PETRA K UBAŠKOVÁ
„Babi, Celestýna dneska večer věštila z koule.“ Ginevra Šestá se zatvářila zvídavě. „Ale?“ Potáhla z dýmky, hodila si nohu přes nohu a pohodlně si opřela záda. „Povídej.“ „Moc jsme tomu nerozuměly, nebo já určitě ne, ale viděla prý v kouli spoustu hadů. Taky mluvila o dávno zapomenutých místech a časech. O nějakém tajemství, které bylo ukované… hluboko pod zemí? Kde dřímají nějaké… stříbrné sny? Které někdo ztratil, ale znovu je získá, nebo tak nějak? O obracení věcí v prach…“ Babička se tvářila čím dál vážněji. Vypustila z úst obláček dýmu. „Pokračuj.“ „Něco, o tom, že odpověď najde ten, kdo ovládne hadí sílu.“ Babička odložila dýmku, založila ruce na prsou a podívala se někam mimo mě. „Tak takhle je to. Inu dobře.“ Na rozdíl ode mě vypadala, že je jí to proroctví naprosto jasné. Kývla na svého domácího skřítka. „Ještě nám dolej, Toníčku, prosím.“ Pohladila ho po hlavě ve špičaté čepičce. Domovníček se radostně zaculil, až mu ve tvářích naskočily dolíčky, malinké jako špendlíkové hlavičky. „Ty chudinky na mě už skoro zapomněly, ale ty jsi jim teď osvěžila paměť. A vůbec nejde jenom o čarodějky z Prahy.“ Napila se čaje. „Víš, něco málo ti prozradím, ale ještě ne všechno, protože nenadešel ten pravý okamžik. Skutečný důvod, proč se některé čarodějky tolik bojí, je jiný, než myslíš. Jsou totiž přesvědčené, že na Malé Straně je ukrytá tajná zbraň.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282315
TAJEMSTVÍ STŘÍBRNÉ
ČARODĚJKY
Vytřeštila jsem oči. „Zbraň? Ale jaká? A kde? Snad ne u nás doma?“ Babička se zatvářila záhadně. „U vás doma přímo ne. Přesněji řečeno jedna část té zbraně je skoro tam, co bydlíte, ale je k ničemu bez té druhé části, a ta je už dneska ztracená.“ „Babi, ty napínáš. Jaká to měla být zbraň?“ „Existoval takový artefakt… Takový předmět.“ Potáhla z dýmky a odhrnula si vlasy na spánku. „Nebyl na Malé Straně, vlastně nebyl ani v Praze, ale přesto s ní byl spojený.“ Pohlédla mi zpříma do očí. „Pověz mi, chceš zůstat na Malé Straně?“ Když jsem se začala nadechovat, zvedla rychle dlaň. „Já vím, já vím, za to všechno můžu já a moje minulost. Ale když už jsem to zpackala – a věř, že jsem tehdy jednala z nejhlubších pohnutek srdce –, máme nyní šanci to napravit. Nebo spíš ty. Tak mi pověz – chceš tam doopravdy zůstat?“ Horlivě jsem kývala hlavou. „Jasně, babi, že se vůbec ptáš.“ „Výborně. Tak dokaž Luně, že si to zasloužíš. Že jsi čarodějka, která se ničeho neleká.“ Jenže já se teď trochu lekla. „Počkej, babi, co myslíš tím ničeho?“ V hlavě se mi začaly odvíjet hrozivé scénáře, při kterých jsem se vloupávala do cizích bytů mimo Prahu a hledala babiččin artefakt. Ona se však zplna hrdla rozesmála. „Ale ne, blázínku. Neposlala bych tě do smrtelného nebezpečí, na mou čest,“ položila si ruku na hruď. Při tom prohlášení jsem si opět 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282315
PETRA K UBAŠKOVÁ
nemohla nevšimnout její černé aury. Když jsem napnula čarodějnický zrak, obklopovala ji jako oblak řídkého tmavého dýmu. „Poslyš, ten artefakt už dnes neexistuje. Já ale potřebuju, abys mi ho přinesla.“ „Cože?“ vyhrkla jsem. „Jak ho můžu přinést, když…“ Zavrtěla rychle hlavou. „Žádný spěch, všechno hezky popořádku. Můj Josífek, pánbůh mu dej věčný klid, byl řezbář. Znal se s jinými řezbáři, měli takový klub, něco jako novodobý řezbářský cech.“ Vzpomněla jsem si na Kraslavinu vyřezávanou krabičku. „Ano, o tom mi vyprávěla Kraslava. Ukazovala mi karetní krabičku, kterou pro ni vyřezal.“ Babičce se podivně zaleskly oči. „Ona ji ještě má?“ pronesla po chvíli dojatého mlčení, když odněkud z vestičky vytáhla kapesník a otřela si s ním oči i nos. Pak opět vzala do ruky odloženou dýmku. Kývla jsem. „Má tu krabičku. A používá ji.“ „Ach… To jsem… nečekala. Ale zpátky k naší věci. Aby ses mohla dostat k tomu artefaktu, musíš nejdřív promluvit s pimprlaty.“ „Co?“ vyprskla jsem smíchy. „S pimprlaty? Co jsou pimprlata?“ Babička se ušklíbla v předstíraném pohoršení. „Ach, ta dnešní mládež. Pimprle – to je přece staré slovo označující loutku.“ „Aha!“ plácla jsem se do čela, ale hned jsem se zase zarazila. „Moment, já mám mluvit s dřevěnými loutkami?“ 100 Ukázka elektronické knihy