jassích (Moldavsko) na závěr války mezi Ruskem a Tureckem, započaté v roce 1787. I přes vojenské úspěchy bylo Rusko poté, co Rakousko již s Tureckem uzavřelo separátní Svišťovský mír (viz), nuceno spokojit se jen se ziskem malého území mezi řekami Bug a Dněstr a stáhnout své armády z dobytých území Moldavska a Besarábie.
JAUBERTOVA MISE (1805/1806) – mise francouzského důstojníka Pierra Amédée de Jauberta do Turecka a do Íránu. V Istanbulu odevzdal tureckému sultánovi dopis, v němž ho Napoleon vyzýval, aby společně s íránským šáhem vystoupil proti Rusku. Poté Jaubert pokračoval v jednání o totéž v Teheránu s íránským šáhem. Výsledkem pak byla Finkensteinská smlouva (viz).
JEDNÁNÍ 2+4 (5. květen – 12. září 1990) – jednání představitelů SRN a NDR s představiteli bývalých okupačních velmocí v Německu Sovětského svazu, USA, Velké
Británie a Francie v situaci, kdy se připravovalo sjednocení Německa, které bylo od 1. července spojeno celní a měnovou unií. Jednání na úrovni ministrů zahraničních věcí bylo zahájeno v Bonnu, poté se konalo 22. června v Berlíně. Zásadní posun pak nastal na jednání v Paříži 17. července, kde SSSR po předchozí dohodě sovětského prezidenta Michaila S. Gorbačova a spolkového kancléře Helmuta Kohla souhlasil s členstvím sjednoceného Německa v NATO. Na pařížském jednání byly též za přítomnosti Polska potvrzeny dosavadní německé východní hranice na Odře a Nise. Na závěrečném jednání v Moskvě byla 12. září 1990 podepsána Smlouva o konečném uspořádání ve vztahu k Německu, která byla považována za rovnocennou s mírovou smlouvou. V ní vítězné velmoci daly souhlas ke sjednocení Německa podle zásad mezinárodního práva a Závěrečného aktu KBSE z roku 1975 a poskytly mu plnou svrchovanost. Sjednocené Německo se zavazovalo provádět mírovou politiku, zříkalo se veškerých územních nároků, výroby, vlastnictví a dispozice s jadernými, chemickými a biologickými zbraněmi. Dále se zavazovalo početně omezit své vojenské síly na 370 tisíc mužů, což obě německé vlády deklarovaly již 30. srpna na vídeňském jednání o snížení ozbrojených konvenčních sil v Evropě. Do roku 1994 měla být z východního Německa staže-
J
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283152
Zdeněk Veselý na sovětská vojska a teprve potom zde JIHOAFRICKÉ mohly být umístěny jednotky NATO, ov- SPOLEČENSTVÍ šem bez jaderné výzbroje. Společnou do- PRO ROZVOJ hodou z 1. října toho roku se pak vítězné – viz JIHOAFRICKÁ KONFERENCE mocnosti vzdaly všech svých práv v Ně- PRO KOORDINACI A ROZVOJ mecku.
JEDNOTNÝ EVROPSKÝ AKT
JIHOASIJSKÉ SDRUŽENÍ PRO REGIONÁLNÍ SPOLUPRÁCI
(17., 28. únor 1986) – byl podepsán v Lucemburku a Haagu členskými zeměmi ES. Jeho cílem bylo zavedení jednotného trhu (k 1. lednu 1993) a rozšíření spolupráce v oblasti vědy, techniky, měny a ochrany životního prostředí. Znamenal první zásadní reformu Římských smluv (viz) na cestě k dalšímu prohloubení evropské integrace. Vstoupil v platnost 1. července 1987.
– (South Asian Association for Regio nal Cooperation – SAARC) – bylo ustaveno na zasedání představitelů zemí Jihoasijské regionální spolupráce (Bangladéš, Bhútán, Indie, Maledivy, Nepál, Pákistán, Srí Lanka) v Bangladéši v prosinci 1985 s posláním společně se podílet na řešení problému subregionu při dodržování demokratických principů a zásad mezinárodního práva.
JIHOAFRICKÁ KONFERENCE PRO KOORDINACI A ROZVOJ
JONESOVA MISE (1809) – den poté, co Teherán opustil francouzský generál Gardane (viz Gardanova mise), přijel do Teheránu britský vyslanec sir Harford Jones, jehož úkolem bylo posílit vliv Británie v Íránu na úkor Francie, k vypuzení jejíchž emisarů se snažil přimět šáha drahocennými dary i vyhrůžkami. (Viz též Malcolmova mise).
– (Southern African Development Coordination Conference – SADCC) – byla vytvořena v roce 1980 tzv. frontovými státy, sousedícími s Jihoafrickou republikou s posláním snížit ekonomickou závislost na JAR. Smlouvou z října 1993 se SADCC transformovalo v Jihoafrické společenství pro rozvoj (South African Development Community – JUGOSLÁVSKOSADC), s cílem rozvoje vzájemné eko- BULHARSKÉ SMLOUVY nomické a obchodní spolupráce. O rok – 1. (24. leden 1937) – smlouva o „věčném přátelství“ – byla uzavřena bez vypozději se k SADC připojila i JAR.
100
Ukázka elektronické knihy