administrativního a soudního aparátu království. Formálně může mít māšāl více podob, prvotně porovnání, ale i podobenství, alegorie nebo lidové rčení či prorocký výrok, také satira či předpověď. Jednotlivá biblická přísloví mají podobu dvojverší (lat. distich), jejichž dvě části jsou ve vzájemném poměru, který se označuje jako para lelismus membrorum. Vyjadřují-li obě části podobný obsah, jde o synonymický paralelismus, např.: „Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil, otec blouda nemůže mít radost.“ (17,21); pokud jejich obsah stojí proti sobě, mluví se o antitetickém paralelismu, např.: „Bohatstvím se člověk může vyplatit, kdežto chudý vyhrožování neslýchá.“ (13,8); v případě, že se části doplňují, jedná se o paralelismus syntetický, např.: „Hlupáka zavedou jeho rty do sporu, jeho ústa volají po výprasku.“ (18,6).205 Kniha Přísloví je nesena duchem optimismu, Bůh je přítomný a pomáhá, moudrost je zdrojem prosperity, dobré i špatné jednání se dočkávají přiměřené odplaty. Kompozičně se kniha skládá ze sedmi různě dlouhých sbírek převážně předexilních přísloví, jimž předchází tematicky uspořádaný prolog (Př 1–9).206 Po něm kompozičně následuje rozsáhlá sbírka označená jako přísloví Šalomounova (10,1–22,16), pak další nadepsaná jako „slova moudrých“ (22,17–24,34), na to navazuje jiná série Šalomounových přísloví sebraná Ezechiášovými muži (25–29), tyto větší sbírky se každá dělí na první a druhou část. Následují menší sbírky: Agúrova slova (30,1–14), číselná přísloví (30,15–33), Lemúelova slova (31,1–9) a chvála ženy statečné (31,10–31). Právě přísloví starého Izraele jsou jednak ukázkou komunikace národní a zahraniční moudrosti, jednak tvořivého výrazu autentické vlastní víry v Hospodina, úcty k jeho Zákonu vyjádřené jako „bázeň Boží – timor Dei“. Podrobněji zde bude pojednán prolog, který je uspořádán systematičtěji, i když ani „starým“ příslovím nelze upřít jisté uspořádání tematických celků.207 Smyslem prologu je poskytnout v poexilní době, jež s sebou nese riziko ztráty náboženské identity v proměňujícím se světě, kotvu víry a základ poznání zakořeněný v tradované moudrosti Izraele, která byla redakčně uspořádána v navazujících sbírkách; k nim má prolog poskytnout systematické uvedení. Kompozičně se dělí na úvod 205 Četba biblických Přísloví je pro přemýšlivého člověka osvěžující, krátké postřehy v nich obsažené jsou moudrými pozorováními života, jejich četbu lze jen doporučit. 206 Nemálo biblistů označuje prolog jako první sbírku Přísloví, např. text o biblické knize na Wikipedii nebo nadpisy v Českém ekumenickém překladu Bible. 207 Uspokojivá systematizace starých Přísloví je úkolem pro budoucnost. Protože vazby a asociace jsou různě pevné a popisované oblasti se střídají přirozeně, jde o úkol značně nesnadný a jeho plody jsou diskutabilní.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282541
do knihy (1,1–7), první lekci moudrosti (1,8–19), první zpěv personifikované moudrosti (1,20–33), dalších devět lekcí moudrosti (2,1–22; 3,1–20; 3,21–35; 4,1–9; 4,10–19; 4,20–27; 5,1–23; 6,20–35; 7,1–27) s vloženým poučením jiného druhu (6,1–19),208 a konečně dva další zpěvy zosobněné moudrosti, jež jsou právem považovány za vrchol prologu (kk. 8 a 9). Prolog má tedy výrazně poučující až školský styl; jako ukázky jsou vybrány kk. 2 a 8n. Př 2 jsou výše označena jako druhá lekce moudrosti, jež je vymezena zejména oslovením adresáta benî – „můj synu“ i vnitřní logikou a ucelením lekce. Zřetelné je rozdělení po v. 11, tedy na poloviny, přičemž každá z těchto polovin se dále dělí na tři části. Převažuje mínění dělící obě části stejně po 4, 4 a 3 verších.209 Série podmínek získání a osvojení si moudrosti ve vv. 1–4 ozřejmuje jak mistrův zájem o pokroky v poznání žáka, tak i základní fakt, že se jedná o proces, který vyžaduje úsilí. Jednající postavou je ve vv. 1–5 žák či posluchač moudrosti, ve vv. 6–8 jsou pak ve 3. osobě popsány navazující efekty, jež působí u otevřeného posluchače Hospodin skrze moudrost. Žák má především uchovat a v upřímné touze po proniknutí do hloubky moudrosti rozvinout předávanou nauku mistra, moudrost se má stát hlavním předmětem jeho zájmu (vv. 1–4), takže dojde k porozumění Boží bázni, tedy k přiměřenému vztahu vůči Bohu (v. 5). Hospodin