„Ne tak, mládenče,“ řekl první. „Když se někam přijde, pozdraví se a představí se.“ „Promiňte. Pěkný dobrý večer. Jmenuji se Ješek. Mohli byste mi říci, jak se dostanu z lesa?“ „Sotva jsi přišel, už chceš jít?“ divil se druhý obr. „Naopak, musíš pobýt.“ „Dobře,“ obrnil jsem se trpělivostí. „S představováním je ale řada na vás.“ „Má pravdu, bratře,“ podotkl první a druhý kupodivu souhlasil. „On je Hněvomír a já jsem Valčislav,“ pronesli oba obři najednou, přičemž nejprve ukázali na toho druhého a poté na sebe. „Ne tak, bratře, ty jsi Hněvomír a já jsem Valčislav,“ naštval se jeden. „Naopak, bratře, ty jsi Hněvomír a já jsem Valčislav,“ odporoval mu ten druhý. Už už se zase stavěli proti sobě, když mě napadla spásná myšlenka: „A nemáte náhodou dvě jména? Já se jmenuji Ješek Bojislav. Takže jeden z vás by mohl být Hněvomír Valčislav a druhý Valčislav Hněvomír.“ „Na tom něco je, bratře,“ poškrábal se jeden na holé lebce. „Že ono se nám to plete, protože jsme oba Hněvomírové a Valčislavové?“ „Naopak, bratře, na tom je hodně,“ vítězoslavně se usmál ten druhý. „Poslouchej, človíčku,“ obrátil se ke mně, „když se jmenuješ Bojislav, bojíš se?“ Obličej, který se ke mně nepříjemně přiblížil, věstil náznak šikany. To už jistě poznám.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282815
„Ne,“ napřímil jsem se, „Bojislav znamená oslavovaný v boji. Nebo po boji. Takže jsem vlastně vítěz.“ Snad jsem s touhle interpretací nezašel příliš daleko. Ti dva toho ale v dutých hlavách moc nemají. „Bratře, jestli je chytrý a v boji oslavovaný, mohl by nás rozsoudit.“ „Ne tak, bratře, on nás rozsoudí, právě protože je chytrý a oslavovaný,“ kontroval druhý obr. To jsme v pěkné kaši. „Kuš,“ nechtě jsem nahlas okřikl Čekana, ale hned to zamaskoval. „Kuš, chlapi, co máte za problém?“ Obři se na sebe podívali a rukou mi pokynuli, abych je následoval. Po pár krocích si dřepli u pařezu, na němž sedělo cosi přikrytého pod utěrkou. „Máme tu pochoutku,“ řekl jeden, ale oběma mlsně zazářily oči, „do které patří tři bobky.“ „Ne tak, bratře, jenom dva bobky.“ „A v tom je ten problém. Nemůžeme se dohodnout, kolik bobků tam vlastně patří.“ „Už jste tu pochoutku někdy vařili?“ vyzvídal jsem. „Pochoutka se nevaří,“ vážně mě jeden napomenul. „Pochoutka se nechá uležet.“ „Aha, takže poznáte, jestli je to dobré, až se to uleží.“ Obři vehementně přikyvovali. „Co kdybych to po uzrání ochutnal a rozhodl za vás, jestli dva bobky stačí, nebo se tam měl přidat ještě jeden?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282815
„To bys pro nás udělal?“ zazářil snad Hněvomírovi úsměv na tváři. „Ale ta pochoutka musí zrát dva týdny.“ „Uděláme to takhle,“ zavelel jsem. „Já mám velký úkol, který ale nesmí trvat déle než dva týdny. Tu pochoutku si vezmu s sebou, abyste nemohli podvádět, a až půjdu touhle cestou zpět, otevřeme ji, ochutnáme a rozhodneme.“ „Ty jsi hlava. Dojednáno,“ obři si plácli, až to zahřmělo. „Musíme ti to ale dobře zabalit,“ podotkl možná Valčislav, udělal na utěrce suky a celý uzlíček mi zavěsil na hůl. Zase byl ze mne krajánek, jak má být. Jen místo buchet jsem si nesl záhadnou pochoutku. Zamával jsem Valčislavovi a Hněvomírovi na rozloučenou a s úlevou, že mi ti hromburáci neublížili, se vzdaloval z jejich mýtinky. Ti dva byli tak šťastní, že se přestali hádat. Dokonce se chytili pod paží a začali kolem mýtinky tancovat. K tomu si zpívali: „Hopky, hopky, hopky, nesu kozí bobky.“ Klobouk dolů, chlapče. Já myslel, že tě ty chlapiska rozšlápnou na maděru. Ty ses ale nenechal vyvést z míry. A taky ses poučil, že se nemáš chvástat, že jseš čaroděj. „Já se nechvástal! Tys nás prozradil,“ rozčílil jsem se. „Jak mám vědět, že čarodějové můžou mít dva stíny? Doteď jsem měl jenom jeden.“ Kdysi jsem to slyšel, ale sám nezažil. Možná je to tím rodinným prokletím. Víš, že nejsme moc dobří čarodějové. „Na tom něco bude. Takže spolu bychom měli být jeden plnohodnotný čaroděj,“ zamyšleně jsem mudroval a nevšiml si, že už pěknou chvíli jdu po mezi. „Vyšli jsme z lesa,“ náhle jsem zajásal. 100 Ukázka elektronické knihy