98
Joanna Schaffhausen
delnímu stolu, na němž byly roztažené nejrůznější složky, spisy a papírky s poznámkami. Reed zjevně pokračoval v práci ještě dlouho potom, co šla spát. Provedl náčrt místa vraždy a vytvořil časový plán všech známých událostí, které vedly ke Camillině smrti, včetně nové informace, že někdo propíchl pneumatiky jejího auta. Ellery zaujalo pár nově popsaných stránek v jednom z poznámkových bloků, mezi kterými našla obrys Camillina bytu s křížovými odkazy na její tehdejší sousedy a jejich výpovědi z té doby. Opatrně odložila poznámkový blok a přejela prsty po Reedově rukopisu. Dokázala si představit, kolik bolesti se skrývalo za každým slovem. Reed rozdělil jednotlivé složky, spisy a fotografie do jakýchsi provizorních hromádek, zřejmě ve snaze najít v celém tom chaosu nějaký řád. Ellery upřímně doufala, že mu tohle pátrání zodpoví alespoň nějaké otázky, protože zatím v tom všem viděla jen krutou a nefér hru osudu se zoufalým mužem, přesvědčeným, že mu rozluštění desítky let staré záhady konečně přinese klid. Když vyšla ven, do obličeje ji uhodil prudký závan chladného vzduchu. Byla mnohem větší zima, než čekala, a displej na protější straně ulice ukazoval teplotu těsně nad nulou. Pořád tepleji než v Bostonu, povzbudila sama sebe a dala se do běhu. Ačkoliv milovala hudbu, odmítala při běhání nosit sluchátka, protože ji připravovaly o jeden ze smyslů. Na chodce a běžce ztracené ve svých vlastních elektronických světech hleděla vždy tak trochu s despektem, protože nedovedla pochopit, proč se někdo tak okatě a hlavně dobrovolně vystavuje nebezpečí. Nevýhodou jejího rozhodnutí byla skutečnost, že kvůli absenci sluchátek se stala z běhání smrtelně nudná aktivita, kterou doprovázelo jen pravidelné
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282492
JEDNA VELKÁ LEŽ
99
plácání tenisek o beton a ty stejné šedé bostonské ulice. Neotřelé prostředí Las Vegas proto představovalo vítané rozptýlení. Rozběhla se po East Flamingo Road směrem ke kasinům, která už vypnula většinu ze svých ohromných neonových cedulí. Nad ránem vypadala kasina jako zvláštní chrámy z jiného světa, jako mohutné relikvie bez známek života. Ellery přemýšlela, jaké by asi bylo žít ve městě hříchu. Omrzel by ji pohled na všechny ty neony, osvětlující ulice lemované košatými palmami? Smála by se důvěřivým turistům, kteří sem přijížděli zkusit štěstí, protože by věděla, že stejně o všechno hned přijdou? Anebo by skončila jako Camilla, která přijela s příslibem lepší budoucnosti, ale zůstala trčet na okraji města, dostatečně blízko na to, aby si mohla přičichnout k penězům, ale příliš daleko na to, aby si na ně mohla sáhnout? Ellery oběhla kasina a vydala se obloukem zpátky. Zadní strany kasin odhalovaly ne příliš okouzlující betonové parkovací budovy, podél kterých stály nejrůznější hotely. S obdivem se zadívala na majestátní růžovobílý hotel Flamingo a zahlédla proslulé ruské kolo High Roller. Vedlejší ulice nesly známky běžného městského života: fast foody, kavárny a supermarkety. Hlavní bulvár překypoval energií a příslibem lepšího života, s obrovskými výhrami a spoustou drahých obchodů, kde je mohl člověk utratit. Nikde ale žádné známky toho, jaký byl osud těch, kterým peníze došly. Zamířila zpátky do hotelu. Díky Reedovým penězům zůstali uvelebení v samém srdci společenské smetánky. Když se vrátila do apartmá, Reed už byl vzhůru. Na sobě měl jeden z těch úžasně nadýchaných županů
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282492
100
Joanna Schaffhausen
a v ruce držel šálek kávy, zatímco intenzivně studoval své poznámky z předešlé noci. Vzhlédl od stolu a pozvedl šálek s kávou. „Uvařil bych ti kafe, ale vím, jaký k němu máš vztah.“ Její během rozehřáté tělo se při pohledu na jeho nahé nohy lehce roztřáslo. Ellery otevřela dveře lednice ve snaze najít studenou láhev vody. Její vztah k Reedovi byl mnohem intimnější, než měla kdy s kýmkoliv jiným, přestože s ním vlastně v podstatě nic neměla. Možná právě tento nepoměr vysvětloval omamnou reakci jejího těla na jeho přítomnost. „Jaký je plán na dnešní den?“ zeptala se, otevřela láhev a žíznivě se napila. „Chci znovu zajet za šerifem a zařídit test DNA, o kterém jsme včera mluvili. A když už tam budeme, můžeme se ho zeptat na blondýnu ze společné fotky s Angie a Camillou. Možná bude vědět, o koho jde.“ „A co ta mladá žena, o které mluvila Amy? Jak ji zavraždili asi rok před Camillou…“ Reed se zamračil, čímž dal tak trochu najevo, že tahle stopa podle něj nikam nepovede, ale nakonec souhlasil: „Za zeptání nic nedáme.“ Položil hrnek na prázdný roh stolu a zvážněl. „Asi bys měla vědět, že už nepracujeme v utajení. Moje sestra se doma zmínila, že dělám ve Vegas na nějakém starém případu, a můj otec si dal dvě a dvě dohromady.“ Ellery odtáhla jednu z těžkých židlí a posadila se k stolu vedle Reeda. „Jsme ve Vegas, takže si troufnu vsadit. Nebyl z toho zrovna nadšený.“ Vzhlédla v očekávání Reedova souhlasu. „Ani trochu,“ kvitoval Reed. Opřel se a vydechl. „Samozřejmě ale všechno popřel. Prý mě chtěl jen chránit.“ „Co si myslíš ty?“ zeptala se ho Ellery tiše.
Ukázka elektronické knihy