depresivní, ale po svátcích je to úplně nějhorší. Po pravdě – kdybych se přes tohle dokázala přenést, asi by mi Aljaška mohla přirůst k srdci. Ale to je jedno. Stejně se nemůžeme odstěhovat, dokud soud nevyřeší spor. Bůh ví, jak dlouho to bude trvat.“ Cutter si povzdechl. Bratr pracoval pro inženýrskou spo‑ lečnost, která dostávala zakázky od ropných společností na severu Aljašky. Jeho práce rodině zaplatila přestěhování na Aljašku a pěkný domek na kopci v oblasti Hillside s výhle‑ dem na Anchorage – a zabila ho. Ethan jel na sever dohlížet na instalaci nějakého vybavení, jehož součástí bylo těsnění vyprojektované jeho firmou, jeho týmem. Toho temného a chladného rána před osmnácti měsíci byli u vrtu někde v blízkosti ústí řeky Kuparuk do Beaufortova moře, když došlo k explozi. Ropná společnost vinila inženýrskou firmu, inženýrská firma vinila inženýrský tým a členové inženýr‑ ského týmu, kteří přežili a nechtěli se dostat do potíží, vi‑ nili Ethana. Svědkové tvrdili, že se vše seběhlo velmi rychle a Ethan se dvěma dělníky, kteří stáli vedle něho, zemřeli oka‑ mžitě. Písemné zprávy byly popisnější, zahrnovaly detaily, jak byla těla mužů roztržena vejpůl. Cutter si nebyl jistý, zda švagrová detaily znala, ale předpokládal, že vzhledem k zá‑ libě právníků používat tyhle podrobnosti k vyvolání emocí, a tím k oslabení prohlášení svých oponentů, o nich ví. Popí‑ šete ženě v přesných detailech, jak jejího muže exploze roz‑ trhla na dva kusy, a ona pak možná s vytahováním celé udá‑ losti přestane. Pojišťovna inženýrské společnosti souhlasila s vyplace‑ ním pojistky, nicméně ponížené částky, protože tvrdila, že nehodu zavinil Ethan. Nepočítali ovšem s tím, že jedním z Ethanových přátel je místní advokát. Coop Daniels byl fajn chlap, nezadaný a k Mim vždycky moc milý. Souhlasil, že se
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282497
v Ethanově případě odvolá a ujme se řízení, pokud Mim zů‑ stane na Aljašce a půjde do toho s ním. Dvojčatům se zdálo, že je na Floridě příliš velké vedro, a tak byli rádi, že zůsta‑ nou tam, kde celý svůj život bydleli. Cutter požádal o pový‑ šení do pozice vrchního šerifa na Aljašce a dostal ho, takže se k nim mohl přestěhovat a být jim nápomocný. Ukázalo se, že je to výhodné pro všechny – kromě Ethana a možná Con‑ stance, vlčice, co téměř nevycházela z pokoje. Mim si odkašlala a vstala. Začala se prohrabovat dalšími krabicemi. „Co ještě potřebuješ?“ zeptala se. „Třeba spor‑ tovní ledvinku z roku 91?“ „Holínky mi stačej,“ řekl Cutter. Otočil se a chystal se vejít zpátky do domu, ale Mim ho položením ruky na rameno zastavila. „Fakt si vážím toho, co pro nás děláš, Arlissi,“ prohlásila. „Jsme rodina,“ řekl. „Takhle to v rodině funguje.“
14. KAPITOLA Carmen Delgadová si připadala hloupě, když si pronají‑ mala byt tak daleko od města. Většina štábu bydlela v jed‑ nom bloku bytů v Craigu, ale ona se ve své naivní touze být chytřejší rozhodla, že kanceláře hlavní produkce budou v pětipokojovém cedrovém srubu umístěném na úpatí hory, necelých pět kilometrů východně od města. Nejbližší sou‑ sed byl vzdálený půl kilometru hustým lesem. Místo nemělo pouliční osvětlení a přístav St. Nicholas, který ležel za ulicí stejného jména kopírující pobřeží v délce asi dvaceti pěti ki‑ lometrů, vypadal jako černá inkoustová kaňka.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282497
V domě bylo obrovské vestavěné okno s dokonalým vý‑ hledem na oceán a realitní makléř Carmen ujišťoval, že od‑ tud jsou v podstatě každý den vidět proplouvající velryby. Připadalo jí to jako ideální místo pro kanceláře produkce. Pětikilometrová jízda autem z Craigu se zdála mnohem delší a umožňovala jí odpočinout si od každodenní dřiny s nespo‑ lupracujícím štábem a obsazením. Možná, jestli se to dobře vyvine, tu bude moct strávit i pár chvil o samotě se svým svalnatým kameramanem Gregem Connerem. Jenže – ve chvíli, kdy skončila svůj šestnáctihodinový pracovní den a doploužila se z parkoviště po prudké štěr‑ kové pěšince k domu, byla příliš velká tma na to, aby mohla zahlédnout velryby nebo v podstatě cokoli jiného. Navíc se jaro ukázalo chladnějším, než předpokládala, a obrovské okno, původně skvělé plus, nebylo moc dobře odizolované, takže musela víc topit, a tím pádem štípat a nosit do domu mnohem víc dříví. Její šestnáctihodinová práce se tak pro‑ měnila v osmnáctihodinovou. Ještě horší však bylo, že se tak velké okno nedalo v podstatě ničím zakrýt, ani tím největ‑ ším prostěradlem, a Carmen ze sebe nedokázala setřást po‑ cit, že ji tam venku někdo pozoruje. Předchozí incident na důlním pozemku ji vyděsil. Ti chlapi na lodi je pronásledovali několik kilometrů a obrátili to, až když minuli Ostrov Jiker a byli už téměř před přísta‑ vem v Craigu. Osamělý dům v temném lese na temné cestě a s výhledem na černý oceán se nezdál tím nejlepším mís‑ tem, když vás někdo pronásleduje kvůli zakázanému vstupu na soukromý pozemek. Teď zrovna hleděla skrz vlastní odraz oknem ven. Náhle jí přeběhl mráz po zádech, a tak se objala rukama, aby se za‑ hřála. Greg seděl na druhé straně pokoje za dvěma monitory, na kterých běžel záznam z předchozího dne. Obývací pokoj
100
Ukázka elektronické knihy