CAROL MARINELLIOVÁ
oheň. Že to nezpůsobila ani Chantelle, protože Jobe sice její matku zbožňoval, ale nebyla pro něj víc než únik. Nikdy by si ji nevzal, ani nesplnil matčiny sny. Aubrey ji tím ovšem nechtěla zničit, protože se Stella Johnsonová konečně snažila. „Zítra někam zavolám a zkusím sehnat práci. Poradíme si, Aubrey. Vždycky jsme to zvládly.“ Ano, vždycky si poradily. Více méně…
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281794
DESÁTÁ KAPITOLA Ájíz Haris Johnson. Její matka a přátelé jej znali prostředním jménem, Haris. Ale v srdci a když ho chovala u v náruči, mu Aubrey šeptala jméno Ájíz. Znamenalo to náhrada, dar. Vynahrazení ztráty. Aubrey měla pocit, že ztratila srdce. Pak se jí narodil syn a ona ho zase kousek našla. Byl tak nádherný! Tak krásný, že když ho poprvé držela, ještě lehce omámená, zpanikařila. Myslela, že by mohli podle vzhledu zjistit, kdo je jeho otec. Matka a teta ovšem lehce přijaly, že Aubrey nemá o otci potuchy. Ájíz, nebo Haris, jak mu říkaly, byl prostě jejich. Měl karamelovou pleť po otci a mandlové oči, kterými jako by viděl přímo do duše. Byl vážné dítě, ale když se na Aubrey ve čtyřech měsících usmál, celá tála. Porod byl těžký. Ani tak ne fyzicky, s tím se Aubrey díky kondici a vytrvalosti vyrovnala dobře, ale proběhl o deset týdnů dříve, což bylo děsivé. Byl také hodně bolestivý, nicméně zejména na emocionální úrovni. Chtěla mít vedle sebe Chálida a znovu cítit jistotu, jako když byl po jejím boku, a péči, když jí poskytl místo k odpočinku. Aubrey byla za fyzickou bolest vděčná, jelikož se tak mohla vyplakat. Neudělala to ode dne, kdy se s matkou pohádala. Teď už se situace zlepšila. Johnsonovi prostě byli bojovníci.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281794
CAROL MARINELLIOVÁ
I když její matka chvíli podlehla, po hádce rychle přijala fakt, že je na cestě vnouče a motivovalo ji to k hledání práce. Nejprve pracovala jako pokojská v jednom z nejdražších hotelů na Stripu. Aubrey sevřelo srdce, jak se pokoušela být statečná, ačkoli byla zděšená. Teta Carmel jela na prvních několik směn se sestrou v autobusu, ale brzy už jezdila sama. Teď už se stala jedním z inspektorů. Peníze byly stále velká potíž. Téměř ve stejné době, kdy Stella našla práci, musela Aubrey přestat s tancem a akrobacií na hrazdě. Na pár měsíců získala místo recepční, ale příjem nebyl pravidelný. Přesto denně cvičila a byla odhodlaná začít znovu na hrazdě a vystupovat na Fremont Street, jakmile to bude možné. Ale Ájíz za všechny potíže stál. „Jsi hezký jako tatínek,“ říkala mu Aubrey, když ho k sobě tiskla v posteli a hladila mu černé hedvábné vlásky. Čekala, že bude mít oči stejně měděné jako Chálid, přesto zůstávaly porcelánově modré. Jako jeho jí ovšem hleděly přímo do duše. Myslela na to, když mu přejížděla prstem po krásně klenutém obočí a chlácholila ho, aby usnul. Aubrey Chálid chyběl každou minutu každého dne i každou minutu každé noci. Tak moc, že mu chtěla o jejich synovi říct, jenže nevěděla, jak by reagoval. Nedokázala na něj přestat myslet. Stejně jako v případě Chálidova oblíbeného jídla pasta primavera se najednou všude mluvilo o Al-Zahanu. Před několika dny se dívala na televizi a mluvili tam o vzpomínce při příležitosti výročí Jobeho úmrtí. Aubrey by se tam pokusila dostat, ale nemohla si to dovolit. Stále si platila lekce hry na housle, ale kvůli slevě musela platit deset týdnů předem. Pak nemohla kojit, což byl další výdaj, se kterým nepočítala. Pří zmínce o Jobem pohlédla na matku. Spatřila 100 Ukázka elektronické knihy