98
va l e ry
e s p e r i a n
•
ac h nat o n
Amenhotep se pokusil udělat to samé. Povzdechl si a otočil se s přimhouřenýma očima zpět k otci. Najednou měl dojem, že porozuměl tomu, na co panovník narážel. „Co chceš, abych udělal k oslabení moci Amonových kněží?“ zeptal se. Jeden z jeho učitelů trval na tom, aby se snažil porazit prudkost klidem, jako by byl někdo jiný. Nahlédnout na stejnou situaci z jiného úhlu mohlo být poučné, a možná poprvé ve svém životě poslechl jeden z předpisů, který se mu snažili vštípit od dětství. Nikdy by ale nečekal, že to udělá během rozhovoru s faraonem. „Rád vidím, že začínáš sám uvažovat,“ podotkl Amenhotep III. „Chci, abys nechal v Thébách postavit chrám zasvěcený bohu Atonovi. Místo, kde se k němu lid může modlit a přinášet mu oběti.“ Amenhotep se poklonil na znamení poslušnosti a respektu. „Udělám to, otče.“ Faraon k němu natáhl ruku a Amenhotep vstal, aby ji stiskl. Poprvé v životě se cítil být s otcem na stejné úrovni, sdíleli stejné myšlenky a stejnou touhu. Konečně! Srdce mu však ihned zaplavil smutek, protože věděl, že se život starce ležícího před ním blíží ke konci. „Nemůžeš však tomuto úkolu a těm, co tě čekají, čelit sám,“ prohlásil panovník a obrátil pohled na dvořana sedícího vedle Amenhotepa. „Pojď blíž, Aji.“ Dvořan vyskočil na nohy a přešel k nim. „K službám, můj pane,“ řekl uctivě. „Víš, proč jsem chtěl, abys studoval spolu s mým synem?“ „Jsem vděčný za laskavost mého pána, vždy jsem si uvědomoval, že jsem dostal šanci přesahující mé schopnosti.“ „Hezky mluvíš, Aji,“ pokračoval faraon. „Ale nyní je čas oplatit tuto štědrost činy.“ „Můj vládce a pán mě může požádat o cokoliv,“ odpověděl Aj. Faraon stiskl Amenhotepovu ruku ještě silněji.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282598
99
va l e ry
e s p e r i a n
•
ac h nat o n
„Můj synu,“ povzdechl si. „Sledoval jsem, jak v posledních letech rosteš a měníš se v muže. Velmi se lišíš od bratra Thutmose, ale tvá odlišnost se může stát užitečnou. Aj bude po tvém boku, až nastoupíš na trůn. Znáte se od dětství, jeden druhého si vážíte a nikdy jsem nebyl svědkem žádné rozepře mezi vámi. Panovník vždy musí brát v potaz své myšlenky a být si vědom svých rozhodnutí, ale často je postaven před důležité volby.“ Zhluboka se nadechl a obrátil se ke dvořanovi. „Ty, Aji, stůj vždy po boku mého syna, štědře mu raď, kdykoliv budeš požádán. Tvé názory budou vždy posouzeny, a pokud bude uznáno za vhodné, i přijaty budoucím faraonem, jako by byly jeho vlastní.“ Aj na faraona ohromeně zíral, podle Amenhotepa až příliš dlouho. Potom se usmál a promluvil hlasem přetékajícím citem. „Děkuji za důvěru, kterou do mě vkládáš, můj pane. Faraonův syn se může vždy spolehnout na mou podporu.“ „Výborně,“ kývl faraon, a když pustil Amenhotepovu ruku, dodal: „Dobrý faraon si nemůže dovolit nemít dobrého vezíra.“ Amenhotep položil ruku na Ajovo rameno, potom se vážně otočil k otci. „Můžu se zeptat, jak plánuješ informovat lid a karnacké duchovenstvo o vzniku nového chrámu zde v Thébách?“ Faraon si opět utřel ústa, než je odkryl, a s námahou se znovu posadil na posteli. „Pomoz mi synu, podej mi ruku,“ přikázal. Amenhotep přistoupil a pomohl mu vstát. „Doprovoď mě k oknu.“ Přiblížili se k paprskům slunce pronikajícím do místnosti velkým oknem s výhledem na část královské zahrady. Aj je následoval. Faraon se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu. „Pochopíš, až nastane vhodná chvíle,“ prohlásil. „V příštích dnech proběhne velká oslava týkající se celého králov-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282598
100
va l e ry
e s p e r i a n
•
ac h nat o n
ství. Oslava věnovaná bohu Atonovi, kdy do paláce přijde celá královská rodina.“ Faraon se odvrátil od okna a udělal sám několik kroků směrem k lůžku. „Teď můžete jít,“ řekl a ukázal ke dveřím. „Čekají mě další neodkladné záležitosti.“ Vzdálil se od nich nabitý novými silami, přestože v nohou byl stále nejistý. Amenhotep sledoval, jak otec došel až k posteli, ale napadlo ho, že ta znovuzískaná energie je spíš dočasná; lékař se sice tvářil optimisticky, jenže otec byl bezpochyby starý a nemocný. S Ajem v patách došel k východu a přemýšlel, že oslava věnovaná Atonovi nejspíš znamená i příležitost k blízkému setkání s Nefertiti. Ale teď, když je otci lépe, asi dostojí svému slibu a ožení se s dcerou mitanského krále. A Amenhotep nemohl dělat nic, aby tomu zabránil. Sitamun neklidně přecházela svými komnatami v harému sem a tam. Nakonec uhodila do alabastrové dózy takovou silou, až dóza spadla na zem, roztříštila se a po podlaze se rozlil vonný olej. Pokud Sitamun kdysi milovala luxus těchto místností, nyní je nenáviděla! Pozlacené vězení se pomalu ale jistě stávalo její klecí a hrobem. Dny, kdy byla faraonovou oblíbenkyní, již skončily, spolu s obdobím jejího mládí. Nyní byla starší, osamělejší a plná hořkosti. Opuštěná jako stará hračka, připravená o svého, královské rodině nepohodlného syna, který byl poslán do Memfisu, aby se vzdělával. Ale nyní, když se měl Smenchkare vrátit do hlavního města u příležitosti oslav boha Atona, Sitamun neměla v úmyslu zůstat nečinná. Věděla, že dědicem trůnu je Amenhotep a že její syn je ještě příliš mladý na to, aby připadal v úvahu, ale pokud by byl ‚syn Atonův‘ uvržen do špatného světla… Amenhotep III. byl prozíravý
Ukázka elektronické knihy