sám potom dává těm, kdo jej hledají, moudrost i s ní související poznání, sám je chrání a střeží na stezkách práva (vv. 6–8). Na Boží dar ve vv. 6–8 naváže lidská schopnost porozumění, a to jak pro vnější obor „spravedlnosti, práva a přímosti“, jež je zobecněna o „vše, co zanechává dobré stopy“ (v. 9), tak i pro onen vnitřní – srdce a duše (v. 10), ty se stanou „stráží důvtipu a ochranou rozumnosti“ žáka naslouchajícího mistru moudrosti (v. 11). Druhá část kapitoly rozvíjí ochranu moudrosti pro toho, kdo podle ní jedná, jednak se má chránit před špatnou společností, jež se pohybuje v oblasti bezohlednosti a zla za hranou zákona (vv. 12–15), jednak před nemravnou cizinkou, jejíž nevěrné počínání vede ji i její společníky přímo k branám smrti (vv. 16–19). Poslední verše formulují jednak přání mistra, aby se jeho žák vždy pohyboval
208 Odlišnost tohoto poučení je předmětem diskuse, někdo je zahrnuje k lekcím moudrosti, kterých by pak bylo deset. 209 Zastáncem tohoto dělení je např. zmíněný Maurice Gilbert, SJ. Vedle něj se však vyskytuje i názor dělící první část odlišně: 5, 3 a 3 verše, ve druhé části je shoda. Toto dělení je např. v komentáři práce Perdue, Leo G.: Proverbs. Interpretation: a Bible commentary for teaching and preaching. Louisville (Kentucky): Westminster John Knox 2000. Věcně jde o povahu v. 5: je dokončením myšlenkové linie vv. 1–4, anebo má slůvko ’āz – „tehdy“ stejný význam jako ve v. 9 a uvozuje nový oddíl důsledků, zde ve vv. 6–8.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282541
jen po cestách spravedlivých a přímých (v. 20), protože ty dávají dlouhý život v zemi zaslíbení (v. 21), zatímco bezbožníci z něj budou vyloučeni (v. 22). Mistr tedy touží, aby jeho posluchač moudrostí došel k vyrovnané životní cestě, předává tak Boží nauku věrným, moudrost a poznání jsou rovněž plody úsilí a kázně člověka, je však třeba nad její cestou bdít a vyvarovat se jednání, které by její plody mohlo zmařit, zejména špatná společnost nebo špatná životní partnerka, jež odvádí od věrnosti Hospodinu. Jde o rozvinutí klasické mudroslovné nauky o dvojí cestě (srov. Ž 1), popsány jsou jak obě možnosti, tak i jejich motivace. Člověk vnitřně touží po moudrosti, ale často podléhá různým sklonům slabosti a pošetilosti, vhodná kombinace rozumné prozíravosti a pozorného naslouchání Hospodinově moudrosti však člověka může udržet na cestě životní moudrosti a osobního štěstí. Př 8 je pravděpodobně nejvýraznější částí prologu této biblické knihy, který spolu s chválou statečné ženy (31,10–31) vytváří rámec pro osvědčená přísloví Izraele (Př 10,1–31,9) včetně převzatých a přizpůsobených prvků zahraniční moudrosti (30,1–31,9), a tak k nim vytváří výkladový klíč. Velká řeč paní Moudrosti v Př 8 se snadno dělí na oddíly podle vývoje textu. Ve vv. 1–3 se v městských branách obrací na své posluchače, ve vv. 4–10 s přídavkem ve v. 11 vynáší kvalitu svých slov, jež mají větší hodnotu než bohatství: její slova jsou upřímná, jasná a přímá, posluchači z nich budou mít prospěch. Ve vv. 12–21 Moudrost sděluje své jméno, představuje se jako dokonalá rádkyně, jíž nechybí inteligence ani odvaha (12–14) a jíž naslouchá i král (15–16),210 nabízí však všestranný užitek všem, kteří ji věrně následují a mají k ní přátelský vztah (17–21), v. 17 a 21 přímo mluví o obapolné lásce hledajícího a Moudrosti. Vv. 22–31 jsou považovány za jádro a vrchol kapitoly. Zde je Moudrost u Hospodina při stvoření, jemuž se uděluje uspořádání. V první sloce (22–23) Moudrost mluví o vlastním původu – učinil (utkal, vlastnil) ji sám Hospodin jako počátek svého díla. Ve druhé sloce (24–26) sama Moudrost reflektuje fakt svého zrození před jednotlivými prvky stvoření (propastná tůň, vody, hory, země). Ve třetí sloce (27–30a) stojí Moudrost po Hospodinově boku při díle stvoření, používá se přitom terminologie blízká Gn 1. Ve v. 30a je hebrejské ’āmôn, s mnoha překladovými možnostmi,211
210 To předpokládá období dobrého a oblíbeného vladaře, taková období nejsou v Judsku častá, snad Kýros? Nebo Jošíjáš (lat. Joziáš)? 211 Jedna z nich uvádí moudrost jako architekta, který uspořádává celé stvoření, jiná tuto roli přisuzuje Hospodinu a Moudrost vidí jako asistentku, další uvádí, že Moudrost je věrně
100 Ukázka elektronické knihy