TY JSI KNĚZ NAVĚKY
prostřednictvím získali od Boha tak velký dar! A on nebyl připuštěn ke slovu. Nikomu se později nepodařilo přepsat ty rozhovory z magnetofonového pásku. Měla jsem pocit, že snad nevědomky hrají nějakou hru, která v těch hodinách v Kobeřicích vrcholila. Bylo mi smutno a úzko, neumím to ani popsat… Ještě jedna věc mě zajímá. V Davídkově představě jste byla v té chvíli jediná kandidátka svěcení? To vůbec nevím. Asi ano. Nikdy jsme o tom nemluvili. Četl jsem, že jste byla tři dny po koncilu vysvěcena, tak to už musel tušit. K tomu ještě musíme dojít. On mě v Kobeřicích po tom všem hledal. Říkal, že je zima, byl velký mráz. „Pojď dovnitř, buď klidná, já to udělám.“ Já jsem se vrátila a řekla jsem mu: „To nesmíš! Když to takhle dopadlo, tak to nesmíš udělat!“ Ale on mně řekl: „Ale já vím, co říkám. To právě musím! Nebo to nebude nikdy!“ A s tím jsme se rozešli. Já jsem byla toho názoru, že by neměl. Sedli jsme do auta, vezl nás Honza (Blaha) a on znovu povídá: „Ale já to musím udělat!“ Já na to: „Felixi, jaképak musím! Co to je musím?“ Honza do toho začal vyskakovat: „Ano, udělej to! Udělej to!“ A já na to: „Ty mlč! Protože ty s tím nesouhlasíš!“ To nechápu… Kdybyste viděl, jak mě to naštvalo! Já jsem úplně vylítla ze sedadla. Já jsem to cítila, že s tím nesouhlasí, a taky jsem se o tom později přesvědčila.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282886
TY JSI KNĚZ NAVĚKY
Ale on byl prostě člověk, který Felixe miloval slepě. Já jsem byla oddaná práci v církvi, ale on Felixovi… V té chvíli se prostě na okamžik přiklonil na jeho stranu. Ano, a když jsme potom jeden po druhém v Chrlicích vystoupili z auta, tak se Felix ještě nad ránem za mnou vrátil k nám domů. A znovu mi řekl: „Já to udělám!“ Já jsem znovu opakovala, že ne – a už jsem o tom nechtěla mluvit. Na druhý den přišel a řekl jen toto: „Já to musím udělat.“ A odešel. Byla jsem úplně vedle: „Co to je to musím? Co tě k tomu vede?“ On mi řekl: „Nechtěj to po mně! Nezapomeň, že jsou znamení času a je to zodpovědné. Já nejednám nezodpovědně. Jestli mi dáš souhlas, tak přijď zítra večer, připrav se a já tě opravdu vysvětím.“ To byl pro mě šok. Oni si snad mysleli, že já jsem na to připravená, že o tom se mnou mluvil… Vůbec ne! To přišlo takhle! To vás muselo trhat na kusy… Bylo to na hraně. Musela jsem do práce, věnovat se zaměstnání. Ve čtyři jsem přišla domů a z domu jsem odcházela kolem osmé hodiny… To bylo na Štěpána? Ne, na Mláďátka. Odcházela jsem z domu a rodiče na mě volali: „Kam jdeš?“ Oblékla jsem se totiž jako do divadla. Řekla jsem, že někam s Felixem jdeme. Přišla jsem k Davídkovým, šla jsem k němu a řekla jsem mu, že si nedovedu vůbec představit, jak k tomu mohu přistoupit a co ho k tomu vede. On mě řekl: „Brání ti něco v tom?“ „Ne, nebrání.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282886
TY JSI KNĚZ NAVĚKY
Uvažovala jsem o tom a viděla jsem potřebu v tom, že si o to ženy řekly prostřednictvím matky představené Vojtěchy Hasmandové.60 Uvážila jsem, že jsem ochotna podstoupit to riziko, že mě zavřou (toho rizika jsem si vědoma stále). Dodnes důvěřuji, že můj Otec mne neopustí. Spoléhám na něj i na přímluvu Panny Marie. Felix: „V tom případě to podstupuješ svobodně.“ Když se k tomu vracím, tak vím, že jsem měla vnitřní jistotu. A ta byla a je tak hluboká, že kdybych ji zahodila, něco z mého bytí by se ztratilo. Necítila jste žádnou manipulaci, paniku? (rozhodně) Naprosto ne. Naprosto ne! To, co říkám, je zcela pravdivé. On mi řekl: „Neboj se, mši svatou znáš…“ Znovu jsme prošli celý obřad svěcení, za svědka byl jeho bratr. To bylo osmadvacátého prosince. Koncil skončil šestadvacátého prosince. Ano. Ten jeden den byl asi na rozmyšlenou? Já jsem neměla na rozmyšlenou čas. Musela jsem jít do práce, věnovat se domácnosti. Ale vnitřně jsem komunikovala. Nabyla jste jistotu. Neměla jsem z ničeho strach. Byla jsem zvyklá na takové situace, kdy jsem nevěděla, co bude. Ale toto bylo závažné životní rozhodnutí. Samozřejmě. Ale nevěděla jsem, jak budu pokračovat. A na to jsem se ho také hned ptala: „Jak budu pokračovat?“
100 Ukázka elektronické knihy