23. Dívčin obličej je krásný, přestože má modré a suché rty, přestože jí do těla zaseklo drápy zjevně neskutečně strašné násilí a její oči vyhasly. „To je Klara Kowalská,“ řekne Malin a instinkt ji okamžitě přivede k další myšlence: tohle musí nějak souviset se sebevraždou Josefine Holmbergové, s únosem a výbuchem letadla. Proč by tady jinak našli zavražděnou právě ji, Klaru Kowalskou? Karin Johannisonová se teď zabývá tělem. Přijela sanitka, ale zatím tu, chválabohu, nejsou žádní novináři. Žádný hnusný Daniel Högfeldt. Určitě je doma se svým pitomým miminem a nemá čas v neděli plnit požadavky Correnu. Malin zavolá na Görana Möllera a Zekeho. „Vidíte, kdo to je?“ „Zatraceně,“ uleví si Göran. „Do prdele,“ přidá se Zeke. „Napadá vás totéž co mě?“ Souhlasně přikývnou. „Ale hlavně nesmíme dělat žádné předčasné závěry,“ připomíná Göran. „Taky to může být případ, který s tím dubnovým nemá žádnou souvislost.“ „Jak moc je to pravděpodobné?“ zeptá se Zeke, ale Göran neodpoví. Karin si odkašle a otočí se k nim. „Zatím nedokážu říct, jak přišla o život,“ řekne, aniž spustí oči od těla v lisu. „Ale neleží tady déle než od dnešní noci.“ / 98 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281834
„Byla zavražděná tady, nebo ji sem vrah přenesl až po smrti?“ zeptá se Zeke. „Na to zatím neumím odpovědět. Ale na zemi kolem lisu nejsou žádné stopy, které by naznačovaly, že by ji sem vrah táhl. Mohl ji sem ovšem donést. Pachatelů mohlo být víc.“ Nesmíme vycházet z žádných hypotéz, připomíná si Malin. To je zásadní. „Jsou na ní nějaké známky sexuálního násilí?“ zeptá se. „Ne, aspoň pokud jsem zatím mohla vidět.“ Malin pocítí úlevu. Takže nic takového. „Musíme začít jako obvykle,“ řekne Göran. „Poptat se po domech v okolí, zkusit vytvořit časovou osu, pátrat v Klařině životě i v jejích posledních hodinách.“ Malin se dívá na Klařino znetvořené tělo. Vybaví si Tove jako čtrnáctiletou. Krásnou, čilou, zodpovědnou dívku, která milovala knihovny a knihy, která se starala o svou matku. Svlékala mě, když jsem byla namol opilá, uklidila zvratky, posadila mě na záchod a teď ty vzpomínky strašně bolí, ale Tove žije, i Malin žije a má čas všechny ty roky Tove vynahradit, a možná, možná by se dokonce mohly setkat s otcem. Zaletět na ty pekelné Kanárské ostrovy. Vydat se do jámy lvové a zjistit, jestli to přežijeme. Všechny pocity se dají zvládnout, říká si Malin, ale ne stud kvůli tomu, jaká jsem byla špatná matka, a ani žal rodičů Klary Kowalské. „Zajdu za jejími rodiči,“ nabídne se. „Mám jet s tebou?“ zeptá se Zeke. „I když by asi bylo lepší, kdybych zůstal tady a vyšetřoval v okolí.“ Usměje se na něho. „Pojedu tam sama. Dneska nemusíš.“ Dobře ví, jak nerad Zeke někomu oznamuje smrt blízké osoby. Je to ta nejhorší povinnost, kterou v práci mají. Má ovšem pravdu. Jejich prostředky už jim nestačí tak jako dřív. Reorganizace policie na celostátní úrovni je hotová katastrofa. Získat pomoc od asistentů nebo uniformovaných policistů je teď mnohem těžší, / 99 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281834
a když už ji dostanou, není moc z čeho vybírat. Stále častěji teď musejí vyšetřovat a vyslýchat každý sám. Není to ideální, ale člověk si zvykne na všechno. A občas je docela příjemné být neomezeným vládcem chrámu. Cestou vozem do Vidingsjö, kde bydlí rodiče Klary Kowalské, se Malin snaží na nic nemyslet, připravit se na rozhovor, který ji čeká. U rodiny Kowalských už jednou byla, v souvislosti s vyšetřováním sebevraždy Josefine Holmbergové. Bydlí v řadovém domku, obklopeném příjemnou zelení, červené tašky na střeše obrůstá šedý mech, který na slunci vypadá stříbrně. Malin opatrně otevře branku do malé upravené zahrádky. Klara je jejich jediné dítě, to si pamatuje už z dřívějška, zvonek ji pálí do prstu a v břiše ji hryžou tisíce ostrých zubů, jako by se do ní zakusovala piraňa. Místo toho, co ji teď čeká, se strašně touží napít, pít do bezvědomí. Ale jak by se líbilo mně, kdyby se někdo chtěl vyhnout té nepříjemné povinnosti, pokud by šlo o Tove? Kdybych takovou zprávu měla dostat já? Někdy musíme udělat to, do čeho se nikomu jinému nechce. A já jsem ten, kdo to musí zvládnout teď.
/ 100 /
Ukázka elektronické knihy