PE K L O
A
J I N É
DE S T I NAC E
103
a za nerovných podmínek. Distribuce volebních lístků se zpozdila, a tak volební místnosti v mnoha oblastech zůstaly otevřené déle, zavíraly dříve anebo neotevřely vůbec. Vinou hrozeb násilím byla volební účast nízká. Závady, které naše skupina zaznamenala, zahrnovaly černé duše, úplatky, porušování volebního tajemství a hlasování nezletilých. K tomu se připojily technické obtíže. Vesnice, kam jsem přijela pozorovat volby, neměly elektřinu, takže když padla noc, museli volební komisaři hlasování přerušit a doptávat se, zda někdo nemá generátor. Někdo ho měl. Všichni jsme sledovali, jak zapojili jedinou žárovku vrhající dost světla na to, aby mohla komise pokračovat ve sčítání hlasů. Nedostatek elektrické energie byl pro nigerijské společenské rozdíly příznačný. Země byla bohatá na ropu, ale lidé byli chudí na elektřinu. V hotelu jsem musela nosit bundu kvůli naplno puštěné klimatizaci, ale průměrný Nigerijec musel vystačit s baterkami a zápalkami. Mnozí občané říkali, že zkratka státních Energetických závodů EZ znamenala „Energicky zhasni“. A jako by to nestačilo, státní volební komise, která na volby dohlížela, byla považována za spřízněnou s Obasanjovým vybraným nástupcem, který také volby vyhrál. Když se mě reportéři ptali, jak bych volby hodnotila, odpověděla jsem: „Jak mnozí víte, jsem univerzitní profesorka. Kdyby ten proces, který jsem právě sledovala, byl dílem jednoho z mých studentů, dostal by pětku.“8 Vnitrozemská oblast Balkánu zvaná Kosovo je mi blízká, protože jsem se jako ministryně zahraničí snažila ochránit jeho etnicky al bánské obyvatelstvo před násilným útlakem ze strany srbské vlády. V roce 1999, když bělehradští politici odmítli řešit napětí mírovými prostředky, zasáhlo v zemi NATO, a umožnilo tak Kosovanům vládnout si sami. Od roku 207 se v Nigérii konaly další pravidelné parlamentní a prezidentské volby. I když došlo k pokroku v registraci voličů a ve sčítacích procedurách, nadále se vyskytují případy kupování hlasů a problémy s distribucí volebních materiálů a se zajištěním plynulého fungování volebních místností. Hlavní politické strany také zanedbaly účast žen a mladých lidí v jejich hierarchiích. V celé subsaharské Africe má Nigérie nejnižší podíl žen v parlamentu. 8
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282390
104
Madeleine Albrightová
V mnoha ohledech došlo od té doby k pozoruhodnému pokroku. Republika Kosovo má vlastní pluralitní stranický systém a ústavu, která zaručuje svobodu vyznání, projevu, sdružování a shromažďování. V zemi se konají pravidelné volby, v parlamentu jsou zastoupeny ženy a menšiny, kvete občanská společnost a roste hospodářství. NDI pracovala po celou tu dobu s Kosovany ruku v ruce, v poslední době pomáhal poslancům pořádat veřejné schůze s voliči a diskutovat o chronických společenských problémech, jako je diskriminace na základě pohlaví či domácí násilí. Kosovo je místem, kde se lidé v zásadě nebojí otevřeně mluvit, což je pro zemi, která nikdy nepoznala svobodu a kterou postupně ovládali Římané, byzantská říše, Bulhaři, Srbové, Osmanská říše a Jugoslávie, docela úspěch. Ale je tam také mnoho co zlepšovat. V posledních dvou desetiletích jsem navštívila Kosovo mnohokrát. Pokaždé jsem zdůrazňovala důležitost smíření mezi etnickými Albánci a srbskou menšinou. Vinou trvajících hořkostí na obou stranách je pokrok pomalý. Také jsem kladla důraz na vyrovnání se s korupcí, která podlamuje důvěru veřejnosti ve vládu, proniká do soudního systému a vede k útokům na investigativní novináře. I tento problém přetrvává, navzdory několika hlasitě vytrubovaným vládním iniciativám. V červenci 2019 jsem se vydala do Kosova na oslavu dvacátého výročí úspěšného zásahu NATO. Byl tam i prezident Clinton, dostalo se nám nadšeného přijetí a viditelná popularita Spojených států byla osvěžující. Během krátké přehlídky jsme pochodovali kolem Clintonovy sochy, památníku příslušníků mezinárodních mírových sil a busty nově věnované mé maličkosti. Potkali jsme se s bývalými uprchlíky, ze kterých jsou dnes právníci, obchodníci a představitelé občanské společnosti. Ulice lemovaly tisíce lidí a další mávali z balkonů. Všude byly vlajky Spojených států a Kosova. Bylo tam také větší horko než v pekle. Pod vedením svého dlouhodobého předsedy Kena Wollacka a jeho nástupce Dereka Mitchella, bývalého velvyslance Spojených států v Barmě, udržuje NDI seznam takzvaných „poučení“. Lze je nalézt ve skutečném životě mnoha zemí, Kosovo nevyjímaje. K těmto poučením patří pochopení, že demokracie kdekoli na světě není dokončené dílo, ale proces – nikdy nekončící úsilí o to, aby vlády byly nápomocnější,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282390
PE K L O
A
J I N É
DE S T I NAC E
105
efektivnější a spravedlivější. Vybudování demokratické kultury je na této cestě klíčové. Ale co je demokratická kultura? Je to společnost, kde lidé navzájem respektují svoji důstojnost a práva nejen proto, že se mohou v opačném případě dostat do potíží se zákonem, ale proto, že jim to připadá přirozené a správné. Občané Kosova s tím mají nadále problém, zejména kvůli různým pohledům na minulost etnických Albánců a etnických Srbů. Když na ně naléhám, aby jednali jeden s druhým tak, jak by si přáli, aby druzí jednali s nimi, neslyším žádné námitky; jenom přikyvují a čekají, až s tím začne ta druhá strana. Jedním z nejobtížnějších úkolů demokracie je zajistit, aby historické křivdy nebránily lidem ve společné práci na projektech současnosti. Zatímco diktátor prostě vnutí lidem svoji vůli, demokracie musí projít často nesmírně emocionálním procesem vzájemné výchovy a debaty. Pokud ta snaha přinese ovoce, může se stát inspirativním vzorem pro jiné země. I proto si musí demokracie pomáhat navzájem. V naší éře toho nezůstane mnoho utajeno. Muži i ženy všude na světě poznají, kdy politický systém produkuje dobré výsledky a kdy převažují nedostatky. NDI chce, aby lidé na celém světě viděli, že demokracie funguje. To je naše poslání a jsme dnes stejně odhodláni ho naplňovat jako ve chvíli, kdy naše organizace vznikla.
Ukázka elektronické knihy