98
p h i l l i pa g r e g o ry
•
p o s l e d n í z t u d o r ov c ů
Otec stane před soudem a opět je shledán vinným. Domnívám se, že když ho panovnice jednou omilostnila, udělá to zase. Proč ne? Vždyť udělal jenom to, co předtím. Matka tu se mnou není, a tak se jí nemohu zeptat, jestli se jí znovu podaří manžela zachránit. Neopouštím hrad Baynard. Nevím, zda smím. Nejspíš ne. Pokud je mi známo, udělili mi domácí vězení a čelím obžalobě ze zrady. Jsem vězeňkyní v domě svého manžela. Vlastně nikdo nikam nechodí, kromě mého tchána, který, oblečen ve svém nejlepším kabátci, svědomitě běhá k soudu, aby veřejně odsoudil každého z mnoha mužů, jež před několika týdny považoval za spojence. Nyní jsou obžalováni ze zrady a postupně oběšeni, visí na každé křižovatce ve městě. Sama Alžběta, Mariina poloviční sestra, následnice trůnu, a pokud je mi známo, nejlépe zakuklená pletichářka, je také obžalována ze zrady. Je mi jedno, jestli skončí na šibenici. Když mohli popravit Janu, která především nikdy nechtěla vládnout, nevidím důvod, proč by měli váhat nad Alžbětou, která se na trůn naopak vždy třásla. Dokonce nesmím vidět ani mladší sestru Marii, která dlí s matkou v domě Suffolkových. Kdybych nebyla tak sklíčená, unudila bych se k smrti. Když mi diskrétně sdělí, že byl můj otec popraven spolu s ostatními zrádci, cítím se víc vyčerpaná než nešťastná, a netuším, jak se za něho modlit. Předpokládám, že když na trůně sedí královna Marie, určitě skončil v očistci a my bychom měli zaplatit knězi, aby odsloužil mši za jeho duši. Avšak nemám ponětí, na koho se obrátit, neboť opatství jsou pořád zavřená, a také váhám, jestli by to bylo k něčemu dobré, když Jana říkala, že něco jako očistec neexistuje. Je to neuvěřitelné, ale stane se zázrak a poslem dobrých zpráv je moje matka, nejméně pravděpodobný spásný anděl na světě. Neustále otravovala na královnině dvoře a přesvědčovala panovnici, že jsme nevinné oběti otcovy ctižádostivosti
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282129
99
p h i l l i pa g r e g o ry
•
p o s l e d n í z t u d o r ov c ů
a jeho hanebné skutky by nám měly být odpuštěny. Pronásleduje královninu dobrou vůli jako vypaseného jelena, nakonec ho zažene do slepé uličky a podřízne mu chlupatý krk. Jana je mrtvá a nemůže se stát předmětem vzpoury, otec je mrtev a pohřben, a tak se Marie uvolí vrátit nám jeden z domů, Beaumanor, a opět můžeme vést nákladný život. „Co bude s medvědem?“ zeptám se matky. „S jakým medvědem?“ „Tím z Bradgate. Chtěla jsem si ho ochočit. Odvezeme ho do Beaumanoru?“ „Prokristapána! Jen tak tak jsme unikly šibenici a ty mi vykládáš o medvědovi? Ztratili jsme ho spolu s Bradgate a všemi psy a koňmi. Všechna zvířata připadla někomu, kdo se těší královnině přízni. Můj život je v troskách, jsem vdova se zlomeným srdcem, a ty mi tu povídáš o medvědovi?“ Jana by se jí postavila a trvala na tom, že s námi musí medvěd odjet do Beaumanoru. Já to nedokážu. Scházejí mi slova a neumím jí vysvětlit, že medvěd, stejně jako pan Hubička a další živí tvorové, si zaslouží pozornost, ohleduplnost a lásku. Měla bych jí říct, že i já mám zlomené srdce, ale jednak mi to nejde, a kromě toho by ji to stejně nezajímalo. „Běž k Herbertovým,“ oboří se na mě, „a přines si svoje věci.“
D
BEAUMANOR, LEICESTERSHIRE, JARO 1554
ostaly jsme se domů, do bezpečí. Mihlo se nad námi ostří kosy, avšak stačily jsme včas sklonit hlavu. Máme štěstí – máme daleko větší štěstí než jiní. Otec se nikdy nevrátí a nikdy neuvidím svoji sestru. Její rozetnuté tělo pohřbili v kapli. Sestřenice Alžběta skončila v Toweru kvůli podezření ze vzpoury a účasti na rebelii vedené Thomasem Wyattem a mým otcem. Pouze královna ví, jestli odtud vyjde živá, anebo bude trávník opět zbrocen tudorovskou krví. Ale
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282129
100
p h i l l i pa g r e g o ry
•
p o s l e d n í z t u d o r ov c ů
nic nám neřekne. Co se mě týče, pokud to bude v mých silách, nikdy do Toweru nevkročím. Nikdy. Nikdy. Jsem ráda, že jsme daleko od Londýna, ale přeji si, abychom se mohly vrátit do Bradgate. Stýská se mi po Janině komnatě a její knihovně, a panu Hubičkovi se stýská po jeho malé postýlce na okenním sedátku. Stýská se mi po medvědovi. Ale je to úleva zbavit se mrazivého ticha Herbertova domu. Dozvím se, že moje manželství bylo anulováno a všichni na ně můžeme zapomenout. Jako by se nic nestalo. Žijeme s matkou a sestrou společně a náš podkoní Adrian Stokes se o nás stará. K matce je velmi pozorný a ke mně a k Marii laskavý. Během měsíců strávených v Londýně Marie skoro vůbec nepovyrostla. Pořád je drobná a roztomilá. Naučila se stát rovně, aby nebylo znát pokřivení jejích zad a ramena měla ve stejné výši, kráčí a tančí s půvabnou grácií. Napadne mě, že možná přestala růst kvůli neštěstí, které nás postihlo, a bude navěky dítětem stejně jako Jana, která také nikdy nezestárne. Ale nic Marii nepovím, vždyť je jí pouhých devět let. Mlčím i před matkou, která utopila každé neduživé štěně, jež vrhly její lovecké feny.
V
BEAUMANOR, LEICESTERSHIRE, LÉTO 1554
polovině léta matka dosáhne ještě většího úspěchu. Všechny tři jsme pozvány ke dvoru, abychom se staly trvalými společnicemi královny, která nechala popravit mého otce a sestru. Vracíme se ke dvoru jako vítané sestřenice a žádná z nás, dokonce ani malá Marie, ani na okamžik neprojeví pochybnost o správnosti našeho konání. Pustím minulost dočista z hlavy. Kdybych o ní přemýšlela, tak zešílím. Matka každý den demonstruje věrnost a přízeň své „nejdražší sestřenici královně“, jak ji oslovuje, aby nikdo nezapomněl, že jsme příbuzné. Jsme královského rodu, avšak nečiníme si nárok na trůn.
Ukázka elektronické knihy