„To, co říkám! Můžeme namířit kameru na kohokoli v téhle budově. Nafilmujeme každý pohyb. Nahrajeme každé slovo. Hezky syrově. Nic nebude kašírované. Nemáme moc času. Každý týden musíme do Spojeného království posílat jeden díl. Stříhat budeme tady. Materiál odešleme a hned druhý den se bude vysílat jako součást nové cestovatelské show na Kanálu 4.“ Lucy ztěžka polkla. „Heleďte, nemusíte si dělat starosti. Slibuju, že o nás vůbec nebudete vědět.“ Clive se usmál. Nasadil rozzářený, uklidňující výraz. Lucy se však necítila klidná ani trochu. „Chceme vytvořit minidokument o turistech ženoucích se za polární září, o nadšení, smutku, zklamání. A napadlo nás, že v příběhu vznikne mnohem víc prostoru pro lidská dramata, pokud budeme natáčet i personál hotelu. Zaznamenáme, jak vyhledáváte pro hosty předpověď počasí, mluvíte s nimi u snídaně… však víte.“ Spiklenecky zamrkal. „Stručně a jasně, potřebujeme příběh pro případ, že by polární záře nespolupracovala. Můžeme natočit pár turistických atrakcí, ale sakra, to už tu bylo tisíckrát. Chtěli jsme ukázat nějaká lidská dramata, takže jsme se rozhodli udělat nepřikrášlený dokument z místa, kam jezdí lidé za polární září. Geniální, ne? A v televizi přece chce být každý. Budeme natáčet personál, jídlo, pokoje. Pro tohle místo to bude skvělá reklama.“ Nadšeně rozpřáhl ruce, ale Lucy ani nehnula brvou. „Uděláme z Polární záře slavné místo.“ Lucy polkla a nervózně se ošila. Věděla, že balancuje na hraně. Když se bude publicitě příliš bránit, režisér nejspíš začne uvažovat o jejích důvodech a prověří si ji, což bylo to poslední, o co stála. Jenže co když ji někdo v dokumentu uvidí a pozná? Na druhé straně mají málo objednávek, a pokud se obsazenost zvýší, Lucy si upevní pozici a noví majitelé se jí třeba nebudou chtít zbavit. Začala si zuby 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281898
přejíždět po strupu na rtu, ale vzápětí se s pousmáním zarazila. Nedělej to, vynadal by jí Alex, kdyby ji viděl. „Myslím to vážně, Lucy, tohle je úžasná propagace.“ Clive zvážněl. „Tedy pokud se k tomu správně postavíte.“ V tu chvíli Lucy pod jeho bohémským zevnějškem a falešným šarmem vycítila jasnou hrozbu. Rozhlédla se po místnosti, která teď vypadala skvěle. Elin se svým týmem v uplynulém týdnu odvedla velký kus práce. Společenská místnost získala na útulnosti, která jí předtím zoufale scházela, a hosté trávili u baru večery navzdory tomu, že pití bylo nehorázně drahé. Dnes tu bylo příjemně rušno, v krbu plápolal oheň a polena hlasitě praskala. Vládla tu převážně družná atmosféra. Tři hosté z Anglie si vesele povídali se dvěma Nory, právě mluvili o katedrále a koncertní hale v Reykjavíku. Dánský pár ukazoval fotky ledovce dvojici mladších, na první pohled nezávislých baťůžkářů z Nového Zélandu. Sakra. Hotel si zaslouží svůj moment slávy. O ni tady nejde. Pracovala v Polární záři teprve krátce, ale už pochopila, že Hekla, Kristjan, Olafur a Brynja jsou na svou zemi strašně moc hrdí. I když se jí ta představa příčí, bude se muset s přítomností filmařů smířit. Dá si ale záležet na tom, aby byla vidět co nejmíň. „Dobře, pane T-“ „Clive. Říkejte mi Clive, Luce.“ „Jmenuju se Lucy,“ opravila ho, a pokusila se zjemnit podrážděný tón úsměvem. „Clive.“ „Fajn. Takže zítra natočíme nějaké základní záběry v hotelu, výhledy a tak dále, a tak dále. Samozřejmě záleží na počasí. A budeme potřebovat pro hosty a personál okopírovat tenhle souhlas s natáčením.“ „Můžu se na něj podívat?“ Lucy položila prst na růžek papíru, který vytáhl z obalu na notebook. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281898
„Ále, s tím si nemusíte moc lámat hlavu. Je to standardní formulář. Abych byl upřímný, okopírovali jsme ho od BBC. Pro televizi se podepisuje běžně.“ „Stejně bych se na něj ráda podívala,“ trvala na svém Lucy a nesmiřitelně na něj pohlédla. Posunul k ní formulář přes stůl a ona rychle přejížděla pohledem řádky. Při čtení jedné klauzule se ostře nadechla. … souhlasíte s tím, aby produkční společnost materiál upravila, sestříhala nebo přeložila do jiného jazyka a neodvolatelně se vzdá váte všech „morálních práv“. Co by se stalo, kdyby odmítla podepsat? Musela by se jí kamera vyhýbat? „Potřebuju, aby ten formulář podepsali všichni hosté a členové personálu, které budeme natáčet. Můžete to pro mě zařídit?“ „Ano, požádám o to Heklu.“ „Ach, to je ta nádherná vikingská blondýna. Kamera ji bude milovat.“ „Co kdybych vám ukázala, jak se používá kopírka?“ zeptala se Lucy. „Hezký pokus, Lucy, fakt vtipný.“ Dopil poslední kapku whisky a posunul k ní sklenici. „Dal bych si ještě jednu a pak si promluvíme o honbě za polární září. To by měla být klíčová část našeho dokumentu.“ Za rohem se televizní štáb bavil čím dál halasněji. Občas se ozval nevázaný výkřik. Lucy si všimla, že se Alex zpoza barového pultu tím směrem občas pozorně zadívá. Dohlíží na celou situaci a sleduje ostatní hosty, aby se ujistil, že hlučná partička nikomu nevadí. Lucy zachytila jeho pohled a nepatrně naklonila hlavu. Kývl, jako by jí chtěl naznačit, že má všechno pod kontrolou. V očích mu četla: Můžeš se na mě spolehnout. 99
Ukázka elektronické knihy