1964 V roce 1964 připravila Státní bezpečnost akci Neptun, dezinformační podvrh, během kterého potápěči vylovili z Černého jezera na Šumavě bedny s nacistickými dokumenty. Stejné bedny stejní potápěči do jezera sami umístili, plné prázdných papírů. Vyzvednutí bylo medializováno, o akci byl natočen televizní dokument z cyklu Zvědavá kamera. Na tiskové konferenci byly novinářům ukázány skutečné nacistické dokumenty, které dodala sovětská KGB; na některých dodaných dokumentech byly tužkou poznámky v azbuce. Jednalo se zřejmě o nejúspěšnější dezinformační akci komunistické Státní bezpečnosti, během níž se podařilo mistrně zneužít média, která neměla o skutečném pozadí akce tušení. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282904
1 0 0 — 101
Přihodil do bedny další štos papírů a jejich čistota ho bodla do očí. Předloktím si otřel pot z čela a čichl si k vyhrnutému rukávu. Košile se během dopoledne stala žhavou adeptkou na pobyt v pračce nebo alespoň v lavoru s mýdlovou vodou. Určitě bude mít úplně černý límec. Ráno mu nedošlo, kolik cest po schodech tam a zpět ho čeká a kolik kilogramů papíru bude muset nanosit. Sice se mohl důležitě postavit vedle beden a kontrolovat ostatní, ale když už to vymyslel, chtěl se na tom také podílet, ne jenom přihlížet. Než začali nosit papíry a než jim došlo, že naplnit čtyři bedny nebude práce na dvě minuty, chodil okolo beden a pozoroval každou prasklinu ve dřevě. Skutečně vypadaly, jako že jsou staré a dlouho pohozené, patina dopadla báječně. Sám by uvěřil, že ležely skoro dvacet let pod studenou hladinou a nedopadl na ně ani jediný paprsek slunce. Přidřepl si, aby bedně viděl přímo do břicha, a přejel po vnitřní straně dlaní. Bedna se ho pokusila uštknout třískou, ale včas ucukl, a ještě stačil do dřeva plácnout. Měl chuť ji za ten pokus nakopnout, ale neudělal to, protože věděl, že ještě dobře poslouží. Zvedl se a poplácal kolegu, balancujícího mezi předloktími a bradou další hromadou papírů, po zádech tak radostně, až balancování skončilo papírovým deštěm, dopadajícím úplně mimo bedny. Jak papíry sbírali, na jeden šlápl, a když se ho snažil zvednout, roztrhl papír i den. Praha, 19. června 1964 dopoledne
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282904
1965 Na konci roku 1965 vyšel v deníku Večerní Praha článek nazvaný „Co s vlasatci?“, ve kterém autor líčí zkušenosti z Ostravy, kde číšníci přestali v restauracích první a druhé cenové skupiny obsluhovat mladé muže s delšími vlasy s poukazem na jejich neupravenost. Autor podobný postup doporučil i pražským číšníkům a provozním restaurací vyšších cenových skupin. Článek vyvolal nevídanou polemiku na stránkách deníku Mladá fronta a v Literárních novinách, kde se „vlasatců“ zastal spisovatel František Nepil, který zákaz dokonce přirovnal k protižidovským opatřením během nacistické okupace. Nápis v šatně restaurace Demínka v Praze byl bezpochyby reakcí na článek ve Večerní Praze. Lidé, kteří si dovolili vypadat jinak, byli komunistickým režimem pronásledováni až do roku 1989. Ukázka elektronické knihy